Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu
| Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. dubna 1764 Vídeň |
| Úmrtí | 23. prosince 1806 (ve věku 42 let) Vídeň |
| Choť | Andrej Kirillovič Razumovskij (1787–1806) |
| Rodiče | František Jan Josef z Thun-Hohensteinu a Marie Vilemína z Ulfeldtu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu (německy Maria Elisabeth von Thun und Hohenstein, po sňatku též v ruském přepise jako Елизавета Осиповна Разумовская / Jelizaveta Osipovna Razumovskaja, 26. dubna 1764, Vídeň - 23. prosince 1806[1]) byla česko-rakouská šlechtična z významného rodu Thun-Hohensteinů na přelomu 18. a 19. století. Byla manželkou ruského vyslance ukrajinského původu ve Vídni, aristokrata Andreje Razumovského. Působila jako saloniérka a mecenáška slavných umělců.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se jako druhá dcera Františka Josefa z Thun-Hohensteinu a jeho manželky Marie Vilemíny, rozené hraběnky z Ulfeldtu, dcery politika Antonína Corfitze z Ulfeldu (1699–1770) a jeho ženy Marie Alžběty z Lobkovic (1726–1786). Starší sestra Marie Alžběty zemřela v kojeneckém věku ještě před jejím narozením. Později se narodily další děti, dcery Marie Kristýna a Marie Karolína a synové Ferdinand Josef a Josef Jan Antonín.
Její otec zastával funkci císařského komorníka, byl členem tajné rady a svobodným zednářem. Matka byla známá vídeňská saloniérka, v jejíž společnosti pobývali mj. hudebníci Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Joseph Haydn, Christoph Willibald Gluck, politici Gottfried van Swieten, Joseph von Sonnenfels a dokonce i samotný císař Josef II.[3]
Od roku 1777 se do salonu dostal také budoucí manžel Marie Alžběty, ruský diplomat Andrej Kirillovič Razumovskij (1752–1836), jenž ve Vídni dva roky čekal na své jmenování v Neapoli. Láska k hudbě jej velmi sblížila s rodinou Thun-Hohensteinů. A po jeho návratu z Itálie v roce 1784 se zasnoubil s 20letou Alžbětou.
.jpg)
Poté Andrej oficiálně odjel do Skandinávie, zpočátku do Dánska a brzy byl jmenován velvyslancem ve Švédsku. Po úspěšném splnění diplomatických úkolů opustil Razumovskij v srpnu 1788 Stockholm a v říjnu 1788 byli oddáni s Marií Alžbětou.[4] Nevěsta byla popisována jako bledá a neduživá, nepříliš krásná, ale byla okouzlující a přitažlivá. Ženich byl popisován jako pohledný elegantní muž, který též plynně hovořil francouzsky a anglicky. K uzavření sňatku dostal povolení od svého otce, polního maršála Kyrila Grigorjeviče Razumovského i od samotné carevny Kateřiny II. Otec byl zpočátku proti sňatku svého milovaného syna s cizinkou, ale po nadšených recenzích na dívku od dcery Natálie a starého přítele generála Ivana Černyšova, svolil k sňatku.[5]
Na jaře roku 1789 manželé odcestovali do Ruska, kde je po 11 letech přivítal starý otec. Marie Alžběta váženého dvořana okouzlila svou dobrotou, laskavostí a veselou a živou povahou a stala se jeho oblíbenou snachou. Kirill Grigorjevič daroval novomanželům na znamení náklonnosti svůj portrét, od Pompea Batoniho z roku 1767. Alžbětě se dokonce podařilo navázat určitý vztah se Sofií Apraksinou příbuzná hraběte, která spravovala domácnost, známá svou přísnou povahou.
Rodina nejprve žila v Moskvě, kde Razumovští vlastnili mnoho nemovitostí, a po svolení carevny v říjnu 1789 odjeli do Petrohradu. V Rusku však pobyli jen krátce, již na podzim roku 1790 byl Razumovskij přidělen do Vídně jako asistent knížete Dmitrije Golicyna. Jistou roli v tomto rozhodnutí hrálo také, Alžbětin vídeňský původ a dobré kontakty.
Razumovští neměli děti. Hraběnka nežárlila, i když k tomu její manžel zavdával mnoho důvodů. Až do konce svého života zůstala oblíbenkyní vyšší společnosti. Její večírky navštěvovali významné osobnosti, vítáni zde byly umělci a sama hostitelka byla milovnicí hudby a zpěvačkou s příjemným hlasem.
Razumovskij byl odpůrcem bonapartismu a na Alžbětiných večírcích se hrnuli zapřisáhlí nepřátelé Napoleona, takže její salon v posledních letech získal politický nádech.
V březnu 1799 jí polní maršál hrabě Suvorov daroval řetěz se zlatým srdcem, který nosila každý den.
Koncem září 1799 hraběte Razumovského odvolal ruský císař Pavel I. zpět do Ruska a nařídil mu žít v Baturinu, zatímco Alžběta a její nemocná matka zůstaly ve Vídni. Po nástupu Alexandra I. na ruský trůn získal hrabě Andrej opět post velvyslance ve Vídni a v roce 1802 se vrátil do Rakouska.
Hraběnka Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu-Razumovská zemřela po dlouhé nemoci ve Vídni v prosinci 1806. Její manžel ji přežil o 30 let.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Єлизавета Тун-Гогенштайн na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Podle jiných údajů — 11. prosince.
- ↑ Музичний словник. Родина Тун (německy)
- ↑ FORSCHUNGEN, Institut für kunst-und musikhistorische. Thun, Familie Johann Ernst Graf von:. ISBN 978-3-7001-3043-7 [online]. 2002 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Podle jiných údajů 4. listopadu 1787.
- ↑ Усадьба Горенки. web.archive.org [online]. 2016-11-04 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-04.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons - Profil na Geneall.net (německy)
- Genealogie Elizabeth Thun-Hohenstein [Archivováno 2. července 2017 na Wayback Machine.] (anglicky)
