Nostradamus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nostradamus

Michel de Nostredame zvaný Nostradamus (* 14. prosince 1503, Saint-Rémy-de-Provence - 2. července 1566, Salon-de-Provence) byl francouzský lékař, který proslul jako věštec. Narodil se v rodině Židů konvertovaných na křesťanství. V patnácti letech, kdy studoval v Avignonu, byl již zkušeným astrologem, který vysvětloval nebeské jevy spolužákům. Roku 1529 začal studovat lékařskou vědu na univerzitě v Montpellieru. Věnoval se zejména starým lékařským a filozofickým textům, anatomii a lékopisu. Po získání diplomu se zdokonaloval v Agenu pod dohledem lékaře filologa Julese-Césara Scaligera.

Jeho manželka a dvě děti podlehly morové epidemii. Po jejich smrti počal Nostradamus studovat morovou problematiku v Marseilles a v Aix-en-Provence. Stal se z něj odborník, který na rozdíl od většiny současníků nevěřil, že mor je nezvratným Božím prokletím. Snažil se vyrobit lék na bázi cypřiše, kosatce, červené růže a dalších složek. Tvrdil, že všichni, kdo si touto směsí potřou rty, jsou před morem chráněni. Navrhoval hygienická opatření, radil polévat vše octem a rostlinnými esencemi kvůli dezinfekci, chránit si nos a ústa, mýt si ruce před jídlem a podobně.

Stejně jako všichni tehdejší lékaři používal i Nostradamus k určování příčin nemocí astrologii. V té době se věřilo, že všechny části těla jsou ovlivněny pohybem planet a jejich konstelacemi. Pomocí hvězd se dostává ke svým proroctvím. Když v jednom z nich předpověděl téměř do detailu smrt Jindřicha II., získal si důvěru Kateřiny Medičejské, která jej přijala do svých služeb. Vrcholu kariéry dosáhl roku 1564, kdy byl jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX. O dva roky později umírá Nostradamus v Salon-de-Provence jako jeden z nejuznávanějších mužů francouzského království.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narozen 14. nebo 21. prosince roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii, kde je dosud dochován dům, kde se narodil. Michel de Nostredame pocházel z početné rodiny. Jeho otec Jaume (Jacques) de Nostredame (obchodník s obilím a církevní notář)) a matka Reynière (Renée) de St-Rémy měli celkem nejméně osm dalších potomků. Rodina nosila původně židovské příjmení, ale otec Jaume, Guy Gassonet, konvertoval na křesťanství okolo roku 1455, a převzal křesťanské jméno "Pierre" a příjmení "Nostredame". Michelovo sourozenci - Delphine, Jehan (c. 1507–77), Pierre, Hector, Louis (* 1522), Bertrand, Jean (* 1522) a Antoine (* 1523). O dětství Nostradama není mnoho známo, i když je se předpokládá, že byl vzděláván svým dědečkem ze strany matky, Jeanem de St. Rémy.

Nostradamův dům v Salon-de-Provence

Studentská léta[editovat | editovat zdroj]

Ve věku patnácti let nastoupil mladý Nostradamus na Avignonskou univerzitu studovat bakalářství. Z Avignonu, kde by za normálních okolností dostudoval trivium (skládajícího se z gramatiky, rétoriky a logiky), byl nucen odejít, když byla univerzita uzavřena z důvodu propuknutí morové epidemie. Nostradamus po opuštění Avignonu (podle jeho vlastních slov), cestoval krajem po osm let. Od roku 1521 vynalézal léky z bylinek. V roce 1529, po několika letech jeho lékařské praxe, nastoupil na univerzitu v Montpellier, aby získal doktorát z lékařství. Zanedlouho byl z univerzity vykázán, jelikož se zjistilo, že byl lékárníkem, což bylo výslovně zakázáno stanovy univerzity. Listina o vyloučení ze studia (BIU Montpellier, Register S 2 folio 87) stále existuje ve fakultní knihovně. Nicméně, někteří z jeho vydavatelů a korespondentů jej později označovali za "doktora". Nostradamus, po jeho vyhoštění, pokračuje ve své práci, pravděpodobně ještě jako lékárník. V té době se stal známým, za vytvoření "růžové pilulky", která údajně chránila proti moru.

Manželství a léčitelská praxe[editovat | editovat zdroj]

V roce 1531 byl Nostradamus pozván Jules-Césarem Scaligerem, čelním renesančním učencem, do francouzského Agen. Tam se oženil s ženou, jejíž jméno je nejisté (pravděpodobně Henriette d'Encausse), která mu porodila dvě děti. O tři roky později, v roce 1534, jeho manželka a obě jejich děti zemřely. Důvodem byl pravděpodobně mor. Nostradamus, po jejich úmrtí, pokračoval v cestování po Francii a možná i po Itálii.

Po svém návratu z cest, roku 1545, pomáhal prominentnímu lékaři (Louis Serre), v boji proti moru v hlavním ohnisku, Marseille. Sám pak řešil další ohniska nákazy v Salon-de-Provence a v krajském městě, Aix-en-Provence. Nakonec se roku 1547 usadil v Salon-de-Provence v domě, který stojí dodnes. V té době se oženil s bohatou vdovou jménem Anne Ponsarde, s níž měl šest dětí - tři dcery a tři syny. Mezi léty 1556 a 1567 získal společně s manželkou jednu třináctinu podílu z obrovského projektu. Jednalo se o projekt zavlažovacích kanálů v oblasti Salon a nedaleké Désert de la Crau z řeky Durance, jehož organizátorem byl Adam de Craponne.

Nostradamova proroctví[editovat | editovat zdroj]

Vydání Nostradamových centurií z roku 1589

Kromě úcty a reputace si již od prvního vydání proroctví roku 1555 Nostradamus vysloužil posměch a odpor. Jedním z nejzuřivějších odpůrců se stal jeho bývalý mistr, lékař Scaliger, který tvrdil, že Nostradamovy předpovědi jsou snůškou lží a výmyslů. Ani později na tom nebyl o nic lépe. V 19. století se dokonce jeho jméno vžilo ve francouzštině jako synonymum pro „mága, kouzelníka“ používané podle Littrého slovníku pouze v posměšném významu. Ku prospěchu mu nebylo ani to, že jeho výroky byly používány k politické propagandě. Například během druhé světové války interpretoval Goebbels některá jeho čtyřverší jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk. Po útoku na World Trade Center se na Internetu objevily verše, v nichž údajně Nostradamus tuto událost předpověděl. Ve skutečnosti šlo o montáž z několika čtyřverší nebo o falešnou napodobeninu.

V každé době existovali lidé, kteří Nostradama hájili a hájí. Podle nich samotné životopisné údaje svědčí o tom, že mínil své předpovědi upřímně. Byl prototypem renesančního člověka s širokým záběrem. Věnoval se lékařské vědě, literatuře, astronomii, astrologii, výrobě léků atd. Nesrozumitelnost a tajuplnost jeho proroctví je podle jeho příznivců dána tím, že žil v nebezpečné době, v níž bylo třeba mít se na pozoru.

Právě nejednoznačnost Nostradamových čtyřverší svádí mnohé, aby se pokusili o konkrétní výklad. Není to jednoduché. V prvé řadě v 16. století neexistovala jednotná typografie. Pravopis jednotlivých slov se od jednoho vydání k dalšímu mění, až může dojít k naprosté změně původního významu. Například z výrazu Par le cinquiesme (= skrze pátého/ý/ou) se postupem času stává Carle cinquiesme = Karel V. Druhým kamenem úrazu je volnost, jakou si sám autor dopřál při psaní čtyřverší. Používá často archaickou, někdy i originální větnou skladbu, francouzské výrazy míchá s latinskými, řeckými a provensálskými. Hraje si s anagramy, hojně využívá alegorických obratů a mytologických narážek. Sám přiznává, že některá slova upravil. To vše činí z jeho veršů tvrdý interpretační oříšek. Některé naopak zarážejí svou přesností. Nejslavnějším je v tomto ohledu pětatřicáté čtyřverší z první stovky veršů, které podle Nostradamových současníků předpovědělo smrt krále Jindřicha II. Hovoří se v něm o dvou lvech, starém a mladém, kteří se utkají v zápase. Mladý lev při něm starému vypíchne oko a zraněný sok posléze umře v krutých bolestech. Jindřich II. skutečně zemřel na následek poraněného oka, které mu při turnaji v Paříži probodl kopím mladý hrabě Montgomery.

Mezi vykladači Nostradamových veršů existuje přinejmenším jeden, který se nespletl. Jean-Charles de Fontbrune na základě čtyřverší předpověděl rok předem zvolení Francoise Mitterranda francouzským prezidentem a atentát na papeže Jana Pavla II. v roce 1981. Jeho kniha se v té době prodávala rychlostí 5 000 exemplářů za den.

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu