Saint-Rémy-de-Provence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Saint Rémy de Provence)
Saint-Rémy-de-Provence
Náměstí s radnicí
Náměstí s radnicí
Saint-Rémy-de-Provence – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška7–392 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
RegionProvence-Alpes-Côte d'Azur
DepartementBouches-du-Rhône
ArrondissementArles
KantonSaint-Rémy-de-Provence
Saint-Rémy
Saint-Rémy
Saint-Rémy, Francie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha89,1 km²
Počet obyvatel9 619 (2021)[1]
Hustota zalidnění108 obyv./km²
Správa
Statusobec
Oficiální webwww.saint-remy-de-provence.com
E-mailservice.technique@ville-srdp.fr
PSČ13210
INSEE13100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saint-Rémy-de-Provence (provençálskou okcitánštinou: Sant Romieg de Provença klasickou a Sant Roumié de Prouvènço mistrálskou normou) je obec v departementu Bouches-du-Rhône v jižní Francii. Má asi deset a půl tisíce obyvatel. Je místem narození Nostradama a spisovatelky Marie Gasquetové.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Saint-Rémy-de-Provence se nachází asi 20 km jižně od Avignonu, přímo na sever od horského hřebene Alpilles.

Sousední obce: Eyragues, Noves, Saint-Andiol, Mollégès, Eygalières, Aureille, Mouriès, Les Baux-de-Provence, Maussane-les-Alpilles, Fontvieille, Mas-Blanc-des-Alpilles, Saint-Étienne-du-Grès a Maillane.

Stručná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Asi kilometr za obcí Saint-Rémy se nachází náhorní planina Antiques. Na tomto místě stojí bývalý klášter, kde doktor Mercurin založil počátkem 19. století ústav pro duševně choré. Ústav zpočátku vzkvétal a prosperoval. Ale od roku 1874, kdy ho přestal finančně podporovat mecenáš, víceméně upadal.

Souvislost s malířem Vincentem van Goghem[editovat | editovat zdroj]

Rajský dvůr v klášteře

V lednu a únoru 1889 byl Vincent v důsledku nespavosti a halucinačních stavů hospitalizován v nemocnici v Arles. Po propuštění ho ještě ve žlutém domě v Arles navštívil Paul Signac, místní občané však na základě petice prosadili, že byl žlutý dům policejně zapečetěn a Vincent znovu hospitalizován.[2] Po propuštění se dobrovolně rozhodl k pobytu v ústavu pro choromyslné v bývalém augustiniánském klášteře Saint-Paul-de-Mausole, asi 3 km od centra Saint Rémy. Vincent sem dorazil 8. května 1889.[3] Dr. Peyron, který ústav vedl, nebyl odborníkem na duševní poruchy a pacienty neléčil, jen udržoval při životě. Ani Vincentovi se kromě dvou koupelí týdně nedostalo jiné péče. Na rozdíl od ostatních pacientů však mohl v doprovodu ošetřovatele Pouleta chodit na vycházky a malovat v plenéru. Pobyt v ústavu mu hradil bratr Theo van Gogh.[4] Vincent tak měl k dispozici dva pokoje. V jednom spal, druhý, s výhledem do klášterní zahrady, používal jako ateliér.

Vincentova socha na přístupové cestě ke kostelu

V klášteře Vincent namaloval 140 obrazů, jen 7 z nich signoval. Vznikla zde řada obrazů, které patří v jeho díle k těm nejzásadnějším, jako např. série Cypřišů, Umělcův pokoj v Arles, dva Autoportréty nebo Truchlící stařec. Maloval také variace na obrazy Rembrandtovy, Milletovy, Daumierovy, Delacroixovy a Doréovy. Vincentův zdravotní stav se však nelepšil. Během pobytu v ústavu prodělal 4 záchvaty, během nichž nad sebou ztrácel kontrolu a upadal do bezvědomí. Po některých nemohl více než měsíc malovat. Protože v dalším setrvávání v ústavu neviděl perspektivu, 16. května 1890 Vincent ústav opustil a odcestoval do Paříže.

Starší část kláštera Saint-Paul-de-Mausole je – po zaplacení vstupného – přístupná veřejnosti (v nové je stále zařízení pro psychicky nemocné). Přístupný je románský kostel, rajský dvůr a dvě místnosti s expozicí zachycující malířův pobyt v ústavu. Okolo kláštera vede naučná stezka. Na místech, kde Vincent příslušný obraz namaloval, je jeho reprodukce. Je tak možné srovnat změnu krajiny od malířových dob a zamyslet se nad způsobem, jakým ji Vincent viděl a ztvárnil.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Osobnosti obce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Populations légales 2021. 28. prosince 2023. Dostupné online.
  2. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 95, ISBN 3-8228-1012-6
  3. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 61, ISBN 3-8228-1012-6
  4. Metzger, Rainer – Walther, Ingo F., Vincent van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2003, s. 255, ISBN 3-8228-2015-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]