Jan Karel Cobenzl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Karel hrabě Cobenzl
Portrét Jana Karla Cobenzla s Řádem zlatého rouna
Portrét Jana Karla Cobenzla s Řádem zlatého rouna
Rakouský zplnomocněný ministr a zástupce místodržitele v Belgii
Ve funkci:
1753 – 1770
NástupceJiří Adam Starhemberg
Narození21. července 1712
Lublaň
Úmrtí27. ledna 1770 (ve věku 57 let)
Brusel
RodičeJan Kašpar II. Cobenzl
DětiJohann Ludwig von Cobenzl
PříbuzníGuidobald Cobenzl (sourozenec)
Alma materJuliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
Profesediplomat, politik a státní úředník
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsJohann Karl Philipp von Cobenzl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karel Filip Rafael Daniel hrabě Cobenzl (Johann Karl Philipp Raphael Daniel Reichsgraf von Cobenzl) (21. června 1712, Vídeň – 27. ledna 1770, Brusel) byl rakouský šlechtic, diplomat a státník. Od mládí působil ve službách habsburské monarchie, byl vyslancem v několika zemích, nakonec byl dlouholetým zplnomocněným ministrem a zástupcem místodržitele v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). Byl významným mecenášem umění a rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Cobenzlů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů, byl synem nejvyššího dvorského maršálka a komořího hraběte Jana Kašpara Cobenzla (1664–1742). Během kavalírské cesty studoval v Leidenu[1] a Würzburgu, mezitím se již v roce 1730 stal císařským komorníkem a v roce 1735 byl jmenován říšským dvorním radou (do říšské dvorní rady byl uveden 26. ledna 1735 spolu s Václavem Antonínem Kounicem, s nímž se znal již ze studií; Kounic byl pak až do smrti patronem celé rodiny Cobenzlů).[2] Cobenzl pak působil jako diplomat v různých německých zemích a v Lotrinsku. Během války o rakouské dědictví byl císařským vyslancem u dvora kolínského arcibiskupa v Bonnu, spolu s hrabětem Rudolfem Chotkem hájil diplomatické zájmy Marie Terezie v jižním Německu.[3] Od roku 1753 až do smrti působil jako zplnomocněný ministr v Rakouském Nizozemí, v této funkci byl de facto zástupcem místodržitele, jímž byl často nepřítomný Karel Alexandr Lotrinský. V Bruselu měl zásluhy na všeobecném rozvoji, v roce 1769 založil literární společnost, která se po jeho smrti přeměnila na královskou belgickou akademii věd a umění (Académie royale de Belgique). Proslul také jako mecenáš umění, vysokými náklady na reprezentaci v Bruselu a nákupy uměleckých předmětů se ale značně zadlužoval. V roce 1768 musel své umělecké sbírky prodat, spolu se sbírkami knížete de Ligne je koupila ruská carevna Kateřina II. Veliká (kolekce Cobenzlových obrazů je dnes vystavena v Ermitáži). Byl též c.k. tajným radou, v roce 1759 obdržel Řád zlatého rouna[4] a později i velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána. Mimoto byl držitelem několika čestných dědičných úřadů v korunních zemích, kde vlastnil statky, byl dědičným nejvyšším truksasem a sokolníkem v Gorici a dědičným nejvyšším číšníkem v Kraňsku. Hlavními rodovými sídly byly v té době hrad Predjama (Lueg) a zámek Hošperk (Haasberg) v dnešním Slovinsku.

V roce 1734 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií Pálffyovou (1719–1771), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu dvanáct dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství. Z dcer se dospělého věku dožily dcery Marie Eleonora (1736–1776), Marie Terezie (1739–1779) a Marie Charlotta (1755–1812), které se provdaly do belgických rodin. Ze synů byl nejmladší František Karel (*1758), kanovníkem v Olomouci a Brně. Nejvýznamnějším z potomstva Jana Karla byl syn Jan Ludvík (1753–1809), který byl dlouholetým rakouským velvyslancem v Rusku a nakonec v letech 1801–1805 státním kancléřem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KUBEŠ, Jiří:Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 290 ISBN 978-80-7415-071-5
  2. ↑ Jan Karel Cobenzl in: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 164
  3. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008; s. 143 ISBN 978-80-7106-977-5
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 392 ISBN 978-80-7422574-1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 475 (heslo Cobenzl) ISBN 80-7185-102-7
  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Cobenzl s. 280 dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Karel_Cobenzl&oldid=21955886“