Hydroxid rubidný
Hydroxid rubidný | |
---|---|
Systematický název | hydroxid rubidný |
Anglický název | Rubidium hydroxide |
Německý název | Rubidiumhydroxid |
Funkční vzorec | RbOH |
Sumární vzorec | RbOH |
Vzhled | šedobílá hygroskopická pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1310-82-3 |
PubChem | 62393 |
SMILES | [Rb+].[OH-] |
Číslo RTECS | VL8750000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 102,475 g/mol |
Teplota tání | 301 °C |
Teplota varu | 1 390 °C |
Hustota | 3,203 g/cm3 (11 °C) |
Rozpustnost ve vodě | 179 g/100 ml (15 °C) 282 g/100 ml (47 °C) 964 g/100 ml (95 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol glycerol |
Struktura | |
Krystalová struktura | kosočtverečná, krychlová |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -472 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 66,2 J/g |
Bezpečnost | |
R-věty | R22, R34, |
S-věty | S26, S27, S37, S39, S45 |
NFPA 704 | 0
3
1
|
Teplota vzplanutí | nehořlavý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hydroxid rubidný (RbOH) je alkalická chemická sloučenina, která je tvořena jedním kationtem rubidia a jedním hydroxidovým aniontem. V přírodě se s ním prakticky nesetkáme. Tento hydroxid je jinak ve formě roztoku (50% nebo 99%) volně k dostání. Je velice žíravý.
Získávání a využití
Hydroxid rubidný se získává velice bouřlivou syntézou z oxidu rubidného, kdy slučujeme vodu s tímto oxidem rubidia:
- Rb2O (s) + H2O (l) → 2 RbOH (aq)
Tento hydroxid je v průmyslové výrobě využíván zřídkakdy, neboť téměř všechny hydroxidy zastupují hydroxid draselný a hydroxidem sodným se kterými se pracuje mnohem bezpečněji, než s tímto, neboť je silně žíravý.
Z tohoto hydroxidu se dá také připravit kovové rubidium tím způsobem, že se na něj nechá v proudu vodíku působit hořčík.[1]
Příklady reakcí
- 2 Cr + 6 RbOH → 2 Rb3CrO3 + 3 H2 (chrom + hydroxid rubidný → chromitan rubidný + vodík)[2]
- 3 RbOH + H3AsO4 = Rb3AsO4 + 3 H2O (hydroxid rubidný + kyselina arseničná → arseničnan rubidný + voda)[3]
- 4 RbOH + Zr → 4 Rb + ZrO2 + 2 H2O (hydroxid rubidný + zirkonium → rubidium + oxid zirkoničitý + voda)[4]
Odkazy
Reference
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.