Jindřich Karel z Osteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Karel hrabě z Osteinu
Erb rodu Osteinů
Erb rodu Osteinů
Prezident Říšské dvorní rady
Ve funkci:
1742 – 1742
PředchůdceJan Vilém Wurmbrand-Stuppach
NástupceJan Jakub Waldburg-Zeil
Císařský vyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1740 – 1741
Císařský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1735 – 1739
PředchůdceFrantišek Karel Vratislav z Mitrovic
NástupceAnton Otto Botta-Adorno
Narození2. února 1693
Amorbach
Úmrtí29. dubna 1742 (ve věku 49 let)
Frankfurt nad Mohanem
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Karel hrabě z Osteinu (německy Johann Franz Heinrich Karl Sebastian Reichsgraf von Ostein) (2. února 1693, Amorbach – 29. dubna 1742, Frankfurt nad Mohanem) byl německý šlechtic, politik a diplomat ve službách Habsburků. Díky rodinným vazbám zastával od mládí čestné funkce v různých zemích Svaté říše římské, působil také v nižších úřadech v Českého království. V letech 1735–1739 byl císařským velvyslancem v Petrohradu a poté vyslancem v Londýně (1740–1741). Svou kariéru završil ve funkci prezidenta říšské dvorní rady (1742). Byl majitelem několika velkých panství v Čechách (Dačice, Malešov), kde inicioval stavební přestavby ve stylu baroka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Myllendonk v Dolním Porýní, majetek Osteinů
Zámek Dačice, hlavní sídlo Jindřicha Karla Osteina

Pocházel z německého šlechtického rodu Osteinů původem z Alsaska, od roku 1712 v říšském hraběcím stavu. Narodil se v rodinném paláci v Amorbachu v Bavorsku, byl synem hraběte Jana Františka Šebestiána z Osteinu (1652–1718) a jeho manželky Anny Charlotty, rozené Schönbornové (1671–1716). Díky matce měl vlivné příbuzenské vazby na rod Schönbornů,[1] jeho strýci byli würzburský biskup Jan Filip Schönborn a bamberský biskup Bedřich Karel Schönborn. Jindřich Karel Ostein vystudoval práva a ve službách svého dalšího strýce, mohučského arcibiskupa Lothara Františka Schönborna, zahájil kariéru jako vládní rada mohučské diecéze, kde byl zároveň komořím, dále byl komořím lotrinského vévody Leopolda Josefa. Díky českému inkolátu[2] zastával také funkce v Českém království, kde byl přísedícím komorního a dvorského soudu. Zasedal také v českém zemském sněmu za panský stav a zúčastnil se práce v různých komisích zaměřených na finanční problematiku.[3] Během pobytu Karla VI. v Praze při příležitosti korunovace českým králem byl Ostein jmenován císařským komořím (1723) a v roce 1725 se stal členem říšské dvorní rady.[4] Později se uplatnil v diplomatických službách císaře Karla VI. a v letech 1734–1739 byl velvyslancem v Petrohradu. Jeho oficiální rezidencí byl v té době pronajatý palác Dolgorukých v Moskvě, který byl osobním majetkem předchozího velvyslance Františka Karla Vratislava z Mitrovic.[5] V letech 1740–1741 byl vyslancem v Londýně. Ve složitých poměrech války o rakouské dědictví kvůli svému majetkovému zázemí v Říši nakonec přešel do služeb Karla Alberta Bavorského, který byl hlavním protivníkem Marie Terezie. V roce 1742 byl jmenován císařským tajným radou a stal se prezidentem říšské dvorní rady, krátce poté ale zemřel.[6] Příčinou úmrtí byly patrně neštovice, je pohřben v Geisenheimu na Rýně;[7] toto panství mu patřilo od roku 1732 a v následující generaci zde byl postaven honosný zámek Palais Ostein.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jindřichův starší bratr Bedřich Karel (1689–1763), arcibiskup v Mohuči a arcikancléř Svaté říše římské

Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla od roku 1733 Marie Anna von Berlepsch (1707–1737), dáma Řádu hvězdového kříže,[8] která zemřela v Petrohradě, ale je pohřbena v Dačicích. Podruhé se oženil v roce 1741 s hraběnkou Klárou Alžbětou von Eltz (1720–1786). Tímto sňatkem získal příbuzenské vazby na rodinu mohučského arcibiskupa a říšského arcikancléře Filipa Karla Eltze,[9] což přispělo k Osteinovu přechodu od Habsburků do služeb Karla Alberta Bavorského. Z prvního manželství se narodili tři potomci, z nichž syn Jan Karel František zemřel krátce po narození v Petrohradě. Dcera Johanna Marie (1733–1809) byla manželkou státního a konferenčního ministra Karla Bedřicha Hatzfelda (1718–1793). Pokračovatelem rodu syn Jan Bedřich Karel Maxmilián (1735–1809), který byl dědicem rodového majetku. Syn z druhého manželství Filip František Karel (1742–1766) narozený až po otcově smrti byl kanovníkem v Mohuči, Trevíru a Würzburgu, zemřel ale již ve věku 24 let.

Jindřich Karel měl devět sourozenců. Nejmladší z bratrů Ludvík Vilém (1705–1757) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti říšského generála-polního podmaršála (1750). Další čtyři bratři byli církevními hodnostáři. Z nich vynikl nejstarší Jan Bedřich Karel (1689–1763), který byl od roku 1743 arcibiskupem v Mohuči a arcikancléřem Svaté říše římské. Po zmíněných Schönbornovi a Eltzovi byl třetím blízkým příbuzným Jindřicha Karla, který tyto funkce zastával.

Majetek v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Erb Osteinů nad vstupem do kostela sv. Václava v Malešově

Kromě statků v Říši (v Horních Francích nebo zámek Myllendonk v Dolním Porýní) byl Jindřich Karel také majitelem rozsáhlých panství v Čechách. Jeho strýc, würzburský a bamberský kanovník Jan František z Osteinu (1649–1718) koupil v roce 1710 od Halleweillů za 450 000 zlatých panství Malešov s městečkem a 23 vesnicemi u Kutné Hory.[10] Po něm zdědil tento majetek Jindřich Karel, který v roce 1719 přikoupil sousední statek Úmonín se zámkem a vesnicí Mezholezy.[11] Malešovská tvrz byla v té době již nevyhovujícím objektem a formálně bylo sídlo panství na zámku Roztěž postaveném v předchozím století Janem Šporkem.[12] Součástí malešovského panství byl také dříve samostatný statek Dobřeň s tvrzí připomínanou ještě v roce 1738. Ostein roce 1725 prodal Malešov za 600 000 zlatých hraběti Karlu Jáchymovi z Bredy, který ale ani po několika letech odkladů nesplnil podmínky kupní smlouvy a panství se vrátilo do držby Osteinů.[13] Z doby chystané dražby Bredova majetku je dochován podrobný inventární soupis malešovského panství (1738).[14][15] Po zpětném převzetí Malešova dokončil Jindřich Karel z Osteinu novostavbu kostela sv. Václava, což dokládá rodový erb nad vstupem do kostela.[16][14] Další erb Osteinů je umístěn na podstavci sousoší tří svatých taktéž v Malešově.

Jindřich Karel z Osteinu v roce 1728 od hraběte Václava Vojtěcha Bruntálského z Vrbna koupil panství Dačice,[17] za něž zaplatil 426 000 zlatých. Na rozdíl od Malešova se v Dačicích trvale usadil a v letech 1732–1733 podnikl stavební úpravy dačického zámku ve stylu baroka.[18] Jednalo se o úpravu zahradního průčelí a rozšíření bočních křídel zámecké budovy,[19] adaptace se dotkly i interiérů.[20] Pobyt v Dačicích trval však jen krátce, protože od roku 1734 Jindřich Karel pobýval na diplomatických misích v zahraničí. Jeho první manželka Marie Anna von Berlepsch si ale Dačice oblíbila a po svém předčasném úmrtí zde byla pohřbena, ačkoliv zemřela v Petrohradě. Malešov a Dačice zůstaly v majetku Osteinů do roku 1809, poté adopcí a odkazem přešly na spřízněný rod Dalberg-Ostein.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen Schönbornů dostupné online
  2. ↑ Tabulka udělování českých inkolátů v 18. století na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity; s. 28 dostupné online
  3. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 452, 758 ISBN 978-80-200-2364-3
  4. ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 159 dostupné online
  5. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacie 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 114, 321 ISBN 978-80-7422-574-1
  6. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 129–131 ISBN 80-85770-50-4
  7. ↑ Životopis Jindřicha Karla Osteina dostupné online Archivováno 26. 9. 2022 na Wayback Machine.
  8. ↑ Rodina Jindřicha Karla Osteina dostupné online
  9. ↑ Rodokmen rodu Eltzů dostupné online
  10. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 297
  11. ↑ SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého, díl 12. Čáslavsko; Praha, 1900; s. 266–267 dostupné online
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s.
  13. ↑ HEREL, Jan: Malešovské panství; Malešov, 2016; s. 11 dostupné online
  14. ↑ a b KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 745 ISBN 80-85983-15-X
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 512
  16. ↑ Kostel sv. Václava v Malešově na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  17. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 609 ISBN 80-85983-13-3
  18. ↑ Dějiny nového zámku v Dačicích na oficiálním webu Zámku Dačice dostupné online
  19. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 610 ISBN 80-85983-13-3
  20. ↑ MIKEŠ, Jan: Zámek Dačice. Proměny interiérů od renesance k dnešku; NPÚ České Budějovice, 2015; s. 50–57 (kapitola Venkovská rezidence Osteinů) ISBN 978-80-87890-14-1 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BISOVÁ, Jana: Osteinové v Německu a v českých zemích in: Muzejní a vlastivědná práce (Časopis společnosti přátel starožitností), Praha, 2000; s. 18–28
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Karel_z_Osteinu&oldid=23193426“