Oybin
| Oybin | |
|---|---|
 Pohled na Oybin ze stejnojmenné hory | |
.svg) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°50′32″ s. š., 14°44′34″ v. d. |
| Nadmořská výška | 389 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Německo |
| Spolková země |  Sasko |
| Zemský okres | Zhořelec |
| Administrativní dělení | 4 místní části |
 Poloha obce Oybin v rámci zemského okresu Zhořelec | |
  Oybin | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 18,3 km² |
| Počet obyvatel | 1 300 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 71,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Němci a Lužičtí Srbové 99,1 %[2] |
| Náboženské složení | Protestantství 26,8 % Římskokatolická církev 2,8 %[2] |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Hans-Jürgen Goth (Die Linke) |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Freiligrathstraße 8 02797 Kurort Oybin |
| Telefonní předvolba | 035844 |
| PSČ | 02797 |
| Označení vozidel | GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oybin (česky Ojbín[3], Ojvín[4] či Ojivín) je lázeňská a výletní obec na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 300[1] obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.
Historie
První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě[5]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava[6] a chrám celestýnského konventu.[7]
V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Další informace
Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).[8]
-
Město Oybin v roce 2005 -
Oybin – zřícenina kláštera od obce Hain -
Oybin – pohled na Oybin z vyhlídky na Grosse Gase -
Konečná stanice úzkokolejky Oybin–Žitava v Oybinu -
Stolová hora Oybin -
Stolová hora Oybin -
Stolová hora Oybin -
Klášter Oybin z vyhlídky Oybinaussicht
Odkazy
Reference
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
- ↑ a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KOLÁČEK, Luboš Y. Kouzelným pomezím Lužických hor. 1. vyd. Praha: Regia, 2014. 271 s. (Tajemné stezky). ISBN 978-80-87866-05-4. Kapitola Lázeňský Ojbín má královskou historii, s. 210 - 214.
- ↑ TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha: Olympia, 1982. S. 225.
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.
- ↑ Císařská oratoř na Ojbíně
- ↑ Chrám celestýnského konventu
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.
Literatura
- ŘEHÁČEK, Marek, PIKOUS, Jan, POLDA, Petr. Oybin: putování po stopách císaře Karla IV. Liberec: Petr Polda, 2014. 142 s. ISBN 978-80-905590-3-5
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oybin na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky
- (německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
