Kaijó (1943)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaijó 15. listopadu 1943
Základní údaje Vlajka
Typ: eskortní letadlová loď
Třída: Kaijó (jediná jednotka)
Jméno podle: 海鷹 ~ „mořský sokol“
Zahájení stavby: 22. únor 1938
Spuštěna na vodu: 9. prosinec 1938
Uvedena do služby: 23. listopad 1943
Osud: vyřazena a sešrotována
Takticko-technická data
Výtlak: 13 600 tun
Délka: 166,5 m
Šířka: 21,9 m
Ponor: 8,2 m
Pohon: Argentina Maru:
Dieselmotory

Kaijó:
2 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
52 510 ks
Rychlost: 23,8 uzlů
Posádka: 829 mužů
Výzbroj: 1943:
8x 127 mm/40 typu 89
24x 25 mm/60 typu 96

Od července 1944:
8x 127 mm/40 typu 89 (4xII)
44x 25 mm/60 typu 96 (8xIII, 20xI)
(8x 120mm 28-hlavňový raketomet?)
Elektronika: přehledový radar 21 Gó
Letadla: 24 letadel
(18 stíhacích a 6 bombardovacích)

Kaijó (japonsky: 海鷹) byla eskortní letadlová loď japonského císařského námořnictva. Vznikla přestavbou osobní lodě Argentina Maru a sloužila jako transportní, protiponorková a školní loď.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Argentina Maru byla založena 22. února 1938, spuštění na vodu proběhlo 9. prosince téhož roku. Před vypuknutím války mezi Japonskem a USA ji zabavilo japonské válečné námořnictvo. Zpočátku přepravovala vojáky, ale v roce 1942 se započalo s její přestavbou na eskortní letadlovou loď. Trup lodi zůstal nezměněn, byl vybudován hangár a letová paluba o rozměrech 150 x 22 metrů, bez lodního ostrovu. Paluba byla spojena s hangáry dvěma výtahy. Došlo k výměně motorů za výkonnější turbíny, dále byla přemístěna kotelna a byl vystavěn jeden komín vychýlený dolů na pravém boku lodi. Výzbroj Kaijó sestávala z osmi 127mm děl a 24 děl ráže 25 mm. V polovině roku 1944 přibylo do výzbroje dalších dvacet 25mm děl a osm 28hlavňových raketometů.

Do služby vstoupila 23. listopadu 1943. Kaijó sloužila pro transport letadel na jejich nové základny, poskytovala letecké protiponorkové krytí a taktéž místo pro výcvik pilotů a pozemního personálu. Dne 24. července 1945 byla poškozena náletem britských letadel z letadlových lodí HMS Indefatigable, HMS Formidable a HMS Victorious. Do konce války nebyla opravena a následně byla sešrotována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAVLÍK, Jan. Japonské letadlové lodě z období II. světové války. Cheb : Svět křídel, 2003. 175 s. ISBN 80-85280-98-1.  
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. S. 9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • TULLY, Anthony P.; HACKETT, Bob; CUNDALL, Peter. IJN Kaiyo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2006, rev. 2009-07-12, [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. (anglicky)