Jazyky Indie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jazyky indického subkontinentu

Indické jazyky patří k několika významným jazykovým rodinám. Dvě nejdůležitější jsou indoevropská (70 % Indů) a drávidská (22 %). Další jazyky, kterými se v Indii mluví, patří zejména k austroasijské a tibetobarmské rodině; kromě nich zde najdeme několik izolovaných jazyků.[1] Kromě příbuznosti uvnitř jednotlivých rodin mezi jazyky Indie existuje i řada společných rysů vzniklých vzájmeným ovlivňováním po dlouhou dobu, tento tzv. Indický jazykový svaz bývá uváděn jako typický příklad jazykového svazu.

Základním úředním jazykem Indické republiky je hindština; angličtina se uznává jako vedlejší úřední jazyk.[2] Indická ústava o tom říká: „Úředním jazykem Unie je hindština psaná písmem dévanágarí."[3] Ani indická ústava, ani indické zákony nespecifikují národní jazyk,[4] i když tímto termínem jsou někdy označovány (bez právního základu) jazyky vyjmenované v osmém dodatku indické ústavy.[5][6]

Různých mateřských jazyků najdeme v Indii několik stovek;[7] sčítání lidu v roce 1961 zjistilo 1652 jazyků[8] (Ethnologue jich vyjmenovává 415). Podle sčítání v roce 2001 je v Indii 29 jazyků s více než miliónem mluvčích a 122 jazyků s více než deseti tisíci mluvčích. Tři tisíciletí jazykového kontaktu vedla k nezanedbatelnému vzájemnému ovlivňování čtyř jazykových rodin Indie a jižní Asie. Dva dorozumívací jazyky hrály v indických dějinách zvlášť významnou roli: perština a angličtina.[9]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hindsky mluvící oblasti v Indii a okolí

Severoindické jazyky z indoevropské jazykové rodiny se vyvinuly ze staroindoárijských jazyků (sanskrt) prostřednictvím středoindoárijských prákrtů. Nepanuje shoda o tom, kdy přesně vznikly novoindické jazyky jako gudžarátština, hindština, maráthština, paňdžábština, sindhština, bengálština, urijština a ásámština, ale běžně se přijímá okolí roku 1000 našeho letopočtu.[10] Každý jazyk vznikal za specifických podmínek a vlivů, např. hindština a urdština byly silně ovlivněny perštinou.

Drávidské jazyky v jižní Indii měly historii zpočátku nezávislou na sanskrtu. Hlavními drávidskými jazyky jsou tamilština, telugština, kannadština a malajálamština.[11] Stojí však za zmínku, že jakkoli je malajálamština původem drávidská, kolem osmdesáti procent její slovní zásoby bylo přejato ze sanskrtu.[12]

Austroasijské a tibetobarmské jazyky v severovýchodní Indii prošly také dlouhým nezávislým vývojem.

Inventář[editovat | editovat zdroj]

Lingvisté většinou rozlišují pojmy „jazyk“ a „dialekt“ na základě vzájemné srozumitelnosti. Indické sčítání lidu definuje své vlastní dva pojmy: „jazyk“ a „mateřský jazyk“. Mateřské jazyky v tomto smyslu jsou seskupeny uvnitř „jazyků“. Mnohé z nich by podle lingvistických zvyklostí byly považovány za samostatné jazyky spíše než dialekty. To platí zejména pro mnoho „mateřských jazyků“ s desítkami miliónů mluvčích, které se oficiálně seskupují pod „jazyk“ hindštinu.

Sčítání v roce 1961 zjistilo v Indii 1652 různých jazyků (včetně takových, které na Indickém subkontinentu nejsou původní). Sčítání v roce 1991 zjistilo 1576 „mateřských jazyků“.[13] Ethnologue vyjmenovává 415 živých jazyků na území Indie (z 6912 na světě).

Podle sčítání v roce 1991 mělo 22 „jazyků“ více než milión rodilých mluvčích, 50 jazyků mělo přes 100 000 a 114 mělo přes 10 000. Všechny zbývající jazyky měly dohromady 566 000 mluvčích (z celkového počtu 838 miliónů Indů v roce 1991).[13]

Podle zatím posledního sčítání v roce 2001 mělo 29 „jazyků“ více než milión rodilých mluvčích, 60 jazyků mělo přes 100 000 a 122 jazyků mělo přes 10 000 mluvčích.

Jazyky vyjmenované v 8. dodatku ústavy (nyní je jich již přes 20) mají status úředně uznaného jazyka. 8. dodatek se postupně rozšiřuje. Některé jazyky s velkým počtem mluvčích na něm stále chybí, pravděpodobně největším z nich je bhílština (9,6 mil. rodilých mluvčích), gondština (2,7 mil. mluvčích) a khandéší (2,1 mil. mluvčích). Na druhou stranu se na 8. dodatek z politických důvodů nedávno dostaly dva jazyky s méně než 2 milióny rodilých mluvčích: manipurština (1,5 mil.) a bodo (1,4 mil.) Z kulturně-historických důvodů 8. dodatek obsahuje i sanskrt, přestože ho pouze 14000 osob prohlásilo za svůj jazyk, avšak mnozí další ho studují ve škole jako klasický indický jazyk.

Úřední jazyky[editovat | editovat zdroj]

Úředními jazyky Indické republiky jsou hindština a angličtina. Podle článku 343 (1) „Úředním jazykem Unie je hindština psaná písmem dévanágarí."[14] Jednotlivé státy unie mohou zákonem zavést své vlastní úřední jazyky v závislosti na lingvistickém rozložení obyvatelstva. Například stát Ándhrapradéš má jediný úřední jazyk telugštinu, stát Tamilnádu má jediný úřední jazyk tamilštinu a stát Karnátaka má jediný úřední jazyk kannadštinu, zatímco stát Džammú a Kašmír má úřední jazyky kašmírštinu, urdštinu a dógrí.

Před přijetím 21. dodatku ústavy v roce 1967 Indie uznávala 14 oficiálních regionálních jazyků. 8. a 71. dodatek přidaly sindhštinu, konkánštinu, manipurštinu a nepálštinu, čímž počet oficiálních regionálních jazyků stoupl na 18[15]. Jednotlivé státy, jejichž hranice většinou kopírují hranice jazykové, mají právo si vybrat svůj vlastní jazyk pro vnitřní správu a vzdělávání.

Následující tabulka obsahuje oficiální jazyky obsažené v osmém dodatku ke květnu 2008:[16]

Jazyk Rodina Mluvčích v Indii (2001, milióny) Stát
ásámština indoárijská, východní 13 Ásám
bengálština indoárijská, východní 180 Andamany a Nikobary, Tripura, Západní Bengálsko
bodo tibetobarmská 1,2 Ásám
dógrí indoárijská, severní 0,1 Džammú a Kašmír
gudžarátština indoárijská, západní 46 Dadra a Nagar Haveli, Daman a Diu, Gudžarát
hindština indoárijská 422 Andamany a Nikobary, Arunáčalpradéš, Bihár, Čandígarh, Čhattísgarh, Dillí, Džhárkhand, Harijána, Himáčalpradéš, Madhjapradéš, Rádžasthán, Uttarákhand a Uttarpradéš
kannadština drávidská, jižní 38 Karnátaka
kašmírština dardská 5,5 Džammú a Kašmír
konkánština indoárijská, západní 2,5 Goa, Karnátaka, Maháráštra, Kérala
maithilština indoárijská, východní 12 Bihár
malajálamština drávidská, jižní 33 Kérala, Andamany a Nikobary, Lakadivy, Putuččéri
manipurština (též meitei) tibetobarmská 1,5 Manipur
maráthština indoárijská, západní 72 Maháráštra, Goa, Dadra a Nagar Haveli, Daman a Diu, Madhjapradéš, Karnátaka
nepálština indoárijská, severní 2,5 Sikkim, Západní Bengálsko, Ásám
paňdžábština indoárijská 29 Čandígarh, Dillí, Harijána, Paňdžáb
sanskrt indoárijská 0,05 neregionální jazyk
santalština mundská 6,5 santalské kmeny na náhorní plošině Čota Nágpur (státy Bihár, Čhattísgarh, Džhárkhand, Urísa)
sindhština indoárijská, severozápadní 2,5 neregionální jazyk
tamilština drávidská, jižní 61 Tamilnádu, Andamany a Nikobary, Putuččéri
telugština drávidská, střední 74 Andhrapradéš, Andamany a Nikobary, Putuččéri
urdština indoárijská, střední 52 Džammú a Kašmír, Andhrapradéš, Dillí, Bihár, Uttarpradéš
urijština indoárijská, východní 33 Urísa

Oficiální klasické jazyky[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 indická vláda rozhodla, že jazyky, které splňují určitá kritéria, mohou dostat status „klasického indického jazyka“.[17] Tento status dostaly následující jazyky: tamilština (2004),[18] sanskrt (2005),[19] kannadština (2008) a telugština (2008).[20]

Sanskrt, který už měl dříve zvláštní postavení na základě článku 351 indické ústavy jako základ pro vývoj úřední hindštiny,[21] byl v roce 2005 navíc prohlášen klasickým jazykem; podobné deklarace následovaly v roce 2008 pro kannadštinu a telugštinu na základě doporučení lingvistické komise zřízené federálním ministerstvem kultury.[20]

Na tiskové konferenci v roce 2006 ministr turistiky a kultury Ambika Soni vyhlásil následující kritéria pro klasické jazyky:[22] Značné stáří prvních textů, zaznamenaná historie 1500 až 2000 let, soubor starých literárních děl nebo textů, které se považují za hodnotné dědictví generací mluvčích; literární tradice má být původní a nikoli vypůjčená z jiné jazykové komunity; klasický jazyk a literatura se liší od moderní, může dojít i k přerušení mezi klasickým jazykem a jeho pozdějšími formami či větvemi.

Regionální jazyky[editovat | editovat zdroj]

Britské Indii byla angličtina jediným jazykem používaným pro správní účely a ve vyšším školství. Po dosažení nezávislosti v roce 1947 bylo tvrdým oříškem pro indické zákonodárce vybrat jazyk pro úřední komunikaci a pro komunikaci mezi různými jazykovými oblastmi napříč Indií. K dispozici byly následující možnosti:

  • Prohlásit hindštinu, kterou mluvila většina obyvatel (přes 40 %), za úřední jazyk, přestože mateřské jazyky některých národů, které hindštině rozumějí, připomínají hindštinu jen vzdáleně.
  • Jihoindické národy, zejména Tamilové, a také severovýchod (Mizoram a Nagaland) by daly přednost úřední komunikaci v angličtině.
  • Prohlásit jak hindštinu, tak angličtinu za úřední jazyky a umožnit každému státu, aby si zvolil státní úřední jazyk.

Praktické problémy[editovat | editovat zdroj]

Volba hindštiny jako úředního jazyka představuje vážné problémy pro každého občana, jehož „mateřský jazyk“ není hindština. To může způsobit velkou zátěž pro děti, které se musí naučit hindsky, aby mohly postoupit na další úroveň vzdělání. Všechny vzdělávací komise napříč Indií totiž uznávají potřebu naučit obyvatelstvo jeden společný jazyk. Objevila se řada stížností, že mluvčí jiných jazyků než hindštiny v severní Indii čelí značným těžkostem.[23]

Vzhledem k obrovskému počtu obyvatel (Indie je druhá nejlidnatější země na světě) je těžké najít uspokojivé řešení. Byly ustaveny místní komise pro úřední jazyk a hledají se opatření pro zmírnění napětí.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Ašókův 6. sloupový výnos, 3. století př. Kr.

Řada indických jazyků používá své vlastní písmo. Hindština a příbuzné jazyky se píší písmem dévanágarí. Urdština a někdy též kašmírština, sindhština a paňdžábština používají upravené persko-arabské písmo. S výjimkou těchto jazyků jsou písma indických jazyků v Indii původní. (Transliterací indických jazyků do latinky se zabývá standard ISO 15919.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nihali, Burušaskí, Andamanské jazyky
  2. Presidential Order, 1960 [online]. Ministry of Home Affairs, Government of India, 27 April 1960, [cit. 2010-02-04]. Dostupné online.  
  3. Viz http://lawmin.nic.in/coi/coiason29july08.pdf PART XVII (OFFICIAL LANGUAGE)
  4. There's no national language in India: Gujarat High Court
  5. Andrew Simpson. Language and national identity in Asia [online]. Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0199267480.  
  6. James W. Tollefson. Language policies in education: critical issues [online]. Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0805836012.  
  7. Pokud zahrneme důležité dialekty, bude jich přes tisíc. Sčítání lidu v roce 1991 zjistilo „1576 zdůvodněných mateřských jazyků“, které byly dále seskupeny do kategorií (Indické sčítání lidu)
  8. http://www.languageinindia.com/aug2002/indianmothertongues1961aug2002.html
  9. Bhatia, Tej K and William C. Ritchie. (2006) Bilingualism in South Asia. In: Handbook of Bilingualism, pp. 780-807. Oxford: Blackwell Publishing.
  10. Shapiro, M: Hindi.
  11. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/171083/Dravidian-languages
  12. Malayalam literary survey, 1993 Published by Kērala Sāhitya Akkādami (Academy for Malayalam literature)
  13. a b Indian Census
  14. 1. Oldenburg, Phillip. (1997-2007) Encarta Encyclopedia „India: Official Languages." 2. United Kingdom, Foreign and Commonwealth Office: India—Country Profile. 3. UNESCO: Education for All—The Nine Largest Countries Quote: „Hindi is the language of 30% of the population and the official language of India." 4. United States Library of Congress, Federal Research Division, Country Profile: India. 5 United Nations High Commissioner for Refugees, Country Profile: India.
  15. „Legislation: Legislation dealing with the use of languages“. Constitution of India. Articles 29, 30, 120, 210, 343-351 as amended in the 21st and 71st Amendments.
  16. Constitution of India, page 330, EIGHTH SCHEDULE, Articles 344 (1) and 351]. Languages.
  17. India sets up classical languages. Parametr "periodikum" je povinný! BBC, 2004-09-17. Dostupné online [cit. 2007-05-01].  
  18. http://www.hindu.com/2004/09/18/stories/2004091806530100.htm
  19. http://www.hindu.com/2005/10/28/stories/2005102809281200.htm
  20. a b Declaration of Telugu and Kannada as classical languages [online]. Ministry of Tourism and Culture, Government of India, [cit. 2008-10-31]. (Press Information Bureau.) Dostupné online.  
  21. Constitution of India, Part XVII.—Official Language.—Art. 351. Page 217 Quote: „It shall be the duty of the Union to promote the spread of the Hindi language, to develop it so that it may serve as a medium of expression for all the elements of the composite culture of India and to secure its enrichment by assimilating without interfering with its genius, the forms, style and expressions used in Hindustani and in the other languages of India specified in the Eighth Schedule, and by drawing, wherever necessary or desirable, for its vocabulary, primarily on Sanskrit and secondarily on other languages."
  22. CLASSICAL LANGUAGE STATUS TO KANNADA [online]. Press Information Bureau, Government of India, 2006-08-08, [cit. 2008-11-06]. Dostupné online.  
  23. The Pioneer > Columnists

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]