Stadeckerové
Páni ze Stadecku (Stadeckerové), šlechtický rod ministeriálů ze Štýrska, zemských knížat žila ve 13. a 14. století.
Historie
Předkové
Wulfing/Wolfber, předek šlechtického rodu Stubenbergů, přišel s markrabětem do vznikajícího Štýrska a vstoupil do druhého manželství s vdovou po Hartnidovi I. ze zámku Ort, vysoce váženou a volnou "?" Aribonen-Sprosses," jednu část obrovského Aribonenerbes "?" do jejich manželství přinesl. Jejich syn byl „Gottschalk Schirling“, odešel 1166 do svého panství hradu Neuburg/Neuberg nazývaného „Neiberg“ (hora závisti). Syn Rudolf založil roku 1192 „Stadeckerskou linii rodu“.
Rudolf I.
Rudolf I. (1192-1230) se nazýval jako první na jeho hradu „Stadekke“ (Stadeck, Stattegg) severně od Štýrského Hradce. Budoucí rodové sídlo Stadeckerů bylo opevněné a umožňovalo úkryt v Semriachské pánvi. Ve 14. a 15. století byl hrádek nazýván také „Entritz (Andritz)“. Pevnost byla už v roce 1404 označená jako pustá, dnes jsou tu pouze nepatrné trosky její existence. Údolí se otevíralo na jih přes Sankt Veit na alodní statek Stadeckerů (dědic z Aribonen kolem roku 1200) mu říkal "úřad lenochodů". Nakonec byl Rudolf veřejným posluhou štýrského vévodu stejně jako jeho bratr Erchenger von Landesere. Rudolf je zmiňován jako svědek u zemského knížecího soudu při schvalování darů pro duchovní a kláštery.
Ludwig
Ze čtyř synů Rudolfa I. odešel Ludwig na duchovní dráhu a roku 1226 se stal opatem kláštera Rein. V roce 1244 byl pověřen papežem Inocentem V. spolu s opaty kláštera Heiligenkreuz a kláštera Zwettl, jaké mohou být výhrady a předpoklady k založení vídeňského biskupství, které si vévoda Fridrich z rodu Babenberků (1210-1246) přál. Také po smrti Ludvíka v roce 1246 zůstal Stadecker s těmito kláštery úzce spojený.
Rudolf II. „von Stadegge", minesenger
Rudolf II. († 1261) a jeho bratr Lutold I. byli v roce 1243 společnými svědky při obdarování pod hradem Helfenstein (poblíž Eisbachu) díky salcburskému arcibiskupovi Eberhard von Regensberg (asi 1170-1246) na klášter Rein. Častokrát se spojuje s pěvcem lásky a básníkem. Roku 1246 stojí při arcibiskupovi Eberhardu, 1249 při salcburském „Elekt“? Philipp von Spanheim († 1279). Roku 1250 navštíví Štýrský Hradec hrabě Meinhard I. von Görz, v prosinci 1260 přišel na návštěvu král Přemysl Otakar II. (1233-1278). Rudolf byl naposledy v roce 1261 na návštěvě u Voka z Rožmberka (asi 1210-1262) v Mariboru jmenován, když Jindřich von Pfannberg (před 1241-1282) helfensteinský majitel na „Reinu“ musel přijít. Druhý svědek byl Oldřich z Liechtensteina (kolem 1200-1275), druhý svědek naproti tomu byl Rudolf, jehož písně lásky pod názvem von Stadegge v Codex Manesse zůstaly dochované. Od Rudolfa von Stadecke je zpráva, že román od Heinricha von Veldeke vznikl mezi lety 1170 a 1187.
Leutold I.
Leutold I. († 1292), Jalp Rudolf se oženil s Annou z rodu Seifrieda von Mahrenberg († 1271/2), byl již před maďarskou vládou ve Štýrsku zemským hejtmanem ve službě pod Přemyslem Otakarem II. a mohl se podruhé oženit v roce 1285 s Diemut, dědičkou Dietricha III. z Liechtensteina († 1278), hrad a panství Rohrau Rohrau získal pro svůj rod. Do roku 1261 Leutold většinu společného majetku vlastnil s Rudolfem a 1269 s Hartnidem. V roce 1269 došlo k narovnání mezi špitálem v „Cerewaldu“ (Spital v Semmeringu) a Erchenger II. a III., kterému byli přítomni také Leutold a Hartnit. Se Stadeckerskými bratry pečetil také Wulfing von Stubenberg (1259-1380) a Gottschalk von Burg Neuberg. Mezi sourodým rodem Stubenbergů měli bratři velmi úzký vztah. Tak je oba jako svědky uváděly roku 1288 při prodeji Kuenrinského Burg Gutenberg a fojtství nad knížecím proboštstvím Perchtolsgaden a Seckau (klášter) a na bratry Ulricha, Friedricha a Heinricha von Stubenberg.
Hartnid I.
Čtvrtý syn Rudolf I., Hartnid I. (Hertneit, Hertneid, +1295?), potvrdil přísahu z roku 1276, pravděpodobně také ve smyslu jeho bratrů, neboť politicky byli zasaženi všichni. O vánocích 1282 byli Leutold a Hartnid na Augsburském říšském sněmu, na kterém král Rudolf I. Habsburský (1218-1291) svým synům Albrechtovi a Rudolfovi dal lénem Rakousko a Štýrsko. Po štýrském šlechtickém povstání 1291/1292 nedostali Stadeckerové ani část. Tak byl Hartnit 1292 - po odstoupení štýrské šlechty byl nanejvýš neoblíbeným opat Heinrich von Admont - zemský hejtman Štýrska ve službě vévody Albrechta I. Habsburského (1255-1308). Všichni Stadeckerové byli většinou oddáni příslušným zemským hejtmanům. Později měl Hartnid 1294 krotit nositele jména Wildonů (Hartnid III. Wildon) (asi 1246-kolem 1302), které měl zemské knížecí statky poškodit. Také nesměli za trest přenášet části Stadeckerů Hartnids von Wildonie z Wildon na Eibiswaldy. Hartnid I. zemřel patrně bezdětný. Jeho dědictví přešlo na potomky Leutolda I.
Rudolf III., Hartnid II.
Synové Leutolda I., Rudolf III. (zmiňován 1314-1338) a Hartnid II. (znám 1314-1336) objevují se většinou společně. Roku 1314 zastavil vévoda Fridrich I. Sličný (1289-1330) majetek Rudolfa ve výši 323 liber a Albert von Pottendorf za 420 liber feniků desátky k Mürzzuschlag, Weißeneck, Rosseck, Anschau, Gessen, Emerswert a Muents. Stadeckerové měli také salcburská léna ve Štýrsku. Když platbu za jejich věrnost lennímu pánovi převáděli, prostředníka bratrům dělal arcibiskup Friedrich III. († 1338); Losensteini Hartnid, Rudolf, Dietrich a Ludwig pevnost zámek Freundsberg (Frondsberg) v Koglhofu; (bez uvedení data). V roce 1331 zastavili oba bratři se souhlasem svých manželek "Ofmei“ a "Guete“, statek Hedweigsdorf (Raum Hartberg?) hartbergerskému soudci Dietrichovi, po zpětném řízení v roce 1334 byl klášter Rind darován.
Leutold II.
Syn Hartnida II. Leutold (+1367) pokračoval v rodu dále. O jeho důležitosti víme z "žalob mrtvých", že jeho učitelem a heroldem byl Peter Suchenwirta (kolem 1320-1395). Potom byl Leutold ve vojenské službě u vévody Oty IV. Veselého (1301-1339) a krále Ludvíka I. Uherského (1326-1382). Kolem roku 1335 šel do boje kvůli následníkovi korutanském, do války mezi Habsburky a králem Janem Lucemburským (1296-1346). Také roku 1351 bojoval jako spojenec pánů z Walsee a z Puchheimu proti českému šlechtici Rožmberkovi z Jindřichova Hradce. Potom spěchal za rakouským vévodou Albrechtem II. (1298-1358) na pomoc při obléhání Curychu v létě roku 1351. Pod Rudolfem IV. (1339-1365) byl roku 1360 zemským hejtmanem v Kraňsku a vystřídal Konrada von Auffenstein. V roce 1361 je již zemským maršálem Rakouska (listina, kterou zemská vrchnost Habsburská a uznává Hrabství Schaunberg (?)). V roce 1362 až 1363/64 byl zemským hejtmanem Štýrska. Zemřel roku 1367. Je vychvalován za svou rytířskou statečnost a přiměřený vztah k ženám, bystrost v rozhodování, ochotu za všech okolností, věrnost vládě aniž by byl špatným dvořanem a štědrost.
Johann
Syn Leutolda II. Johann (+1399) byl poslední mužský potomek. Domníval se, že je jako jeho matka z Walsee; z toho se vysvětluje, že měl příznivý vztah k Cillierům. Johann je znám až po roce 1367 v listině z let 1370 a 1380 jako věřitel rakousko-štýrského vévody Albrechta III. a Leopolda III. (1351-1386). V roce 1385 věnoval Hans jeden desátek pro farní kostel svatého Víta v Aigen ležící nad „Grecz“ nahoře naproti v „Endricz“ na jeden rok následující pondělí po svátku Všech svatých a protože se za všechna jména modlí. Podle půvabu vína byly všechny neděle v té době (1360) obyčejné. Roku 1389 dostal Johann od vévodu Albrecht III. lénem Göttlesbrunn-Arbesthal. Od roku 1396 až do své smrti 1399 byl zemský hejtman Štýrska.
Následovníci
Vévoda rakouský Wilhelm von Habsburg (kolem 1370-1460) dával lénem svému bratrovi Ernstu (1377-1424) stadeckerské panství, ale jen na papíře, protože Johannova dcera „Gueta“ (Guta) měla štěstí, že hrabě Hermann II. von Cilli byl silný a chytrý poručník. Podařilo se mu dolnorakouské Rohrau jako říšské léno udat své svěřenkyni, kterou v roce 1402 provdal za Ulricha, syna hraběte Huga z Montfortu (1357-1423), Také „panství Stadeck“ (hrad byl již v té době pustý), Teufenbach, Strallegg a Langenwang Guta mohla zajistit manželovi diplomatický osud.
Tělesné ostatky Stadeckerů jsou v kryptě pod kostelem svatého Víta ve Štýrském Hradci.
Rodokmen
Předkové Stubenbergů
Před F. Puschy a jinými:
Wulfing/Wolfber († asi 1160), 1130 Pöllau (?), Passail (?),
jeho první žena, dcera Adalbero von Feistritz,
- A: Otto von Stubenberg (Stubenberg (hrad)) 1160
- B: Wulfing von Stubenberg (1259-1318), 1268 zajatec krále Přemysla Otakara II. (asi 1233-1278)
- A: Wulfing, 1173 Hrad Kapfenberg (?)
druhá žena, vdova po Hartnid I. von Ort († asi 1147) - A: Gottschalk Schirling († asi 1192), 1166 von Neuberg/Neitperg
- B: Gottschalk mladší von Neidberg (?)
- B: Leutold von Neidberg (?)
- B: Adelbert von Neidberg (?)
- B: Rudolf I. von Stadekke (1192-1230)
- B: Erchenger I. von Landeserů (Erkenger von Landsee) († 1211)
Stadeckerové
po K. Weinhold, J. Bergmann a jiných.:
- A: Rudolf I. von Stadekke (1192-1230)
- B: Ludwig, opat Rein (1226-1246)
- B: Rudolf II. (1243-1261), minesengr, žena Anna z Mahrenberg
- C: ? Friedrich (1263-1303)
- D: ? Gerhoch, 1325 farář v Marburgu
- C: ? Friedrich (1263-1303)
- B: Hertneit/Hartnid I. (1269-1295?), zemský hejtman Štýrska (1292-1299), žena Diemut von Veldesberg/Feldsberg, dcera Albera von Velzperch
- C: Alhaid (Adelheid)
- C: Agnes
- C: Preide (Brigida)
- B: Leutolt I. (1243-1292), zemský hetman Štýrska od 1255, 1. žena Anna von Mahrenberg (?), 2. žena Diemut von Rohrau (následuje rod Liechtensteinů)
- C: Dietrich
- C: Rudolf III. (1314, † před 1338), žena Ofmei/Euphemia von Pottendorf († po 1350), dcera Konrada von Pottendorf
- D: Rudolf IV. (1350-1370), žena Agnes von Puchheim, dcera Heinricha von Puchheim a Elsbeths von Rauhenstein
- C: Hertneit II. (1314-1336), žena Gueta/Guta von Walsee-Drosendorf, dcera od Heinrich von Walsee
- D: Heinrich (1334)
- D: Leutolt II. (1334, † 20. března 1367), zemský hejtman Krain (1360), zemský maršál, Rakouska (1361), zemský hejtman Štýrska (1362-1363) žena von Walsee (?)
- E: Johann/Hanns (1367, + 6. září 1399), zemský hejtman Štýrska (1396-98), žena Anna von Neuhaus († po 1426)
- F: Gueta/Guta († 13. září po 1412), manžel 1402 hrabě Ulrich von Montfort-Bregenz-Pfannberg († 1419)
- G: Hermann I. von Montfort-Pfannberg
- G: Stephan
- F: Gueta/Guta († 13. září po 1412), manžel 1402 hrabě Ulrich von Montfort-Bregenz-Pfannberg († 1419)
- E: Johann/Hanns (1367, + 6. září 1399), zemský hejtman Štýrska (1396-98), žena Anna von Neuhaus († po 1426)
- D: Dietrich (1334)
- D: Elisabeth, manžel Wolfgang von Winden
- E Burkart von Winden, žena Anna von Losenstein
- A: Ulrich von Stadeck; von Weinhold jako "nevlastní bratr Rudolfa" označený a z genealogie vynechaný; podle jiných autorů identický se salcburským arcibiskupem Ulrich von Seckau († 1268).
Panství Stadeck
Aigen (statek Eigen, později "úřad Aigen") jmenované území Stadeckského panství leží v severním Grazer Stadtrand, obsahuje Andritz, Stattegg a Weinitzen
- před "Schöcklschneid" (sedlo západně od Schöcklgipfels) na severu
- až k Austein (dnes Křížová cesta) nad řekou Mur na jihu
- z ústí Dultbachu do řeky jihovýchodně od Gratkorn
- přes Wenisbuch (tehdy "Wernhartspuch") na východě.
Historie vlastnictví po F. Posch (viz Aribo II.)
- královské obdarování velkých částí východního Štýrska falchraběti Hartwigovi II. kolem roku 1020, v dalších dědických dělení je roztříštěné
- falckrabě Aribo II. (sesazen 1055, † 1102)
- Hartnid von der Traisen, kolem 1080
- Ernst von der Traisen, do 1136
- Hartnid I. von Ort († před 1147), byl ženatý
- vdova po Hartnidu von Ort, manžel Wulfing (von Stubenberg)
- Gottschalk Schirling (po 1166 von Neuberg/Neitperg u Hartbergu)
- Rudolf von Stadeck 1192
Další državy
- Langenwang/Hohenwang (ze zemského, po 1285)
- Rohrau (zámek) (od Lichtenštejnové)
- Hartenstein (hrad) (?, 1270-1300)
- Teufenbach (po 1338)
- Hrad Liechtenstein (po 1367, 1384 zastaven na Hermann a Wilhelm von Cilli)
- Kranichberg (u Gloggnitz, po 1363)
- Kranichfeld/Rače u Schleinitz/Slivnica (jižní Maribor; pravděpodobně dědictví od Mahrenberků)
- Krems (u Voitsbergu) (od Walseerů)
- Festenburg (po 1366)
- Desátky na Gainfarn (1367)
- Část Salcburského léna Freundsberg/Frondsberg
- Salcburské léno Waxenegg (zřícenina (?)[1]
- Bruck an der Leitha, Fürstenfeld, Vellenbach/Feldbach (zemské knížecí léno, 1370)
- Brunn (u Vídeňského Nového města), Vischa/Fischau, městys Piesting, Weikersdorf, Wöllersdorf, Stallhofen/Stollhof, Leiding, Zweiersdorf (uvedený 1422 jako dřívější stadeckerské sídlo)
- Rauchenwarth
- Strallegg dříve Straleneck bei Pölau
- Hofkirchen bei Hartberg
- Kaindorf (u Hartbergu)
- Reinberg (u Vorau, od 1366)
- Vinařství v Purbachu (u Neusiedlersee, 1318)
- Göttlesbrunn-Arbesthal (od 1389)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stadeck na německé Wikipedii.
- ↑ Wachsenegg/Waxenegg. www.vs-miesenbach.com [online]. [cit. 2010-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-09.
Literatura
- Karl Weinhold: Der Minnesinger von Stadeck und sein Geschlecht in Sitzungsberichte der philosophisch-historischen Classe der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften 35. Band, Wien 1860
- Joseph Bergmann: Die letzten Herren von Stadeck und ihre Erben,… in Sitzungsberichte… 9. Band, Wien 1853
- Robert Baravalle: Steirische Burgen und Schlösser, I. Band 1936
- Fritz Posch: Die Besiedlung des Grazer Bodens und die Gründung und früheste Entwicklung von Graz in 850 Jahre Graz, Hg. Wilhelm Steinböck, Styria 1978
Externí odkazy
- Genealogie Gottschalku a Schirlingů (von Neuberg)
- Urbář úřadu Aigen (PDF-Datei; 78 kB)