Lebesgueova míra
Lebesgueova míra, pojmenovaná po francouzském matematikovi Henri Lebesgueovi, je v teorii míry standardní způsob přiřazení míry podmnožinám n-rozměrného eukleidovského prostoru. Pro n = 1, 2 nebo 3 se shoduje se standardní mírou délky, plochy nebo objemu. Obecně se nazývá n-rozměrný objem, n-objem nebo jednoduše objem[1]. Lebesgueova míra se používá v analýze v reálném oboru především pro definici Lebesgueova integrálu. Množiny, kterým lze přiřadit Lebesgueovu míru, se nazývají Lebesgueovsky měřitelné; míra Lebesgueovsky měřitelné množiny A se označuje λ(A).
Henri Lebesgue popsal tuto míru v roce 1901 a následující rok vyšel jeho popis Lebesgueova integrálu. Obojí bylo publikováno jako část jeho disertace v roce 1902[2].
Lebesgueova míra se často značí dx; ale toto značení se nesmí zaměňovat s odlišným pojmem forma objemu.
Definice
Jestliže délku (otevřeného, uzavřeného nebo polouzavřeného) intervalu označíme , pak pro libovolnou podmnožinu definujeme její Lebesgueovu vnější míru jako
- .
Lebesgueova míra množiny E je daná její Lebesgueovou vnější mírou , jestliže pro každé ,
- .
Příklady
- Jakýkoli uzavřený interval <a, b> reálných čísel je Lebesgueovsky měřitelný a jeho Lebesgueova míra je délka b−a. Otevřený interval (a, b) má stejnou míru, protože rozdíl uzavřeného a otevřeného intervalu sestává pouze z koncových bodů a a b a má míru nula.
- Jakýkoli kartézský součin intervalů <a, b> a <c, d> je Lebesgueovsky měřitelný a jeho Lebesgueova míra je (b−a)(d−c), tj. plocha příslušného obdélníka.
- Lebesgueova míra množiny racionálních čísel z libovolného intervalu je 0, i když množina racionálních čísel je v intervalu hustá.
- Cantorova množina je příkladem nespočetné množiny, které má Lebesgueovu míru nula.
- Vitaliho množiny jsou příkladem množin, které jsou neměřitelné pomocí Lebesgueovy míry. Jejich existence závisí na axiomu výběru.
Vlastnosti
Lebesgueova míra na ℝn má následující vlastnosti:
- Jestliže A je kartézský součin intervalů I1 × I2 × ... × In, pak A je Lebesgueovsky měřitelná a , kde označuje délku intervalu I.
- Jestliže A je disjunktní sjednocení spočetně mnoha disjunktních Lebesgueovsky měřitelných množin, pak A je také Lebesgueovsky měřitelná a λ(A) se rovná sumě měr příslušných množin.
- Jestliže A je Lebesgueovsky měřitelná, pak je měřitelný i její doplněk.
- λ(A) ≥ 0 pro každou Lebesgueovsky měřitelnou množinu A.
- Jestliže A a B jsou Lebesgueovsky měřitelné a A je podmnožina B, pak λ(A) ≤ λ(B). (Důsledek bodů 2, 3 a 4.)
- Spočetná sjednocení a průniky Lebesgueovsky měřitelných množin jsou Lebesgueovsky měřitelné. (Toto není důsledek bodů 2 a 3, protože systém množin, který je uzavřený na doplňky a disjunktní spočetná sjednocení, nemusí být uzavřený na spočetná sjednocení: .)
- Jestliže A je otevřený nebo uzavřený podmnožina ℝn (nebo dokonce borelovská množina, viz metrický prostor), pak A je Lebesgueovsky měřitelná.
- Jestliže A je Lebesgueovsky měřitelná množina, pak je "skoro otevřená" i "skoro uzavřená" ve smyslu Lebesgueovy míry (viz věta o regularitě pro Lebesgueovu míru).
- Lebesgueova míra, která je lokálně konečná a vnitřně regulární, je Radonova míra.
- Lebesgueova míra je striktně kladná na neprázdných otevřených množinách, takže její podpora je celé ℝn.
- Jestliže A je Lebesgueovsky měřitelná množina s λ(A) = 0 (množina míry nula), pak každá podmnožina A je také množina míry nula. V důsledku toho je každá podmnožina A také měřitelná.
- Jestliže A je Lebesgueovsky měřitelná a x je prvek ℝn, pak translace A by x, definovaný by A + x = {a + x : a ∈ A}, je také Lebesgueovsky měřitelná a má stejnou míru jako A.
- Jestliže A je Lebesgueovsky měřitelná a , pak dilation o definovaná vztahem je také Lebesgueovsky měřitelná a má míru
- Obecněji, jestliže T je lineární transformace a A je měřitelná podmnožina ℝn, pak T(A) je také Lebesgueovsky měřitelná a má míru .
Všechny výše uvedené body lze stručně shrnout takto:
- Lebesgueovsky měřitelné množiny vytvářejí σ-algebru obsahující všechny součiny intervalů a λ je jednoznačná úplná translačně invariantní míra, na této σ-algebře taková, že
Lebesgueova míra je také σ-konečná.
Množiny míry nula
Libovolná podmnožina ℝn je množinou míry nula, jestliže pro každé ε > 0 může být pokryta spočetně mnoha součiny n intervalů, jejichž celkový objem je nejvýše ε. Všechny spočetné množiny jsou množinami míry nula.
Jestliže nějaká podmnožina ℝn má Hausdorffovu dimenzi menší než n, pak je to množina míry nula vzhledem k n-rozměrné Lebesgueově míře. Hausdorffova dimenze je relativní vůči Eukleidově metrice na ℝn (nebo libovolné metrice s ní Lipschitzovsky ekvivalentní). Na druhou stranu, množina, která má topologickou dimenzi menší než n, může mít kladnou n-rozměrnou Lebesgueovu míru. Příkladem je Smithova-Volterraova-Cantorova množina, která má topologickou dimenzi 0, ale má kladnou 1-rozměrnou Lebesgueovu míru.
Pro důkaz, že daná množina A je Lebesgueovsky měřitelná, se obvykle snažíme nalézt "hezčí" množinu B který se od A liší nejvýše o množinu míry nula (tj. symetrická diference (A − B) (B − A) je množina míry nula) a pak ukázat, že B lze generovat z otevřených nebo uzavřených množin pomocí spočetných sjednocení a průniků.
Konstrukce Lebesgueovy míry
Moderní konstrukce Lebesgueovy míry je aplikací Carathéodoryovy věta o rozšíření:
Nechť n ∈ N pevné. kostka v ℝn je množina tvaru
kde bi ≥ ai a symbol součinu zde znamená kartézský součin. Objem této kostky je definovaný vztahem
Pro libovolnou podmnožinu A množiny ℝn, můžeme definovat její vnější míru λ*(A) takto:
Pak řekneme, že množina A je Lebesgueovsky měřitelná, jestliže pro každou podmnožinu S množiny ℝn,
Tyto Lebesgueovsky měřitelné množiny vytváří σ-algebru a Lebesgueova míra je definována vztahem λ(A) = λ*(A) pro libovolnou Lebesgueovsky měřitelnou množinu A.
Existence množin, které nejsou Lebesgueovsky měřitelné, je důsledek axiomu výběru, který je nezávislý na mnoha obvyklých systémech axiomů teorie množin. Vitaliho věta, která vyplývá z axiomu výběru, tvrdí, že existují podmnožiny ℝ, které nejsou Lebesgueovsky měřitelné. S použitím axiomu výběru lze zkonstruovat různé neměřitelné množiny s mnoha překvapivými vlastnostmi, např. Banachův-Tarského paradox.
V roce 1970 ukázal Robert M. Solovay, že existence množin, které nejsou Lebesgueovsky měřitelné, není dokazatelná v rámci Zermelovy-Fraenkelovy teorie množin bez použití axiomu výběru (viz Solovayův model).[3]
Vztah k jiným mírám
Borelovská míra souhlasí s Lebesgueova míra na těch množinách, pro které je definovaná; ale existuje mnohem více lebesgueovsky měřitelných množin než borelovsky měřitelných množin. Borelovská míra je translačně invariantní, ale není úplná.
Haarova míra může být definována na libovolné lokálně kompaktní grupě a je zobecněním Lebesgueovy míry (ℝn s přídavek je lokálně kompaktní grupa).
Hausdorffova míra je zobecněním Lebesgueovy míry na jest užitečný pro určení míry podmnožiny ℝn nižších dimenzí než n, jako podvariety, například povrchy nebo křivky v ℝ³ a fraktální množiny. Nezaměňujte Hausdorffovu míru s pojetím Hausdorffovy dimenze.
Lze ukázat, že nekonečněrozměrná Lebesgueova míra neexistuje.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lebesgue measure na anglické Wikipedii.
- ↑ Termín objem se také používá, striktněji, jako synonymum 3-rozměrného objemu
- ↑ Henri Lebesgue. Intégrale, longueur, aire. [s.l.]: Université de Paris, 1902.
- ↑ SOLOVAY, Robert M. A model of set-theory in which every set of reals is Lebesgue measurable. Annals of Mathematics. 1970, s. 1-56. DOI 10.2307/1970696. JSTOR 1970696.