Jan Fojtík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Fojtík

Ve funkci:
1969 – 1971

Ve funkci:
1971 – 1976
Ve funkci:
1976 – 1981
Ve funkci:
1981 – 1986
Ve funkci:
1986 – 1989

Narození 1. března 1928 (86 let)

Milotice nad Bečvou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Politický subjekt KSČ
Vzdělání

Univerzita Karlova

PhDr. Jan Fojtík, CSc. (* 1. března 1928 Milotice nad Bečvou) byl český a československý novinář, pedagog a politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v období normalizace, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a šéfredaktor Rudého práva.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy nejprve pracoval jako redaktor v Rudém Právu (v letech 1951-1968), přičemž v letech 1967-1968 se stal zástupcem šéfredaktora deníku. V roce 1969 byl šéfredaktorem stranického časopisu Nová mysl. Ve stejném roce krátce vykonával funkci rektora Vysoké školy politické ÚV KSČ.[1]

Jeho stranická kariéra vyvrcholila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. 13. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden 26. září 1969. Od roku 1969 byl tajemníkem a od roku 1970 i členem sekretariátu ÚV KSČ. Ve funkci člena ÚV KSČ ho potvrdil 14. sjezd KSČ, 15. sjezd KSČ, 16. sjezd KSČ a 17. sjezd KSČ. V období listopad 1982 - duben 1988 navíc zastával post kandidáta předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1988 do listopadu 1989 byl členem předsednictva. Po celé období od listopadu 1969 do listopadu 1989 byl tajemníkem ÚV KSČ.[1]

V dobách normalizace po roce 1969 zastával funkci hlavního stranického ideologa, jenž byl odpovědný za řízení v oblasti propagace, kultury, vědy a sdělovacích prostředků. V roce 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února, v roce 1978 Řád republiky.[1] V roce 1972 vedl stranickou delegaci KSČ na ustavující sjezd Svazu českých spisovatelů, který představoval normalizační platformu kulturní obce po čistkách. V roce 1973 přednesl hlavní referát na jednání ÚV KSČ o otázkách socialistické výchovy mladé generace.[2]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Mandát získal dodatečně v říjnu 1969. Ve volbách v roce 1971 přešel do Sněmovny národů (poslanec za Středočeský kraj). Mandát v ní obhájil ve volbách v roce 1976 (volební obvod Kolín), volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. Ve Federálním shromáždění setrval až do prosince 1989, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[3][4][5][6][7] Z KSČ byl vyloučen v roce 1990.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 547, 549. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]