Jan Fojtík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jan Fojtík, CSc.
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1971 – 1976
Ve funkci:
1976 – 1981
Ve funkci:
1981 – 1986
Ve funkci:
1986 – 1989
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození1. března 1928 (96 let)
Milotice nad Bečvou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, spisovatel, novinář a redaktor
OceněníŘád Klementa Gottwalda
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Fojtík (* 1. března 1928 Milotice nad Bečvou) je bývalý český a československý novinář, pedagog a politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v období normalizace, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a šéfredaktor Rudého práva.

Život

Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy nejprve pracoval jako redaktor v Rudém Právu (v letech 19511968), přičemž v letech 19671968 se stal zástupcem šéfredaktora deníku. V roce 1969 byl šéfredaktorem stranického časopisu Nová mysl. Ve stejném roce krátce vykonával funkci rektora Vysoké školy politické ÚV KSČ.[1]

Jeho stranická kariéra vyvrcholila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. 13. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden 26. září 1969. Od roku 1969 byl tajemníkem a od roku 1970 i členem sekretariátu ÚV KSČ. Ve funkci člena ÚV KSČ ho potvrdil 14. sjezd KSČ, 15. sjezd KSČ, 16. sjezd KSČ a 17. sjezd KSČ. V období listopad 1982 – duben 1988 navíc zastával post kandidáta předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1988 do listopadu 1989 byl členem předsednictva. Po celé období od listopadu 1969 do listopadu 1989 byl tajemníkem ÚV KSČ.[1]

V dobách normalizace po roce 1969 zastával funkci hlavního stranického ideologa, jenž byl odpovědný za řízení v oblasti propagace, kultury, vědy a sdělovacích prostředků. V roce 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února, v roce 1978 Řád republiky.[1] V roce 1972 vedl stranickou delegaci KSČ na ustavující sjezd Svazu českých spisovatelů, který představoval normalizační platformu kulturní obce po čistkách. V roce 1973 přednesl hlavní referát na jednání ÚV KSČ o otázkách socialistické výchovy mladé generace.[2]

Po federalizaci Československa dlouhodobě zasedal v Federálním shromáždění. Mandát poslance Sněmovny lidu získal v říjnu 1969, kdy byl rozhodnutím sněmovny spolu s dalšími politiky kooptován náhradou za poslance, kteří byli mandátu zbaveni.[3] Ve volbách v roce 1971 přešel do Sněmovny národů (poslanec za Středočeský kraj). Mandát v ní obhájil ve volbách v roce 1976 (volební obvod Kolín), volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. Ve Federálním shromáždění setrval až do prosince 1989, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[4][5][6][7][8] Z KSČ byl vyloučen v roce 1990.

Odkazy

Reference

  1. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 547, 549. 
  3. Zápis z jednání Sněmovny lidu Federálního shromáždění dne 16. října 1969, [cit. 2008-10-30]. Dostupné online.
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy