Platební karta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typické platební karty

Platební karty jsou nástroje určené k bezhotovostním platbám, které jsou nejčastěji vydávány fyzickým i právnickým osobám bankou. Za vystavení se platí poplatky (nebo jsou již započteny). Za výběry hotovosti z bankomatu platí poplatky klient banky, transakce klienta u obchodních partnerů banky jsou strhávány z částky, kterou nakonec obdrží obchodní partner. Součástí může být nadstandardní cestovní pojištění, bezplatné vstupy do letištních salónků, slevy a další služby. Největší asociace platebních karet jsou Diners Club, Visa, MasterCard, American Express, JCB ad.

Jedná se tedy o malou plastovou kartu opatřenou identifikačními údaji jejího majitele.

Vývoj platebních karet[editovat | editovat zdroj]

Dříve se platilo hotově nebo šeky a některým klientům bylo poskytována možnost platit na tzv. účet „sekeru“ (z důvodu většího utrácení). Koncem 19. století zavedli někteří obchodníci v USA tzv. kovové štítky. Na těchto štítcích bylo vždy vyraženo číslo klienta, které se při nákupu opsalo, a přidal se k němu klientův podpis. Na začátku 20. století přišla americká letecká společnost Western Union Telegraph Company s papírovými platebními kartami, které se staly mezi klienty i mezi obchodníky velmi oblíbenými. (klient měl své pohodlí a obchodník zase větší útratu za služby, které nabízel). Vůbec první platební kartou se stala karta společnosti Air Travel Card. Karta byla zavedena v roce 1948 a byla určena pouze obchodním cestujícím v sektoru letecké dopravy. První karty byly vyráběny z tvrdého papíru nebo z plechu. Použití takových platebních karet se dochovalo dodnes. Princip totiž zůstal stejný. Klient tedy předloží při platbě svou platební kartu a podepíše účet. Prodavač ověří platnost karty a porovná zákazníkův podpis. Později se k takové kontrole přidal i seznam blokovaných karet. První kartou, která byla vynalezena v roce 1950, byla karta, která se dala použít ve všech sektorech života. Jmenovala se Diners Club Credit Identification Card. Později se začaly zabývat platebními kartami i banky. Ty ze začátku však úspěchy neměly, hlavně z toho důvodu, že musely hradit vysoké náklady na výrobu, ale i na reklamu. Koncem 20. století však začaly vznikat platební karty, které známe dodnes, např. VISA karta, American Express a mnoho dalších.

První platební kartu na území tehdejšího Československa vydala roku 1988 Živnostenská banka[1] jako dispoziční kartu k devizovému účtu.

Druhy karet dle materiálu[editovat | editovat zdroj]

Rozměr platebních karet[editovat | editovat zdroj]

Rozměr 85,6 x 54 mm u platebních karet určuje mezinárodní norma ISO 3554.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik druhů platebních karet podle toho, s jakými finančními prostředky lze kartou nakládat:

  • debetní – při platbě klient čerpá vlastní prostředky; někdy je ale umožněn též kontokorentní úvěr
  • kreditní – při platbě klient automaticky čerpá úvěr, zpravidla však s jistým bezúročným obdobím, splátky úvěru lze obvykle rozložit na delší období.
  • charge – obdoba kreditní karty, bezúročný úvěr je ovšem klient povinen zaplatit v daném období po čerpání (jinak je penalizován sankčním úrokem); charge karty jsou určeny pro velmi bonitní klienty
  • elektronická peněženka – kartou lze čerpat jen vyhrazený objem prostředků, kterým byl předem „do karty“ vložen (příkladem může být předplacená telefonní karta)

Dle způsobu provedení[editovat | editovat zdroj]

  • elektronické platební karty - v ČR nejrozšířenější. Patří sem VISA Electron a Maestro. Tyto karty lze použít pouze pro online transakce – výběry z bankomatů či platby u obchodníků. Výhody těchto karet jsou: vedení zdarma, nízké poplatky za blokaci ztracené karty, nulová možnost zneužití zablokované karty.[zdroj?]
  • embosované platební karty – tyto karty mají plasticky vytištěny veškeré údaje o majiteli karty, platnosti, číslo karty. Kromě platby přes elektronický terminál, umožňují platbu tak, že obchodník vloží kartu do imprinteru a otiskne veškeré údaje z karty na účet, který pak zákazník podepíše. Každý obchod má nastaven tzv. floor limit, neboli výši útraty, kterou mohou zákazníci provést bez nutnosti platbu ověřit. Embosované karty je možno použít na více místech než karty elektronické. Nevýhoda těchto karet je však vyšší cena za vydání, vedení či blokaci karty a jistá možnost zneužití karty i po nahlášení její ztráty či odcizení.[zdroj?]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Platba u obchodního partnera může proběhnout buďto přes tzv. imprintery (mechanické snímače embosovaných údajů na kartě – lidově „žehličky“; vyžadován podpis a velmi často hlasová autorizace transakce) nebo přes platební terminály (POS; vyžadován podpis, u EMV čipových karet také zadání PIN). Klient si ale může také vybrat peněžní hotovost z bankomatu (poplatek se strhává klientovi, u bankomatů cizích bank bývá vyšší) nebo obnovovat telefonní kredit mobilních operátorů, taktéž přes bankomat. Některé karty mohou mít také identifikační funkci (např. MaxKarta Poštovní spořitelny) – identifikace klienta pro zadávání platebních příkazů, vkladů na účet apod.

Popis a ochranné prvky[editovat | editovat zdroj]

Bezpečnostní prvky na klasické platební kartě:
  1. Logo banky
  2. EMV čip
  3. Hologram
  4. Číslo kreditní karty
  5. logo vydavatele karty
  6. Platnost karty
  7. Jméno majitele

Platební karty se vyrábí z odolných plastů a mívají standardní rozměry 85,6 × 54 mm. Základním ochranným prvkem každé platební karty je její číslo, které tvoří jedinečnou identifikaci. Kromě tohoto kódu má každá karta na zadní straně instalován magnetický proužek, na kterém jsou uložena podstatná data. Jelikož většina uživatelů, kteří platí kartami na internetu, nemá čtečku kreditních karet, je na kartách umístěn ještě jeden dodatečný prvek.

Na zadní straně platební karty je zpravidla:
  1. magnetický proužek
  2. podpisový vzor
  3. kód CVC

Tomuto prvku se říká Card Verification Value, případně Card Verification Code, zkráceně CVV nebo CVC. Tímto kódem je dodatečné číslo, které je na kartách MasterCard, Visa a Discover umístěno na zadní straně u podpisového vzoru. Užívá se pro zvýšení ochrany před zneužitím při elektronickém převodu peněz.

Užití karty je tedy možné pouze v případě, že uživatel zná všechny tyto vlastnosti karty: Číslo karty, jméno vlastníka karty, platnost platební karty, případně kód CVC, či podpisový vzor, podle způsobu platby.

Kromě již zmíněných ochranných prvků je ochrana karet stále rozšiřována.

Bezpečné užití platebních karet[editovat | editovat zdroj]

  • kartu nikomu nepůjčujte
  • nikomu nesdělujte svůj PIN (ani policistům či zaměstnancům banky)
  • PIN nezaznamenávejte a nenechávejte v blízkosti Vaší karty
  • k bankomatu přistupujte jednotlivě
  • v noci si vybírejte bankomat, který je dobře osvětlen
  • kartu nevystavujte mechanickým vlivům (ke zmagnetizování, může dojít např. mobilním telefonem, magnetickým zapínáním kabelek či počítačem)
  • provádějte pravidelnou kontrolu výpisů z účtů, transakce. (pro případnou reklamaci)
  • ztrátu karty nahlaste co nejdříve (zabráníte tak její případné zneužití)
  • personál restaurace či prodejny by nikdy neměl s Vaší kartou odcházet (pokud se tak stane, máte právo žádat navrácení karty a provedení transakce pod svým dohledem)
  • Zkontrolujte také, zda Vám personál vrátil Vaši kartu
  • při platbě na internetu zjistěte důvěryhodnost serveru

Blokace platební karty[editovat | editovat zdroj]

Blokace platební karty je jednorázový úkon, kterým se zamezí použití platební karty v obchodní síti, bankomatech či na internetu. Kartu lze zablokovat osobně (v bance, která ji vydala) nebo telefonicky. Telefonická blokace je rychlejší a tím pádem efektivnější. Zablokovat platební kartu proti zneužití je doporučeno při:

  • ztrátě platební karty
  • krádeži platební karty
  • ztrátě či vyzrazení PIN kódu karty

Nástroj pro využití karet - bankomat[editovat | editovat zdroj]

Bankomaty sehrály velmi významnou roli především ve výpočetní technice. Šlo o vůbec první zařízení, která mohli klienti používat bez ohledu na úřední hodiny bankovních institucí. Proto také byly zařazeny na seznam 100 nejvýznamnějších vynálezů 20. století.

Bankomat je samoobslužné výplatní zařízení, které vydává držitelům platebních karet bankovky.

Druhy bankomatů[editovat | editovat zdroj]

  • vnitřní (na pobočkách bank, v obchodech apod.)
  • venkovní (na ulici)
  • určené k vyplácení hotovosti
  • vícefunkční zařízení (umožňují např. vklad)

Funkce bankomatu[editovat | editovat zdroj]

  • výběr hotovosti
  • vkládání hotovosti
  • nepeněžní funkce (jednoduché platební příkazy, výpisy z účtu, změny PIN)

Sběratelství platebních karet[editovat | editovat zdroj]

Platební karty se staly zájmem sběratelů již v 50. letech 20. století, od té doby se jim věnují především sběratelé v USA. Sbírání platebních karet je velmi složité a náročné. Na světě existuje 22000 bank, které vydávají platební karty. Další karty vydávají společnosti American Express, Diners Club, JCB, sítě čerpacích stanic, letecké společnosti apod. Platební kartu nelze normálně získat, sběratel si ji musí buď pořídit u banky nebo získat od jiného klienta. Proto se sběratelé soustředí na určitý typ karet, stát, motiv nebo vydavatele. Největší sběratelé mají okolo 8000 druhů platebních karet. Existuje asociace sběratelů ACCCS (American Credit Card Collectors Society).

Sběratelské třídění platebních karet[editovat | editovat zdroj]

Platební karty se dají třídit podle typu karty nebo podle kvality, motivu atd. Podle ACCCS je seznam typů karet následující:

  • Travel & Entertainment Cards
  • Charge Coins (úvěrové známky)
  • Gas or Petrol Cards (karty čerpacích stanic)
  • Store Cards (karty obchodů)
  • Bankovní karty
  • Charge Plates (úvěrové „psí známky“)
  • Affinitní karty (karty vydané společně se zájmovými organizacemi a kluby)
  • Charge Cards (úvěrové karty restaurací)
  • Telefonní kreditní karty (papírové a plastové telefonní karty)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.penize.cz/16363-cedok-tuzex-a-cesky-karetni-boom

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]