Přeskočit na obsah

Kostel svatého Vavřince (Bystřice nad Pernštejnem)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Vavřince
v Bystřici nad Pernštejnem
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajVysočina
OkresŽďár nad Sázavou
ObecBystřice nad Pernštejnem
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Děkanátžďárský
FarnostBystřice nad Pernštejnem
Zasvěcenísvatý Vavřinec
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Výstavbaod 13. do 19. století
Specifikace
Stavební materiálkámen, cihla
Další informace
UliceMasarykovo náměstí
Kód památky23638/7-3975 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vavřince je římskokatolický chrám v městě Bystřice nad Pernštejnem v okrese Žďár nad Sázavou. Je farním kostelem římskokatolické farnosti Bystřice nad Pernštejnem[1] a chráněnou kulturní památkou České republiky.[2]

Nejstarší bystřický kostel existoval již počátkem 13. století, během kolonizace regionu Svratecké hornatiny čili oblastí přítoků horního úseku řeky Svratky rodem erbu zubří hlavy s houžví v nozdrách pánů z Medlova (předků Pernštejnů). Dodnes má gotické jádro asi ze 14. století. Zásadně pozdně barokně přestavěn byl v letech 1750-1753 pravděpodobně podle projektu Laurenze Haupta z Olešnice. Tesařskou práci provedl Josef Karábek z Prosetína.[3][4] Byly zvýšeny obvodové zdi, upraveny boční lodě s oratořemi a především namísto původní jedné věže vybudováno mohutné dvouvěžové průčelí. Do kostela byly pořízeny podle Gregora Wolného roku 1760 čtyři vedlejší oltáře, sv. Tekly, sv. Barbory, sv. Václava a Matky Boží, varhany a kazatelna.[5][4] Stavba kostela a jeho vybavení byla hotova roku 1770, vše péči tehdejšího faráře Františka Dominika Pomesiána (+1777).[5] V roce 1841 shořely při velkém požáru města střechy, včetně věží a roztavily se všechny starobylé zvony (v témže roce znovu odlité). Následně nově tvarované věžní kopulové báně z roku 1873 byly v letech 1979 až 1981 opět navráceny do původní barokní podoby dvou tzv. cibulí.

Architektura kostela

[editovat | editovat zdroj]

Kostel je podélná trojlodní stavba bazilikálního typu s pětibokým gotickým kněžištěm, k němuž přiléhají kaple a sakristie s oratořemi v patře. Závěr kněžiště má středověké opěrné pilíře s pultovými stříškami. Barokní fasády kněžiště a hlavní lodi člení vpadlé výplně. Západní vstupní útvar člení pilastry s římsovými hlavicemi.[6]

V západní části průčelí jsou okna se segmentovým záklenkem. Hlavní vstup do kostela v západním průčelí je s trojicí portálů, boční vstupy jsou chráněny čtyřbokými předsíněmi. Kněžiště a hlavní loď jsou zaklenuty valeně s dotýkajícími se výsečemi. [6]

V kapli, sakristii, bočních lodích a oratoři se nacházejí placky mezi pasy, klenební plochu člení čtyřlisté vpadlé náplně. V západní části hlavní lodi je hudební kruchta.[6]

Zařízení

[editovat | editovat zdroj]

Zařízení kostela je rokokové z doby přestavby, pouze s ojedinělými mladšími doplňky. Na zařízení se podílel sochař František Josef Hamb. Starší autoři uvádí zřejmě zkomolené jméno Franz Hohn, v rukopise Jana Petra Cerroniho psaného jako Franz Sam či Ham.[3][5] Dvoudílný hlavní oltář sestává ze zděné menzy ve tvaru tumby s dřevěným skříňovým tabernáklem, na němž je malé sousoší sv. Dominika vzývajícího Madonu. Přízední retabulum tvoří rokajový monumentální rám vyplněný obrazem Umučení svatého Vavřince se signaturou Josefa Ladislava Šichana z roku 1885, který byl namalován podle nástěnných maleb v bazilice sv. Vavřince v Římě. Předešlý původní obraz s výjevem sv. Vavřince od Františka Antonína Šebesty-Sebastiniho z roku 1758 byl poškozen nejspíše při požáru roku 1841 a pohozen na půdě, kde se rozpadl.[3] Na konzolách stojí sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána.

V rozích hlavní lodi jsou postranní oltáře sv. Barbory a sv. Václava s výklenky místo obrazů. Na oltáři sv. Barbory je řezba sv. Jana Nepomuckého a výjev stětí sv. Barbory, po stranách stojí sochy sv. Kateřiny a sv. Agáty. U druhého postranního oltáře je řezba zřejmě sv. Vojtěcha, výjev Zavraždění sv. Václava a po stranách sochy sv. Václava a sv. Ludmily.

Na prvním pilíři hlavní lodi je kazatelna z druhé poloviny 18. století, snad z roku 1760, s točitým schodištěm. Na vrcholu kazatelny je sousoší Křtu Ježíše Krista sv. Janem Křtitelem. K původnímu vybavení patří také cínové křtitelnice či bohatě členěná dvoudílná varhanní skříň od Františka Ignáce Siebera, navržená roku 1769. Na pilířích jsou umístěny také Ukřižovaný Kristus se sv. Marií Magdalenou a unikátní socha adorujícího sv. Jana Nepomuckého od Ondřeje Zahnera. Na jednom z pilířů je zavěšen obraz v kasulovém rámu se sv. Teklou, údajně od F. A. Sebastiniho.

Pod kůrem stojí ve výklencích dvojice původních dubových zpovědnic s intarzií, řezanými rokajemi a na jejich vrcholu jsou sochy sv. Petra a sv. Marie Magdalény.[6] V bočních lodích jsou zavěšeny obrazy křížové cesty od Akad. mal. Karla Rossiho z roku 2019. Na oratoři se nachází tři bohatě zdobená pontifikální křesla, rovněž z 3. čtvrtiny 18. století.

Např. novogotický mešní kalich byl zhotoven roku 1862, zdobená paprskovitá monstrance se znakem F. D. Pomesiána je z roku 1769. Ve věžích visí šest zvonů. V jižní dvoutunový Vavřín a malý Umíráček (oba přelité po požáru roku 1841). V severní Petr a Pavel (též z roku 1841) a tři nové se jmény Barbora, Václav, Cyril a Metoděj (z roku 2022), které nahradily zvony zabavené a zničené za 2. světové války.[7]

  1. farnost Bystřice nad Pernštejnem [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2016-12-29]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-29]. Identifikátor záznamu 134651 : kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c STARÝ, František. Příspěvek k životu prostějovského malíře Františka Antonína Sebastiniho, část třetí. Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. 1932, roč. 9, čís. 1, s. 47–72. Dostupné online. 
  4. a b WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Svazek Abtheilung 2, Brünner diöcese: Band 2. Brünn: Selbstverlag des Verfassers, 1858. Dostupné online. Kapitola Bistřitz (Bystřice), Pfarre, mit Commendatkirche bei der Stadt, der Filialkirche im D. Wittochow und kapelle in Piwonitz, s. 285–29. 
  5. a b c MEDKOVÁ RUDOLFOVÁ, Martina. Sochařská výzdoba farního kostela v Bystřici nad Pernštejnem. Brno, 2011.  52 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online.
  6. a b c d SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 323–326. 
  7. KUBÍK, Zdeněk. Doplnění zvonové soustavy farního kostela sv. Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem /. [s.l.]: Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem, Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]