La Palma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
La Palma
satelitní snímek ostrova
satelitní snímek ostrova
Mapa Canarias La Palma.svg
Lokalizace
Ostrovní oblast
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
• autonomní oblast Flag of the Canary Islands.svg Kanárské ostrovy
• provincie Santa Cruz de Tenerife
708,32 km²
zeměpisné souřadnice: 28°40′ s. š., 17°52′ z. d.
Roque de los Muchachos (2 423 m n. m.)
Počet obyvatel
87 324 (rok 2010)
Hustota zalidnění
123,3 obyv./km²

La Palma, přesně Isla de La Palma (historicky: San Miguel de La Palma), je vulkanický ostrov v podobě kaldery. Je jedním ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů (patří Španělsku). Nachází se v Atlanském oceánu při západním pobřeží Afriky, v průniku 28°40'N a 17°52'W.

La Palma je s plochou 706 km² pátým největším ostrovem souostroví. Celkový počet obyvatel je asi 85 000, z nichž 18 000 (r. 2003) žije v hlavním městě Santa Cruz de la Palma a asi 20 000 (r. 2004) v Los Llanos de Aridane. Nejvyšším bodem ostrova je Roque de los Muchachos (2426 m n. m.), kde se nachází vyhlášená hvězdárna.

Historie ostrova[editovat | editovat zdroj]

Je pravděpodobné, že Kanárské ostrovy znali již Féničané a Řekové. Trvale osídleny však byly až Guanči, jejichž původ je nejasný, ale jsou považováni za potomky Berberů ze severní Afriky. Byli rozděleni na několik rodů pod velením náčelníků. Hlavními pozůstatky této kultury jsou jejich obydlí v jeskyních a zpevněné kamenné cesty přes hory. Po španělském objevení ostrova (1404) sváděli domorodci s kolonizátory boje, které trvaly až do roku 1493, kdy ustal jejich poslední odpor. Guančové zmizeli, byli buď zabiti, prodáni do otroctví nebo asimilováni španělskými kolonizátory.

Dobyvatel La Palmy Alonso Fernández de Lugo porazil Tanausu, posledního krále na ostrově. Ten vládl v oblasti známé jako Acero (Caldera de Taburiente). Tanausu byl donucen přijmout příměří, a tak muselo zbylé guančské obyvatelstvo přejít ke křesťanství.

Pro další dvě století se osady na ostrově La Palma staly obchodním střediskem na cestě do Nového světa. Na La Palmu se pak stěhovali obyvatelé z Kastilie, Portugalska, Mallorcy, Flander a Katalánska.

Fyzická geografie ostrova[editovat | editovat zdroj]

La Palma je stejně jako ostatní ostrovy Kanárského souostroví sopečného původu, se stářím 3 - 4 miliony let. Z mořského dna se zdvihá do celkové výšky téměř 7 km. Základna sopky se nachází zhruba 4 000 m po hladinou moře a nejvyšší vrchol ostrova Roque de los Muchachos se tyčí do výšky 2426 m nad hladinu moře.

La Palma je v současné době nejvíce vulkanicky aktivní ze všech Kanárských ostrovů. Asi před 500 000 lety se původní sopka Taburiente zhroutila obřími sesuvy půdy, které daly vzniknout Caldera de Taburiente, což je základ ostrova. Na něm další aktivitou vzniklo několik dalších dílčích sopek, táhnoucích se po celé délce ostrova.

Pokud bychom chtěli navštívit kalderu, ve které se ukrývá národní park Parque nacional de la Caldera de Taburiente, musíme jít hlubokým kaňonem jménem Barranco de las Angustias. Jeho svahy jsou zbrázděny četnými soutěskami, které sbíhají až od 2 000 m dolů do moře.

Z Roque de los Muchatos (Caldera de Taburiente) jde k jihu hřeben Cumbre Nueva, tvořený mnoha sopečnými kužely až k Cumbre Vieja. Tento hřbet je na několika místech aktivní, ale v současné době neprojevuje žádnou činnost. Poslední erupce se na tomto ostrově se datují do roku 1971, kdy soptil vulkán Teneguía, který se nachází na jižním konci tohoto hřbetu.

Historii erupcí na ostrově můžeme shrnout takto:

Socioekonomická sféra[editovat | editovat zdroj]

Ostrov se dělí na 14 oblastí:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

La Palma má silniční síť dlouhou přibližně 1200 km. Všechny hlavní silnice jsou asfaltované a v dobrém stavu, i když mají mnoho ostrých zatáček a někdy jsou dosti úzké. Existuje zde několik autobusových linek, které spojují všechny důležité obce ostrova.

Letiště je obsluhováno několika leteckými společnostmi, které sem vozí převážně turisty, a to po celý rok. Pro místní obyvatele je důležitá vodní doprava.

Vodní tunely[editovat | editovat zdroj]

Systém zásobování měst, vesnic, ale i zemědělských podniků vodou je zde velice zajímavé. Téměř veškerá pitná voda je na ostrov přinášena trvale proudícími větry, díky nimž ze severu od moře k pevnině putují četné mraky. Pára kondenzuje na jehličí stromů i na jiné vegetaci. Voda pak steče na zem, odkud putuje pomocí důmyslně vybudované sítě sběračů do budovy (jímky), která ji schraňuje z velké oblasti. Odtud pak teče pomocí tunelů, vrtaných po staletí v místních lávových pohořích až k uživatelům. Pokud chcete tento unikát navštívit, tak není potřeba povolení, a proto je tato pozoruhodnost oblíbeným místem turistických výletů.

Observatoře[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k umístění ostrova daleko od afrického i evropského pobřeží je omezen světelný smog, vycházející v noci z velkých měst. Z toho důvodu je La Palma sídlem řady mezinárodních astronomických observatoří. Dalším pozitivem zdejšího prostředí, které podporuje umístění těchto zařízení, je podnebí, které způsobuje, že mraky se zde vyskytují převážně ve výškách 1000 - 2000 m n. m. V nejvýše položených částech ostrova je tak obvykle vidět jasné nebe bez oblačnosti.

Na vrcholu Roque de los Muchachos se nachází největší astronomické pracoviště severní polokoule, kde na ploše asi 2 km² pracuje celkem 13 teleskopů, obsluhovaných vědci z různých států.

V roce 1979 svá pracoviště na ostrově La Palma instalovala i Královská greenwichská observatoř. Vybudovala zde celkem tři dalekohledy, souhrnně nazývané Skupina Isaaca Newtona (ING - Isaac Newton Group of Telescopes). Patří mezi ně dalekohledy William Herschel, Isaac Newton a Jacobus Kapteyn, Prvně jmenovaný teleskop William Herschel, budovaný v letech 1985 - 1987 patří k největším stavbám svého druhu. Průměr jeho primárního zrcadla činí 4,2 m.

K dalším teleskopům patří například švédský solární teleskop (SST), Dutch open telescope (DOT) nebo obří Gran Telescopio Canaria, dokončený v roce 2006.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Bonelli Rubio, J.M., 1950. Contribucion al estudio de la erupcion del Nambroque o San Juan. Madrid: Inst. Geografico y Catastral, 25 pp.
  • La erupción del Nambroque : (junio-agosto de 1949) / por José Romero Ortiz y Juan Mª Bonelli Rubio Madrid : Talleres del Instituto Geográfico y Catastral, 1951 100 p., 1h. pleg.;23 cm
  • BBC 2 TV; 2000. Transcript “Mega-tsunami; Wave of Destruction”, Horizon. First screened 21.30 hrs, Thursday, 12th October, 2000.
  • Carracedo, J. C; 1994. The Canary Islands: an example of structural control on the growth of large oceanic-island volcanoes. J. Volcanol. Geotherm Res. 60, 225-241.
  • Carracedo, J. C; 1996. A simple model for the genesis of large gravitational landslide hazards in the Canary Islands. In McGuire, W: Jones, & Neuberg, J. P. (eds). Volcano Instability on the Earth and Other Planets. Geological Society, London. Special Publication, 110, 125-135.
  • Carracedo, J. C; 1999. Growth, Structure, Instability and Collapse of Canarian Volcanoes and Comparisons with Hawaiian Volcanoes. J. Vol. Geotherm. Res. 94, 1-19.
  • Day, S. J; Carracedo, J. C; Guillou, H. & Gravestock, P; 1999. Recent structural evolution of the Cumbre Vieja volcano, La Palma, Canary Islands: volcanic rift zone re-configuration as a precursor to flank instability. J. Volcanol. Geotherm Res. 94, 135-167.
  • Moore, J. G; 1964. Giant Submarine Landslides on the Hawaiian Ridge. US Geologic Survey Professional Paper 501-D, D95-D98.
  • Pararas-Carayannis, G; 2002. Evaluation of the Threat of Mega Tsumami Generation from Postulated Massive Slope Failure of Island Stratovolcanoes on La Palma, Canary Islands, and on The Island of Hawaii. Science of Tsunami Hazards, Vol 20, No.5, pp 251-277.
  • Rihm, R; Krastel, S. & CD109 Shipboard Scientific Party; 1998. Volcanoes and landslides in the Canaries. National Environment Research Council News. Summer, 16-17.
  • Siebert, L; 1984. Large volcanic debris avalanches: characteristics of source areas, deposits and associated eruptions. J. Volcanol. Geotherm Res. 22, 163-197.
  • Ward, S. N. & Day, S. J; 2001. Cumbre Vieja Volcano; potential collapse and tsunami at La Palma, Canary Islands. Geophys. Res. Lett. 28-17, 3397-3400. http://www.es.ucsc.edu/~ward/papers/La_Palma_grl.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

La Palma island[editovat | editovat zdroj]