Karel Vlach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Vlach
Základní informace
Narození8. října 1911
Žižkov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. února 1986 (ve věku 74 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryswing
Povolánídirigent
Aktivní roky19301986
VydavateléESTA, Ultraphon, Supraphon
Příbuzná témataArnošt Kavka, Inka Zemánková, Karel Krautgartner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Vlach (8. října 1911 Žižkov[1]26. února 1986 Praha) byl dirigent a kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha


Biografie

Mládí

Karel Vlach se narodil na pražském předměstí Žižkově v roce 1911. Byl nejstarším z pěti sourozenců (František 1913, Vlasta 1920, Libuše 1924 a Václav 1926).

Během základní školy se učil na housle. Po základní škole nastoupil na žižkovskou reálku.

V letech 19251928 se vyučil jako obchodní příručí u galanterní firmy Kauders.

V roce 1929 mu zemřela matka. Po čase se otec znovu oženil a celá rodina se odstěhovala do Holešovic.

Pracoval nejprve jako obchodní příručí (L. Phona, Finger a Stein) a později jako prokurista. V letech 19311933 byl nezaměstnaný.[2],[3]

Založení orchestru

Ve 30. letech se Karel Vlach angažoval ve skupinách Blue Music [4] a ve vlastním souboru Charles Happy Boys později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno orchestr Karla Vlacha. Od roku 1940 s orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy. Pro orchestr aranžoval Fricek Weiss ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana. Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků (Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová).

Poválečné období

Po druhé světové válce Vlach sestavil nový orchestr, který se orientoval především na zvuk po vzoru Glenna Millera. Zprvu hráli k tanci v kavárně Vltava v Revoluční třídě nebo v kavárně Lloyd na Příkopech.

S orchestrem vystupovali zpěváci Václav Irmanov, Rudolf Cortés a nadále i Jiřina Salačová. Od roku 1947 [5] měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle V+W a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 pak působil v Divadle ABC a od roku 1962 [6] v Hudebním divadle v Karlíně.

Šedesátá léta

V šedesátých letech se orchestr věnuje více populární hudbě a spolupracuje se zpěváky jako je Yvetta Simonová, Milan Chladil nebo Karel Gott .

Filmová hudba

Pocty

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vlachova.[7]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Prokopa na pražském Žižkově
  2. Hudba pro radost 1966, listopad – prosinec (Kotek J., Hořec J.: Kronika české synkopy, str. 13)
  3. Dorůžka L., Ducháč M.: Karel Vlach – 50 let života s hudbou
  4. GÖSSEL G: Portrét Zdeny Vincíkové, Týdeník rozhlas číslo 40/2001, http://www.radioservis-as.cz/archiv01/4001/40pub5.htm
  5. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
  7. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

Literatura

Externí odkazy