Razumovští

Razumovští / ukrajinsky Розумовські / rusky Разумо́вские
Země	Ruské impérium Rakouské císařství
Mateřská dynastie	Rozumové
Tituly	svobodní páni, hrabata, říšská hrabata
Zakladatel	Jakov Romanovič Rozum
Rok založení	před rokem 1700
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Razumovští (rusky Разумовский, ukrajinsky: Розумовський) je ruský imperiální a později také rakouský šlechtický rod ukrajinského původu.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

Kořeny rodu sahají do doby kozáckého atamana Jakov Romanovič Rozum, který zemřel kolem roku 1700. Podle legendy, měl být Ivan Jakovlevič Rozum císařem Karlem VII. povýšen do stavu říšského hraběte Svaté říše římské, avšak zemřel bez potomků. Jeho bratr Grigorij Jakovlevič Rozum měl dva syny - Kirilla a Alexeje. Poté, co se Alexej stal favoritem ruské carevny Jelizavety Petrovny, změnil si rod jméno Razumovský s platností pro všechny členy rodu Rozumů.

Význační členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Mezi význačné členy rodu patřili:

Alexej Grigorjevič Razumovský (1709–1771) – favorit a morganatický manžel carevny Alžběty I. Petrovny. Roku 1742 ve Frankfurtu získal titul říšského hraběte Svaté říše římské a v roce 1745 také hraběcí titul v Rusku.
Kirill Grigorjevič Razumovský (1728–1803) – oficiálně mladší bratr Alexeje Grigorijeviče, ale kolovaly zvěsti, že je jeho syn z dřívějšího manželství, poslední hejtman Levobřežní (1750–1764) a Pravobřežní (1754–1764) Ukrajiny, poslední hejtman vojska záporožského (1754–1769), v roce 1745 získal titul hraběte Ruského impéria.
Alexej Kirillovič Razumovský (1748–1822) – prvorozený syn Kirilla, ministr školství Ruského impéria v letech 1806–1816, silně kritizován Puškinem za své reakcionářské postoje;
Andrej Kirillovič Razumovský (1752–1836) – Kirillův druhý syn, který byl vyslancem Ruského impéria při vídeňském kongresu. Andrejovi byl roku 1815 udělen knížecí titul, a poté, kdy konvertoval ke katolictví, usadil se ve Vídni trvale. Údajně se měl podílet na vraždě švédského krále Gustava III. a cara Pavla I., a také měl být strůjcem druhého dělení Polska. Je však také zmiňován v souvislosti s podporou umění, zejména Ludwiga van Beethovena: Beethoven pro něho složil Ruské neboli Razumovské kvartety (Op. 59 č. 1, 2, a3) a také mu věnoval své symfonie 5. a 6.
Kamillo Razumovsky (1852-1917) - rakouský politik, velkostatkář a mecenáš

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Některé rezidence Razumovských
Palác Gorenky, Balašicha.
Hejtmanský palác, Baturin.
Palais Rasumofsky, Vídeň.
Palác Razumovských v Opavě

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Maria Razumovsky. Die Rasumovskys: eine Familie am Zarenhof. Köln 1998. — 300 S.
Разумовская М. А. Разумовские при царском дворе: Главы из российской истории, 1740-1815 гг. СПб., 2004. — 272 с.
Розанов С. С. Родственные связи семейства Разумовских: Книга 1: Род и потомство К.Г. Разумовского. Родословная роспись: Справочное генеалогическое издание. — М.: Ирисъ, 2007. — 120 с.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Razumovští na Wikimedia Commons