Josef Stipsicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef svobodný pán Stipsicz
Viceprezident Dvorské válečné rady
Ve funkci:
1814 – 1830
PředchůdceWilhelm von Kerpen
NástupceJohann Friedrich von Mohr
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostgenerál jezdectva (1813), polní podmaršál (1800), generálmajor (1797)

Narození15. srpna 1755
Úmrtí16. září 1831 (ve věku 76 let)
Vídeň
Titulbaron (1806)
Profesedůstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef svobodný pán Stipsicz (německy Joseph Freiherr Stipsicz zu Ternowa, maďarsky Ternovai báró Stipsics József) (15. srpna 1755 Šoproň16. září 1831 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1774, vyznamenal se ve válkách proti republikánské Francii a následně v napoleonských válkách. Nakonec dosáhl hodnosti generála jízdy (1813) a v letech 1814–1830 zastával funkci viceprezidenta dvorské válečné rady. V roce 1806 byl povýšen na barona.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Stipsiczů

Pocházel ze staré uherské rodiny, která od roku 1662 užívala šlechtický stav. Byl synem Ignáce Stipsicze a jeho manželky Josefy, rozené baronky Ujváryové.[1] Do armády vstoupil v roce 1774 a později byl pobočníkem prince Karla z Lichtenštejna. Zúčastnil se války proti Turkům a jako kapitán generálního štábu sloužil pod maršálem Hadikem, poté byl pobočníkem maršála Laudona a v roce 1790 dosáhl hodnosti majora. Jako pobočník prince Josiase Sasko-Koburského bojoval ve válkách proti revoluční Francii. Vyznamenal se v bitvě u Neerwindenu, téhož roku byl povýšen na podplukovníka a získal Řád Marie Terezie (1793).[2][3][4] Na jaře 1794 krátce zastával funkci generálního pobočníka císaře Františka II. a téhož roku byl povýšen na plukovníka.

V roce 1797 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem brigády jezdectva, pod velením arcivévody Karla se znovu vyznamenal v bojích proti Francii na německém území. V roce 1800 získal hodnost polního podmaršála a v letech 1801–1803 byl inspektorem vojenského zásobování ve Vídni,[5] od roku 1801 byl také čestným majitelem 10. husarského pluku.[6] Za války třetí koalice v roce 1805 byl znovu aktivním vojákem v Ulmu a po Prešpurském míru byl jmenován členem dvorské válečné rady. V letech 1807–1810 byl zemským velitelem v Horním Rakousku se sídlem v Linci a v roce 1809 byl účastníkem další války proti Napoleonovi (válka páté koalice). V roce 1810 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[7]a v letech 1811–1814 byl zemským velitelem v Sedmihradsku, kde zároveň vykonával funkci dvorního komisaře u zemského sněmu.[8] V roce 1813 dosáhl hodnosti generála jezdectva[9]. Kvůli zlomenině nohy musel rezignovat na další aktivní službu a po napoleonských válkách zastával řadu let funkci viceprezidenta dvorské válečné rady (1814–1830).[10] Nakonec byl krátce před smrtí šéfem vojenské sekce ve státní radě (1830-1831).[11] Ve Vídni byl jeho sídlem dům Singerstrasse 895.[12]

V roce 1806 byl povýšen do stavu svobodných pánů pro rakouské země, titul barona mu byl v roce 1821 potvrzen i pro Uherské království, tehdy také získal predikát zu Ternowa odvozený od názvu panství Târnova v sedmihradské župě Arad (dnešní Rumunsko). V roce 1813 získal komandérský kříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1824 velkokříž Leopoldova řádu. Vzhledem k účasti v napoleonských válkách obdržel několik vyznamenání také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice (1814) a sicilského Řádu sv. Januaria (1818).

V armádě sloužil 57 let a zemřel v roce 1831 ve věku 76 let, byl jednou z prvních obětí epidemie cholery ve Vídni. V nekrologu byl popisován jako ušlechtilý válečný hrdina, bystrý státník, vlastenec a charakterní muž.[13]

S manželkou Johannou (1768–1854) měl dvě dcery a syna Josefa (1803–1847), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny rodu Stipsicz dostupné online
  2. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 55
  3. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie v letech 1792–1815 dostupné online
  4. Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 35 dostupné online
  5. Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 148 dostupné online
  6. Seznam majitelů husarského pluku č. 10 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914, Vídeň, 1914; s. 712 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 62 dostupné online
  8. Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 28 dostupné online
  9. Služební postup Josefa Stipsicze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 98 dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1815; Vídeň, 1815; s. 8 dostupné online
  11. Milität Schematismus des oesterreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1831; s. 485 dostupné online
  12. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 285 dostupné online
  13. Josef Stipsicz in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  14. Dějiny rodu Stipsicz dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]