Samuel Hugo Bergmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O československém politikovi z První republiky pojednává článek Hugo Bergmann (politik).
Samuel Hugo Bergmann
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Narození 25. prosince 1883
Rakousko-Uhersko Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. června 1975 (92 let)
Izrael Jeruzalém, Izrael
Povolání ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny, rektor Hebrejské univerzity
Ocenění Izraelská cena
Vlivy Franz Brentano, novokantovci (Hermann Cohen, Ernst Cassirer), Martin Buber, Franz Rosenzweig[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samuel Hugo Bergmann (hebrejsky: שמואל הוגו ברגמן‎‎, případně Hugo Bergman; 25. prosince 1883, Praha18. června 1975, Jeruzalém) byl česko-německo-izraelský židovský filosof, zakladatel a ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny a první rektor Hebrejské univerzityJeruzalémě.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze za dob rakousko-uherské monarchie (dnešní Česko) a studoval filosofii v Praze a Berlíně.[2] Během svých pražských studií vstoupil do vysokoškolského sionistického spolku Bar Kochba, jehož se stal postupně vůdčím členem.[1] Začal psát články o sionismu, které vydával v pražském německy psaném sionistickém tisku a publikoval několik filosofických děl.[3] V té době se rovněž seznámil s Martinem Buberem, který na něj měl velký vliv.[2] V letech 1907 až 1919 byl knihovníkem v knihovně Univerzity Karlovy (výjimku tvořila první světová válka, kdy narukoval do rakouské armády).[2] V roce 1919 zastupoval československé Židy ve Výboru židovských delegací na Pařížské mírové konferenci.[4]

Bergmann (uprostřed) s prezidentem Tomášem G. Masarykem (vlevo) v Jeruzalémě, 1927

V roce 1920 emigroval do britské mandátní Palestiny, kde se stal zakladatelem a prvním ředitelem Národní a univerzitní knihovny (1920–1938).[3] V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitěJeruzalémě, kde se roku 1935 stal profesorem. V letech 1935 až 1938 pak působil jako první rektor univerzity.[1]

Součástí jeho činnosti bylo i aktivní úsilí o sblížení Židů a Arabů.[3] Společně s Martinem Buberem a dalšími osobnostmi založil hnutí Brit šalom, které podporovalo vznik dvounárodnostního státu, kde by Židé a Arabové žili v rovnosti.

V britské mandátní Palestině i posléze v Izraeli nadále publikoval a překládal významná díla do hebrejštiny (např. o Sociální trojčlennosti od Rudolfa Steinera). V hebrejštině psal třeba o Immanuelu Kantovi, Maimonidovi a myslitelích 20. století.[2] Mezi jeho významná díla patří knihy Bůh a člověk v moderním myšlení a Víra a rozum: Úvod do moderního židovského myšlení.[3]

Podílel se na vzniku Hebrejské encyklopedie a Encyclopaedie Judaica.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Bergmannovi byla celkem dvakrát udělena Izraelská cena:
    • v roce 1954 za humanitní vědy[5]
    • v roce 1974 za mimořádný přínos společnosti Státu Izrael[6].
  • V roce 1967 mu byla udělena cena Jakir Jerušalajim (Worthy Citizen of Jerusalem).[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi Bergmannovo dílo patří například:

  • Das philosophische Werk Bernhard Bolsanos, 1909
  • Bolzanos Beitrag zur philosophischen Grundlegung der Mathematik, 1909
  • Das Unendliche und die Zahl, 1913
  • Der Kampf um das Kausalgesetz in der jüngsten Physik, 1929
  • Die Philosophie Immanuel Kants, 1927

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Bergmann na anglické Wikipedii.

  1. a b c Samuel Hugo Bergman [online]. Katedra filosofie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2010-09-23]. Dostupné online.  
  2. a b c d Bergman, Samuel Hugo (1883-1975) [online]. Židovská agentura, [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e 35. výročí úmrtí Hugo Bergmanna [online]. Český rozhlas, 2010-06-20, [cit. 2010-09-24]. Dostupné online.  
  4. YEGAR, Moshe. Československo, sionismus, Izrael. Praha : Victoria Publishing, 1997. 235 s. ISBN 80-7187-087-0. S. 16.  
  5. Israel Prize recipients in 1954 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael, [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. Israel Prize recipients in 1974 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael, [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Recipients of Yakir Yerushalayim award [online]. Město Jeruzalém, [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]