Proroctví svatého Malachiáše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Proroctví o papežích, někdy nazývané i Proroctví o posledním papeži, je připisováno sv. Malachiášovi a jedná se o seznam 112 krátkých frází v latině. Každá z frází jakoby popisuje jednoho z římsko-katolických papežů, počínaje papežem Celestýnem II. (zvoleným do úřadu r. 1143) a konče posledním (patrně později přidaným) papežem, jmenovaným jako "Petr Římský" - Petrus Romanus, jehož pontifikát skončí zničením Říma.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Proroctví bylo poprvé vydáno roku 1595 Ardnoldem de Wyon, benediktinským historikem, jako část jeho knihy Lignum Vitæ (Strom života). Wyon připisoval tento seznam Sv. Malachiášovi (vlastním jménem Maelmhaedhoc O’Morgair, (1095 - 1148), biskupu z irského Armagh. Podle legendy byl roku 1139 Malachiáš navštívit v Římě papeže Inocence II. Za svého pobytu v Římě měl Malachiáš údajně vidění budoucích papežů, které zaznamenal ve formě zakódovaných frází. Tento rukopis byl pak uložen v římském archívu, kde ležel zapomenut až do svého znovuobjevení kolem roku 1590.[zdroj?]

Na druhé straně ale v Malachiášově životopise od Bernarda z Clairvaux není o proroctví jediná zmínka a není ani zmíněno nikde jinde před vydáním roku 1595. Některé zdroje, včetně posledních vydání Catholic Encyclopedia,[1] naznačují že proroctví je podvrhem z konce 16. století. Jiné zdroje zase uvádí, že bylo napsáno Nostradamem a připsáno Malachiášovi aby autor nebyl pronásledován. Zastánci proroctví (jako spisovatel John Hogue, autor populární knihy "Poslední papež" - The Last Pope) obecně uvádí, že i když je autorství proroctví nejisté, věštba samotná je stále platná.[zdroj?]

Výklad[editovat | editovat zdroj]

Výklad jednotlivých hesel je obecně založen na nalezení souvislostí mezi heslem a místem narození papežů, jejich osobními erby či událostmi proběhlými během jejich pontifikátu. Například první heslo, Ex castro Tiberis (Ze zámku na Tiberu), odpovídá místu narození papeže Celestýna II. v Città di Castello ležícím na Tiberu. Papež Klement XIII., jenž byl popsán heslem Rosa Umbriae (Růže z Umbrie) užíval znaku růže jako osobního erbu (jeho oficiální znak růži neobsahoval, ani neměl žádný významný vztah k Umbrii, pouze byl krátce papežským guvernérem v Rieti, jež bylo v té době součástí Umbrie.[zdroj?]

V současnosti mnozí interpreti prorocké literatury obrací svou pozornost právě k tomuto proroctví převážně ze dvou hlavních důvodů: protože uspěli v hledání souvislostí mezi proroctvími a současnými papeži[zdroj?] a protože se údajná věštba začíná naplňovat.[zdroj?] Výklady k jednotlivým heslům, které byly provedeny před nastoupením konkrétního papeže do úřadu, se totiž až na výjimky ukazují jako velmi přiléhavé. Jisté pochybnosti vnáší jen období 16. století, kdy podle některých zdrojů mohly být některé fráze proroctví zmanipulovány.

Papeži Janu Pavlu II. (1978–2005) náleží v seznamu 110. místo a heslo „De labore solis“ („Z námahy slunce“), což bývá dáváno do souvislosti s jeho neúnavnými cestami do celého světa a především s faktem, že v den jeho narození i v den jeho pohřbu nastalo zatmění Slunce. U předposledního papeže Benedikta XVI. (2005–2013) je uvedeno heslo „Gloria olivae“ („Sláva olivy“). Olivová ratolest je přitom jedním ze symbolů sv. Benedikta z Nursie a v rámci benediktinského řádu existuje kongregace tzv. Olivetánů.[2] Poslednímu papeži na seznamu, tzv. „Petru Římskému“, by měl odpovídat současný papež František, zde jsou ale nalezené souvislosti pouze vágní.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Catholic Encyclopedia. Heslo Prophecy [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Proroctví svatého Malachiáše a poslední papež