Rosa Montero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rosa Montero Gayo
Narození3. ledna 1951
Madrid
Národnostšpanělská
Alma materEscuela Superior de Periodismo de Madrid
Povoláníspisovatelka a novinářka.
ZaměstnavatelEl País
OceněníNacional de Periodismo 1981
Asociación de la Prensa de Madrid 2005
Nacional de las Letras Españolas 2017
PodpisRosa Montero Gayo – podpis
Webwww.rosamontero.es/index.html
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosa Montero Gayo (* 3. ledna 1951 Madrid) je španělská spisovatelka a novinářka. Napsala více než čtyřicet knih a je držitelkou řady ocenění za literaturu i za novinářskou práci[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako dcera banderillera (toreadora) a ženy v domácnosti. V roce 1969 zahájila studium psychologie na Filozofické a literární fakultě Univerzity Complutense v Madridu (tehdy Univerzita v Madridu), v roce 1972 studium psychologie zanechala. V letech 1970-1975 studovala na Fakultě žurnalistiky Escuela Superior de Periodismo de Madrid, kde i promovala.

Spolupracovala s avantgardními divadelními skupinami mimo jiné s Tábano, v roce 1970 se podílela na jejich inscenaci Castañuela 70 [2] Byla autorkou scénáře televizního seriálu z roku 1986 Media Naranja[3], který v roce 1988 získal v Argentině Cenu Martína Fierra za nejlepší zahraniční produkci. Napsala scénář k celovečernímu filmu La vieja dama, spolupracovala při tvorbě opery, která vycházela z jejího dystopického sci-fi románu Temblor.[4]

Od roku 1970 pracovala jako televizní, novinová a časopisecká novinářka, její texty uveřejnily Fotogramas, Pueblo, Posible aj.. Od roku 1977 byla činná v deníku El País, kde působila v letech 1980-1981 jako šéfredaktorka nedělní přílohy.[5] Uveřejňovala zde své rozhovory, například s Jásirem Arafatem, Indirou Gándhíovou, Richardem Nixonem..Své články publikovala v různých latinskoamerických novinách (Clarín (Argentina) nebo El Mercurio (Chile), stejně tak i v novinách evropských (Stern, Libération,The Guardian).

Hostovala jako profesorka ve Spojených státech amerických na Wellesley College a University of Virginia. Přednášela na Queen's University Belfast, vyučovala literaturu a žurnalistiku na School of Letters a na Contemporary School of Humanities v Madridu aj. V roce 2018 byla jmenována čestnou profesorkou Akademické katedry humanitních věd Pontificia Universidad Católica del Perú. V roce 2019 byla na Fakultě žurnalistiky Univerzity Miguela Hernándeze v Elche otevřena Aula Rosy Montero.

V roce 1979 vydala svůj první román Crónica del desamo. Následovaly další romány, k těm nejznámějším patří La hija del caníbal z roku 1997, za který získala téhož roku cenu Primavera de Novela[6] a v roce 1998 cenu Círculo de Críticos de Chile[7]. Román byl pod stejnojmenným názvem La hija del caníbal v roce 2003 zfilmován.[8] Kniha La Loca de la casa vyhrála cenu Qué Leer 2003 za nejlepší knihu roku ve Španělsku, obdržela také cenu Grinzane Cavour za nejlepší zahraniční knihu vydanou v Itálii v roce 2004 a v roce 2006 získala ve Franciii cenu Roman Primeur. Kniha Historia del rey transparente získala v roce 2005 cenu Qué Leer za nejlepší knihu roku a cenu Mandarache v roce 2007.

V roce 2003 vyšla esejistická kniha s autobiografickými prvky La loca de la casa (Tichý blázen). Jejím nejpřekládanějším románem se stal Instrucciones para salvar el mundo z roku 2008 V roce 2011 vyšel její první román s detektivní zápletkou Lágrimas en la lluvia, který později vyšel i v komiksové podobě. Román El peso del corazón se stejnou postavou vyšetřovatelky, androidem Brunou Husky vyšel v roce 2015 a v roce 2018 třetí román řady Los tiempos del odio. V roce 2013 vyšla kniha La ridícula idea de no volver a verte, která v roce 2014 získala cenu Crítica de Madrid.[9] Román La buena suerte (Štěstí) vydala v roce 2020.

Kromě článků, rozhovorů (Cinco años de país, Entrevistas) a románů vydala také knihu povídek Amantes y enemigos, která v roce 1999 získala cenu Círculo de Críticos de Chile, dvě biografické eseje Historias de mujeres a Pasiones, příběhy pro děti, například El nido de los sueños.

Je držitelkou mnoha dalších ocenění a vyznamenání. V roce 1978 získala jako první žena cenu Manuel del Arco Interview, v roce 1981 cenu Nacional de las Letras Españolas za reportáže a literární články a v roce 2005 cenu Asociación de la Prensa de Madrid za celoživotní profesionální práci. V roce 2017 obdržela Nacional de las Letras Españolas [10] Je držitelkou titulu Doctor honoris causa uděleného Portorickou univerzitou a čestnou profesorkou Akademické katedry humanitních věd na Pontificia Universidad Católicadel Perú. Cenu Premio Festival Eñe 2022 obdržela jako uznání za celou svou kariéru.[11]

V roce 2016 se zúčastnila Měsíce autorského čtení, které pořádalo nakladatelství Větrné mlýny v Brně a v Ostravě.[12]. V roce 2023 byla hostem festivalu Svět knihy v Praze.[13]

Bibliografie - výběr[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Crónica del desamor, 1979
  • La hija del caníbal, 1997
  • La loca de la casa, 2003
  • Historia del Rey transparente, 2005
  • Lágrimas en la lluvia 2011
  • La ridícula idea de no volver a verte, 2013
  • Los tiempos del odio, 2018
  • La buena suerte, 2020
  • El peligro de estar cuerda,2022
  • La desconocida, 2023, spoluautor Olivier Truc

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Amantes y enemigos. Cuentos de parejas,1998

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Historias de mujeres.1995

Knihy pro děti a mládež[editovat | editovat zdroj]

  • El nido de los sueños,1991
  • Bárbara contra el doctor Colmillos, 1998

Česky vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Tichý blázen, 2007 (La loca de la casa, 2003)[14][15]
  • Štěstí, 2022 (La buena suerte, 2020)[16][17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Biografía de Rosa Montero - Página Oficial. www.rosamontero.es [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ PRESS, Europa. El espíritu provocador y espontáneo de 'Castañuela 70', recuperado 36 años después con un libro y un DVD. www.europapress.es [online]. 2006-05-22 [cit. 2023-07-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ El novio de mamá. www.imdb.com. 1986-05-12. IMDb ID: tt0645264 event-location:. Dostupné online [cit. 2023-07-09]. 
  4. ↑ Rosa Montero. Institute of Languages, Cultures & Societies [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ PAÍS, Ediciones EL. Artículos escritos por Rosa Montero. El País [online]. 2023-07-02 [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ↑ LA HIJA DEL CANIBAL (PREMIO PRIMAVERA DE NOVELA 1997) | ROSA MONTERO | Casa del Libro. casadellibro [online]. 2005-10-14 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. ↑ PAÍS, El. Los críticos de arte de Santiago de Chile premian a Rosa Montero. El País. 1998-12-24. Dostupné online [cit. 2023-07-11]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  8. ↑ SERRANO, Antonio. La hija del caníbal. [s.l.]: Conaculta, Fondo Ibermedia, Fondo para la Producción Cinematográfica de Calidad (FOPROCINE) Dostupné online. Translated title: Lucía, Lucía IMDb ID: tt0314170 event-location: Mexico, Spain, United States. 
  9. ↑ Rosa Montero – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2016-09-30 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rosa Montero ganadora del Premio Nacional de las Letras. La Vanguardia [online]. 2017-11-14 [cit. 2023-07-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  11. ↑ Rosa Montero, awarded at Festival Eñe | Talento a bordo. www.talentoabordo.com [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ S.R.O, Via Aurea. MAČ365 Rosa Montero: Psaní je pátrání po smyslu existence. www.mac365.cz [online]. [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Actividades culturales del Instituto Cervantes. cultura.cervantes.es [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  14. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Tichý blázen - Rosa Montero | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Bláznivá příbuzná Rosa Monterová – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2008-08-31 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Štěstí - Rosa Montero | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ RECENZE: Štěstí je (možná) krásná a přepychová věc - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rosa_Montero&oldid=23498497“