Rjúhó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Letadlová loď Rjúhó v listopadu 1942
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď (přestavěná ze zásobovací lodě ponorek)
Třída: třída Rjúhó – jediná jednotka
Objednána: v námořním arzenálu Jokosuka[1]
Zahájení stavby: 12. dubna 1933[1]
Spuštěna na vodu: 16. listopadu 1933[1]
Uvedena do služby: 31. března 1934 jako Taigei[1]
28. listopadu 1942 jako Rjúhó[1]
Osud: 30. listopadu 1945 vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského námořnictva[2] a sešrotována v roce 1946
Takticko-technická data
Výtlak: Taigei:
10 500 T standard[3]

Rjúhó:
13 360 T standard[1]
15 060 T při zkouškách[1]
16 700 T plný[1]
Délka: Taigei:
197,3 m mezi svislicemi
211,1 m na vodorysce[3]

Rjúhó:
197,32 m mezi svislicemi
210,0 m na vodorysce
215,6 m celkem[1]
Šířka: Taigei: 18,06 m[3]
Rjúhó: 19,58 m[1]
Ponor: Taigei: 5,33 m[3]
Rjúhó: 6,67 m[1]
Pohon: Taigei:
2 dieselmotory
2 lodní šrouby
14 000 bhp (10,4 MW)[3]

Rjúhó:
4 parní kotle
2 parní turbíny
2 lodní šrouby
52 000 shp (38,8 MW)[1]
Palivo: Taigei: 3570 t[3]
Rjúhó: 2900 t[1]
Rychlost: Taigei:
20 uzlů (37,04 km/h)[3]

Rjúhó:
26,5 uzlů (49,08 km/h)[1]
Dosah: Taigei: 8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[3][p 1]
Posádka: Taigei: 413[3]
Rjúhó: 989[1]
Výzbroj: Taigei:
4 x 127 mm L/40 Typ 89 (2xII)
12 x 13,2 mm kulomety[3][p 2]

Rjúhó:
8 x 127 mm L/40 typu 89 (4xII)
38 x 25 mm L/60 typu 96[1][p 3]
Elektronika: V roce 1945:
1 přehledový radar 21 Gó
1 přehledový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů
Letadla: Taigei:
3 hydroplány[3] (E7K v roce 1939)

Rjúhó:
až 31 letadel[1]
2 výtahy

Rjúhó (japonsky: 龍鳳 ~ „drak fénix“) byla jedinou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva třídy Rjúhó. Vznikla přestavbou zásobovací lodě ponorek Taigei (大鯨 ~ „velká velryba“), která před přestavbou na letadlovou loď působila i u čínských břehů v rámci druhé čínsko-japonské války. Kariéra Rjúhó spočívala hlavně v transportování letadel, krytí konvojů a výcviku posádek palubních letounů. Zúčastnila se bitvy ve Filipínském moři.

Od prosince 1941 až do listopadu 1942 byla Taigei v Jokosuce přestavována na lehkou letadlovou loď. Během přestavby byla 18. dubna 1942 poškozena při Doolittlově náletu. Již na své první plavbě na Truk po přestavbě v prosinci 1942 byla torpédována ponorkou USS Drum a musela se vrátit do Jokosuky. Po opravách podnikla v dubnu a květnu 1943 plavbu do jihozápadního Pacifiku a v červnu přeplula z Japonska na Truk a v červenci se vrátila zpět. Na podzim 1943 podnikla dvě cesty z Japonska do Singapuru.[2]

V červnu 1944 se zúčastnila bitvy ve Filipínském moři, ve které byla 20. června odpoledne lehce poškozena blízkými dopady pum amerických bombardérů. Po této své jediné bitvě se nadále věnovala transportním povinnostem. Dne 9. ledna 1945 se u Formosy utkala s dvanácti TBF Avenger a když se 18. ledna 1945 vrátila do Kure, byla poslední letadlovou lodí císařského námořnictva, která se plavila mimo domácí vody Japonských ostrovů.[2] Ráno 19. března byla poškozena při náletu letounů TF 38 na Kure. Další útok přišel 31. března a následně byla její oprava shledána nerentabilní. Ve dnech 24. a 28. července byla opět napadena americkými letouny. V Kure jí také zastihla kapitulace Japonska.[2]

Popis a přestavba[editovat | editovat zdroj]

Taigei v roce 1935

Taigei byla zásobovací loď ponorek postavená podle projektu J-7[4] na základě „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ a financovaná z financí rozpočtového roku 1933.[3]

S vypuknutím války v Pacifiku se císařské námořnictvo rozhodlo přestavět Taigei – obdobně jako ponorkové tendry Curugisaki a Takasaki[5] – na letadlové lodě. Taigei byla větší než oba zbývající tendry a i výsledná letadlová loď měla větší rozměry a výtlak. Proto například Tully hovoří o samostatné třídě Rjúhó.[6]

Během přestavby v Jokosuce na hladkopalubovou letadlovou loď byly původní dieselmotory vyměněny za dvě sestavy parních turbín Kanpon (stejné, jako používala třída Kageró) a čtyři parní kotle. I přes výkonnější pohonné ústrojí dosahovala Rjúhó maximální rychlosti pouze 26,5 uzlů (49,08 km/h).[1]

Označování letounů palubní skupiny Rjúhó[editovat | editovat zdroj]

Letouny palubní skupiny Rjúhó (龍鳳飛行機隊 Rjúhó hikókitai)[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Rjúhó]-[taktické číslo]. Identifikační kód Rjúhó se v průběhu služby měnil. Od dubna 1943 do počátku roku 1944 byl identifikační kód A2-3. Od počátku roku 1944, když na lodi působila část kókútai 652 (航空隊 ~ letecký pluk/skupina), nesly letouny Rjúhó identifikační kód 323 (3 – palubní letoun, 2 – 2. kókú sentai [航空戦隊 ~ divize letadlových lodí], 3 – pořadí Rjúhó ve 2. kókú sentai). Později byl kód zkrácen na 23.[8]

Služba Taigei[editovat | editovat zdroj]

Rok po uvedení do služby se Taigei zúčastnila námořního cvičení, které se konalo od července do září 1935. Taigei byla během tohoto cvičení přidělena ke 4. kantai (艦隊 ~ loďstvo), která spadala do loďstva „rudých“. Dne 26. září se tak stala jedním z aktérů incidentu 4. kantai, když byla tato kantai zasažena tajfunem východně od severního Honšú. Během tajfunu dosahovaly boční výkyvy Taigei až 50 stupňů a do lodi pronikla voda. Taigei se stala na chvíli neovladatelnou, což bylo podle Kobajašiho zapříčiněno vyřazením „jednoho z elektromotorů“ – to by ukazovalo na vyřazení elektromotoru ovládajícího mechanismus kormidla. Vlivem namáhání ve vlnách byl rovněž poškozen trup Taigei a na přední palubě před můstkem se objevily deformace.[9]

Dne 19. srpna 1937 se na Taigei nalodila 23. námořní průzkumná jednotka spolu s několika průzkumnými hydroplány E8N2. Dne 15. září dorazila Taigei k jihočínským břehům a podílela se na vybudování základny „Niujianshan“. Poté předala polovinu přepravovaných E8N2 na nosič hydroplánů Kagu Maru a 2. října předala zbývající polovinu hydroplánů na nosič Notoro.[10]

Poškození Doolittlovým náletem během přestavby[editovat | editovat zdroj]

Během přestavby na letadlovou loď byla dopoledne 18. dubna 1942 Taigei zasažena jednou ze tří 500librových (226,8 kg) pum bombardéru B-25B Mitchell s/n 40-2247 1st Lt. (~ nadporučík) Edgara E. McElroye ze skupiny šestnácti bombardérů, které toho dne odstartovaly z letadlové lodě USS Hornet k prvnímu náletu na Japonsko. Puma svržená z 1300 stop (396,24 m) zasáhla příď a podle Tullyho loď zasáhlo ještě 30 zápalných pumiček, z nichž osm selhalo a neinicializovalo se. Ačkoliv škody na Taigei nebyly vážné, vyžádaly si pumy sedm mrtvých nebo zraněných.[2][11]

Služba Rjúhó[editovat | editovat zdroj]

Poškozená Rjúhó v Kure v roce 1945

Dne 30. listopadu 1945 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva[2] a následně sešrotována v roce 1946.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Japonská wikipedie uvádí dosah 10 000 námořních mil při 18 uzlech v roce 1939
  2. Japonská wikipedie uvádí výzbroj v roce 1939 jako 4 x 127 mm, 2 x 40 mm a 2 čtyřhlavňové komplety 13,2mm kulometů
  3. Japonská wikipedie uvádí výzbroj v roce 1942 jako 8 x 127 mm, a 10 tříhlavňových 25mm kanonů a v roce 1945 navíc čtyři jednohlavňové 25mm kanony a šest osmadvacetihlavňových 120mm raketometů

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r NISHIDA, Hiroshi. Ryuho aircraft carrier [online]. 2003, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f TULLY, Anthony P.. IJN Ryuho: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2001, rev. 2004-03-27, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l NISHIDA, Hiroshi. Taigei submarine tender [online]. 2003, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Topic: H Design Designations [online]. j-aircraft.org, rev. 2008-09-22, [cit. 2011-01-03]. Dostupné online. (anglicky)  s odvoláním na Fukui Shizuo Chosaku Shû, vol. 12 a SOTW 522
  5. NISHIDA, Hiroshi. Tsurugisaki class submarine tenders [online]. 2003, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. TULLY, Anthony P.. KIDO BUTAI! Stories and Battle Histories of the IJN's Carrier Fleet [online]. combinedfleet.com, rev. 2009-07-12, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LUNDSTROM, John B.. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky) 
  8. IJNAF carrier based aircraft identification & marking [online]. pacific.valka.cz, [cit. 2009-12-13]. Dostupné online. (česky)  – zpracováno podle Krysztof Zalewski: Japonskie lotnictwo pokladowe, Lampart, Warszawa 1998
  9. KOBAYASHI, Hideo. The 4th Fleet incident [online]. Japan Science and Technology Agency (JST), [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; ALSLEBEN, Allan, Peter Cundall IJN Seaplane Tender/Oiler NOTORO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2007, [cit. 2010-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MCELROY, Edgar E.. Doolittle Raider Reports & Interviews: McElroy - Flight/Mission Report [online]. doolittleraider.com, [cit. 2009-12-14]. - Mission/Flight Report Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]