Jan van der Croon
| Jan van der Croon | |
|---|---|
 | |
| Vrchní zemský velitel v Českém království | |
| Ve funkci: 1657 – 1665 | |
| Předchůdce | Rudolf hrabě Colloredo |
| Nástupce | Wolfgang Cob von Neuding |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | polní podmaršál 1665 |
| Narození | 1600 Weert |
| Úmrtí | 6. listopadu 1665 (ve věku 64–65 let) Praha |
| Titul | svobodný pán 1651 |
| Profese | voják a vojenský velitel |
| Commons | Jan van der Croon |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan van der Croon (zvaný také Jan Lacron, Jan della Croon, Johann de la Corona nebo von der Cron, * kolem roku 1600, Weert – 6. listopadu 1665, Praha) byl holandský voják z povolání a vojenský velitel ve španělských a říšských císařských službách, který dosáhl hodnosti polního podmaršála.
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Během třicetileté války se z prostého vojáka stal významným důstojníkem, majitelem pluku a městským velitelem. Po vestfálském míru pokračoval v kariéře ve vojenské správě Čech. Od roku 1652 působil jako vojenský velitel Prahy[1], od roku 1657 byl nakonec vrchním zemským velitelem v Českém království.[2] Posiloval opevnění a verboval vojáky pro druhou severní válku a rakousko-tureckou válku.
Croon se také stal šlechtickým statkářem a patronem katolické církve v Čechách. Byl jedním z mála vojáků své doby, kteří dosáhli hodnosti generála i přes nešlechtický původ. Kvůli této skutečnosti byl často zaměňován s generálem kavalérie Janem z Werthu.
Po skončení třicetileté války zůstal Croon v císařských službách. V říjnu byl jmenován velitelem Chebu. V listopadu téhož roku získal český inkolát a byl povýšen do hodnosti svobodného pána (Johann Freiherr von der Cron).[3] V roce 1651 získal zemský majetek v Čechách s obcí Zahořany u Litoměřic a okolí [4] a byl mu udělen titul dvorského válečného rady. Následujícího roku byl jmenován velitelem Prahy a zástupcem vojenského velitele Čech a zároveň povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra (tj. generálmajora). V roce 1653 se stal majitelem bývalého valdštejnského pluku, který tvořil pražskou posádku. Výměnou předal Peteru de Buschiere svůj starý dragounský pluk, který pod různými názvy existoval až do konce Rakouska-Uherska v roce 1918.[5] Do hodnosti polního podmaršála byl povýšen krátce před smrtí v srpnu 1665.[6]
Majetek v Čechách[editovat | editovat zdroj]
V roce 1651 získal Croon ves Zahořany (dnes součást Křešic) a okolní obce Horní a Dolní Týnec a Řepčice (dnes části Třebušína), kromě Lovečkovic, Tašova, Řetouně (dnes součást Malečova), Valtířov (dnes část Velké Březno) a další vsi. Toto panství koupil v roce 1651 od hrabat Šliků za 50 000 zlatých.[7] V roce 1663 koupil také Divice (dnes část Vinařic) jižně od Loun. V Praze vlastnil dva domy na Malé Straně, jeden na místě dnešního Lichtenštejnského paláce na ostrově Kampa u Vltavy, druhý na Malostranském náměstí, dnešní Kaiserštejnský palác, který jeho dědicové kolem roku 1700 přestavěli do současné podoby.[4]
Croon také sám financoval výstavbu kostela Nejsvětější Trojice v Zahořanech, která byla dokončena v roce 1657, [3] a výzdobu kaple Máří Magdalény v ambitu svatohorského kláštera v Příbrami. [4]
Zemřel v Praze a byl pohřben v kostele sv. Tomáše na Malé Straně.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan van der Croon na anglické Wikipedii.
- ↑ Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; 32 s. ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
- ↑ Seznam zemských velitelů v Českém království a posádky v Praze na webu valka.cz
- ↑ a b Haanen 2000.
- ↑ a b c Zeman & Pátek 2017.
- ↑ Haanen 2001.
- ↑ Služební postup Jana van der Croona in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 53 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 527
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan van der Croon na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PÁTEK, Jakub a kolektiv: Zahořany. Cesta časem a prostorem; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2020; 512 s. (kapitola Johann de La Croon – vojenská kariéra zahořanského pána, s. 77–89, kapitola Johann de La Croon - příslušník šlechtické společnosti, s. 89–105) ISBN 978-80-7561-262-5
- HAANEN, Emile. Jan van der Croon. De Maasgouw: Tijdschrift voor Limburgse Geschiedenis en Oudheidkunde. 2000, s. 243–256. Dostupné online [cit. 2022-03-14]. (nizozemsky)
- HAANEN, Emile. Weert in woord en beeld : jaarboek voor Weert 2001. Weert: Stichting Historisch Onderzoek Weert, 2001. Kapitola De militaire levensloop van Jan van der Croon. (nizozemsky)
- ZEMAN, Václav; PÁTEK, Jakub. Zahořany a jejich držitelé ve stručné historické retrospektivě [online]. 2017 [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
