Seberealizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Seberealizace neboli sebeaktualizace (self-actualization, self-realization) je chápána jako rozvoj a zároveň plné využívání schopností a vloh jedince.

Poprvé jej použil Kurt Goldstein, později tento pojem převzal A. H. Maslow a v lehce přenesené formě i C. Rogers (mluvil o sebeaktualizaci). Seberealizace je hlavním tématem humanistické psychologie, která se zaměřuje na prožívání jednotlivce jako konkrétní a jedinečné osobnosti. Společně s rozhodováním a tvořivostí spadá mezi hlavní okruhy výzkumu v humanistické psychologii.

Pohled Carla Rogerse[editovat | editovat zdroj]

Podle psychologa Carla Rogerse je to potřeba, která se snaží dokázat, že nás kupředu neženou pouze základní pudy a fyziologické potřeby jako hlad, žízeň a agrese. Hlavní myšlenkou je efektivní využití vlastních schopností a talentu a tudíž svůj potenciál a dovednosti stále rozvíjet směrem k růstu, zralosti a pozitivní změně. Podle Rogerse je tendence k aktualizaci dokonce základní síla člověka, která ho v životě motivuje k uplatnění všech schopností organismu. Prakticky vzato hovoří o naplnění svého potenciálu v rámci hranic dědičnosti. Každý jedinec je dle jeho teorie a následně vymyšlených terapií motivován ke změně a má schopnost se měnit.

Pohled Abrahama Harolda Maslowa[editovat | editovat zdroj]

Oproti tomu A. H. Maslow tvrdil, že jedinec dospěje k složitější psychické motivaci až po uspokojení základních potřeb. Teprve poté, co osoba naplní potřeby nacházející se podle Maslowovy pyramidy potřeb pod seberealizací, je schopna nalézt sebenaplnění a uskutečnit vlastní potenciál. Z toho plyne, že seberealizace je na úrovni potřeb nejvýše a tudíž jí nedosáhne každý člověk. Maslow se rozhodl zkoumat životy vynikajících historických osobností (Baruch Spinoza, Thomas Jefferson, Abraham Lincoln, Jane Addamsová, Albert Einstein a Eleanor Rooseveltová), aby princip seberealizace mohl uchopit i jinak, než pouze definicí. Na základě analýzy výše zmíněných historicky významných osobností si potom vytvořil představu člověka, který seberealizace dosáhl. Od této představy odvodil níže zmíněné body.

Vlastnosti lidí, kteří dosáhli seberealizace[editovat | editovat zdroj]

  • účinně vnímají skutečnost a umějí tolerovat nejistotu
  • přijímají sebe i ostatní takové, jací jsou
  • jsou spontánní v myšlení i v chování
  • zaměřují se spíše na problém než na sebe
  • mají smysl pro humor
  • jsou velmi tvořivý
  • jsou odolní vůči vlivům enkulturace, ale nejsou záměrně nekonvenční
  • zajímají se o blaho lidstva
  • dokážou hluboce ocenit základní životní zkušenosti
  • navazují hluboké a uspokojivé mezilidské vztahy spíše s několika než s mnoha lidmi
  • dokážou se na život dívat z objektivního hlediska

Chování vedoucí k seberealizaci[editovat | editovat zdroj]

  • prožívají život jako děti, s plným ponořením a soustředěním
  • zkoušejí stále něco nového a nelpí na bezpečných a jistých způsobech
  • při hodnocení zkušeností se řídí spíše vlastními pocity než tradicí, autoritami nebo názorem většiny
  • jsou čestní, vyhýbají se předstírání, nebo „hraní her“
  • počítají s tím, že budou neoblíbení, pokud se jejich názory neshodují s většinou
  • přijímají odpovědnost
  • pracují usilovně, aby dosáhli cíle, pro který se rozhodli
  • snaží se pojmenovat své obrany a mají odvahu se jich zříci

Později Maslow při zkoumání vysokoškolských studentů zjistil, že ti, kteří splňovali jeho definici jedince schopného seberealizace, patří k 1% nejzdravějších příslušníků celé populace.

Přechodné okamžiky seberealizace[editovat | editovat zdroj]

Přechodné okamžiky seberealizace jsou podle Maslowa vrcholné zážitky. Jde o dočasný spontánní a nesobecký stav dosažení cíle, který se může dostavit v rozmanitém spektru situací, např. při obdivování přírody, při tvůrčí práci, při sportovním výkonu atd.

Širší pohled na seberealizaci[editovat | editovat zdroj]

Dalibor Špok, psycholog a psychoterapeut z Prahy, vymezuje seberealizaci širším způsobem, protože podle jeho slov to není snadno uchopitelný a už vůbec ne pochopitelný koncept. Tak jako u mnoha dalších psychologických pojmů, ani zde jedna teorie zdaleka nestačí. Seberealizace velmi blízce souvisí s dobrým poznáním sama sebe, s pochopením své jedinečnosti a uměním se rozhodovat. Důležité je umět zvážit varianty, připustit určité alternativy, ale zamítnou jiné. Důležitá je představa toho, čeho chceme ve svém životě dosáhnout a kam chceme směřovat.

Dosáhnout seberealizace není vůbec jednoduchý proces. Je do něj zapracována spousta dřiny, mnohé pády, spousta odříkání a vytrvalost a hlavně je to proces, který prakticky nikdy nekončí, protože vždy je co zlepšovat. U každého proces seberealizace postupuje trochu jiným způsobem a tudíž je na jedinci, aby si v životě našel svoji osobní cestu a zjistil si metodu, která mu pomůže touto cestou projít a dosáhnout vytoužených cílů. Proto neexistuje jedna jediná sada pouček, která by všem lidem pomohla se seberealizovat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hartl, P., Hartlová, H. (2010) Velký Psychologický slovník. (4th ed.) Praha: Portál. 797 s.
  2. Atkinson, R. L. et al. (2003) Psychologie. (2nd act. ed.) Praha: Portál. 751 s.
  3. Špok, D. Víte o... seberealizaci. Retreieved May 13, 2014 from: http://www.daliborspok.cz/individual/seberealizace-osobni-osobnostni-rozvoj/