Pracovní zdraví

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Je navrženo začlenění celého obsahu tohoto článku do článku Bezpečnost a ochrana zdraví při práci.
Odsud tam pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

Pracovní zdraví je termín označující psychické a fyzické zdraví zaměstnanců.[1] Nízká kvalita pracovního zdraví na pracovišti je závažným společenským problémem. Kromě toho, že ovlivňuje pracovní výkon zaměstnanců, souvisí mimo jiné s depresí, profesními a rodinnými vztahy.[2] Světová zdravotnická organizace (WHO) ustanovila pracoviště jako prostředí, kde je potřeba dbát o kvalitu pracovního zdraví, které má vliv na všechny oblasti lidského života.[3] V reakci na tento problém se začaly zavádět programy na podporu zdraví na pracovišti a na základě pozdějšího výzkumu byly potvrzeny jejich pozitivní účinky na kvalitu zdraví zaměstnanců.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Problémem pracovního zdraví se začala společnost zabývat společně s rozmachem dělnického hnutí a průmyslové revoluce na přelomu 18. a 19. století. Dělnická hnutí vznikla v reakci na obavy pracovníků z důsledků průmyslové revoluce (příliv málo kvalifikované pracovní síly do továrních měst a následný pokles mezd a životní úrovně dělníků). O otázce zdraví pracovníků se proto začalo uvažovat jako o problému souvisejícím s prací.[5]

Roku 1802 vydal parlament Spojeného království sérii zákonů (tzv. Factory Acts), jejichž cílem bylo obecné zlepšení pracovních podmínek. Hlavním podnětem pro nová bezpečnostní opatření byly obavy o zdraví dětí pracujících v továrnách na bavlnu. V textilním průmyslu proto došlo k omezení pracovní doby, což mělo sloužit jako prevence přepracování, které by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu pracovníků a nepřímo také k vyššímu výskytu pracovních úrazů. Podobný zákon z roku 1844 omezil také pracovní dobu žen a zavedl nové bezpečnostní opatření, které se týkalo střežení továrních strojů v oblastech, do kterých měly přístup ženy a děti.[6]

Pojem pracovního zdraví a bezpečnosti se zprvu vztahoval především k fyzickému stavu pracovníka. Regulace a bezpečnostní opatření byla uplatňována na pracovištích v odvětví průmyslu za účelem získání sociální kontroly nad dělníky. Poznatky z psychologie, medicíny a fyziologie přispívaly k definování těchto opatření s ohledem na produktivitu a zranitelnost zaměstnance. V první polovině 20. století se sociologové, architekti a inženýři pokusili v továrnách vytvořit pracovní prostředí, které by podporovalo efektivitu pracovníků. Toto období bylo spjato s postupnou humanizací práce, která spočívala v nastolování lidštějších pracovních podmínek.[7] Jednalo se o eliminaci časově, fyzicky i psychicky nadměrně vyčerpávajících a příliš monotónních pracovních činností s ohledem na potřebu seberealizace zaměstnance.[8]

O dopady práce na psychické zdraví zaměstnanců se poprvé začal zajímat Výbor pro zdraví muničních pracovníků (Health of Munition Workers Commitee), který poukázal na sníženou produktivitu unavených zaměstnanců, jejichž pracovní doba byla příliš dlouhá. Tato zjištění vedla roku 1918 k založení Rady pro průmyslovou únavu (Industrial Fatique Board), která se zabývala vztahem výkonnosti pracovníků, délkou pracovní doby a metodami práce vedoucími k únavě. K narůstajícímu zájmu o výzkum dopadů pracovního stresu na zaměstnance vedla mimo jiné zvýšená zaměstnanost žen, nové technologie a rozvoj podnikání. Psychologickými aspekty práce se začali závodní lékaři poprvé zabývat v 60. letech 20. století a od té doby se zájem o psychické zdraví pracovníků zvyšoval. Průzkum pro CBI (Confederation of British Industry) z roku 1996 ukázal, že 81% firemních společností souhlasilo s tím, že by každá společnost měla mít vlastní program a strategie zabývající se duševním zdravím svých zaměstnanců, ale pouhých 20% z nich takový program skutečně mělo.[9]

V roce 1997 byla všemi členskými státy Evropské unie přijata Lucemburská deklarace pro podporu zdraví na pracovišti, která byla doplněna v červnu roku 2005 a lednu roku 2007.[10]

Strategie na podporu pracovního zdraví[editovat | editovat zdroj]

Firemní společnosti zavádějí programy na podporu zdraví jejich zaměstnanců. Tyto programy mohou mít dvojí podobu:

Programy podporující zdraví na pracovišti prokázaly krátkodobé i dlouhodobé přínosy. Zahrnutí fyzické aktivity prokazatelně zlepšuje fyzickou kondici zaměstnanců, zvyšuje jejich produktivitu a redukuje pracovní stres.[11][12]

Strategie na podporu pracovního zdraví jsou zaváděny ve třech možných úrovních:

  1. šíření povědomí o problematice pomocí informačních zpravodajů, veletrhů zdraví a vzdělávacích kurzů - tato strategie nemusí přímo přesvědčit jednotlivce ke změně chování
  2. programy sloužící k úpravě životního stylu zaměstnanců (v délce 8 až 12 týdnů) - jsou průběžně dostupné a mají přímý vliv na zdravotní výsledky jednotlivce
  3. vytvoření příznivého pracovního prostředí, které přispívá k udržování zdravého životního stylu zaměstnanců (např. jídelny s širokou nabídkou zdravého jídla, posilovny)[13]

Podporou pracovního zdraví se zabývá také vědní obor ergonomie, která využívá psychologické a fyziologické poznatky pro optimalizaci potřeb člověka na pracovišti. Klade si za cíl snížení chybovosti, zvýšení produktivity, bezpečnosti a pohodlí.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Lagrosen, Stefan a Yvonne Lagrosen. „Workplace stress and health – the connection to quality management”. Total Quality Management & Business Excellence 33, č.1 (2022): 113-126, DOI: 10.1080/14783363.2020.1807317 (staženo 9. prosince 2023).
  2. ↑ Wang, JianLi, Schmitz, Norbert, Smailes, Elizabeth, Sareen, Jitender a Scott Patten. "Workplace characteristics, depression, and health-related presenteeism in a general population sample". Journal of Occupational and Environmental Medicine 52, č. 8 (2010): 836–842, https://doi.org/10.1097/JOM.0b013e3181ed3d80 (staženo 9. prosince 2023).
  3. ↑ WHO. "Workplace health promotion". Archived from the original on October 23, 2004. https://web.archive.org/web/20041023124153/http://www.who.int/occupational_health/topics/workplace/en/ (staženo 9. prosince 2023).
  4. ↑ Cancelliere, Carol, Cassidy, J David, Ammendolia, Carlo a Pierre Coté. "Are workplace health promotion programs effective at improving presenteeism in workers? A systematic review and best evidence synthesis of the literature". BMC Public Health 11, č. 1 (2011): 395–406, https://doi.org/10.1186/1471-2458-11-395 (staženo 9. prosince 2023).
  5. ↑ Cole, G.D.H.. A Short History of the British Working Class Movement: 1789-1947. London: George Allen & Unwin LTD, 1952, s. 15–18.
  6. ↑ Hutchins, B. L. a Amy Harrison. A history of factory legislation. London: P S King & Son, 1911.
  7. ↑ Rainhorn, Judith a Lars Bluma. "History of the Workplace: Environment and Health at Stake – an Introduction". European Review of History: Revue Europeenne D’histoire 20, č. 2 (2013): 171–176, https://doi.org/10.1080/13507486.2013.766519 (staženo 10.  prosince 2023).
  8. ↑ Butera, Federico, Di Martino, Vittorio a Eberhard Köhler, eds. Technological Development and the Improvement of Living and Working Conditions: Options for the Future. Dublin: Kogan Page, 1990.
  9. ↑ Fingret, Ann. "Occupational Mental Health: A Brief History". Occupational Medicine 50, č. 5 (2000): 289–293, https://doi.org/10.1093/occmed/50.5.289 (staženo 10. prosince 2023).
  10. ↑ "Luxembourg Declaration on Workplace health promotion in the European Union" (PDF). 2007. Archived from the original (PDF) on 2018-10-08.
  11. ↑ Conn, Vicki S., Hafdahl, Adam R., Cooper, Pamel S., Brown, Lori M. a Sally L. Lusk. "Meta-analysis of workplace physical activity interventions". American Journal of Preventive Medicine 37, č. 4 (2009): 330-339, doi:10.1016/j.amepre.2009.06.008. (staženo 10. prosince 2023).
  12. ↑ Burton, James P., Hoobler, Jenny M. a Melinda L. Scheuer. "Supervisor workplace stress and abusive supervision: The buffering effect of exercise". Journal of Business and Psychology 27, č. 3 (2012): 271-279, doi:10.1007/s10869-011-9255-0 (staženo 10. prosince 2023).
  13. ↑ Gebhardt, D. L. a C. Crump. "Employee fitness and wellness programs in the workplace". The American Psychologist 45, č. 2 (1990): 262–272, doi:10.1037/0003-066x.45.2.262 (staženo 12. prosince 2023).
  14. ↑ Wickens, Christopher D., Gordon, Sallie E. a Yili Liu. An Introduction to Human Factors Engineering. New York: Addison Wesley Longman, 1997.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pracovní_zdraví&oldid=23575914“