Hovawart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hovawart
Hovawart black and tan.jpg

Hovawart – standardní zbarvení

Základní informace
země původu Německo Německo
Tělesná charakteristika
hmotnost ♂ cca 40 kg
♀ cca 30 kg
výška † ♂ 64–70 cm
♀ 58–65 cm
barva černá se znaky
černá
plavá
Klasifikace a standard
skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
sekce FCI 2: Molossoidní
podsekce FCI 2.2: Horský typ
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Hovawart je plemeno psa, původem z Německa. Jedná se o poměrně mladé plemeno, jehož název a původ pocházejí ze středověku. Jméno tohoto plemene vychází z pojmenování „Hofewart“ – hlídací pes šlechty (z „Hof“ – dvůr a „warten“ – hlídat). Je vyšlechtěný ze selských psů z horských oblastí Schwarzwaldu.

Pravopis[editovat | editovat zdroj]

V češtině se píší názvy vyšlechtěných plemen, tedy i hovawart, s malým písmenem.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o psech pojmenovaných jako Hovawart jsou z německých středověkých zákoníků Saské zrcadlo a Schwabenspiegel (1274). V nich nalézáme zmínky o jakémsi Hofewartovi nebo Hofwartovi, který byl hlídacím psem šlechty. Pochází pravděpodobně z plemene německého pastýřského psa, jež bylo ve středověku označováno jako Hovawarth. Přibližný vzhled středověkého hovawarta si můžeme představit následovně: je to pes středně velký (60−65 cm) s dlouhou, huňatou srstí, se svěšeným ocasem a malýma převislýma ušima. Jeho barva byla přibližně šedohnědá, černá se znaky ale i strakatá. Byl využíván hlavně ke hlídání domu, ale také ke hlídání ovčích stád a v některých oblastech dokonce k tahu. O několik set let později započala snaha o rekonstrukci plemene hovawart. Podíleli se na ní, nezávisle na sobě, chovatelé Bertram König, jeho syn Kurt F. König, Alwin Busch, J. A. Becker a Theo Gräb. V chovné knize je první hovawart uveden v roce 1922, kdy Kurt F. König nechal zapsat první vrh. Není možné přesně říci, kdo byl tvůrcem plemene hovawart, ale výše zmínění pánové na tom měli velkou zásluhu.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hovawart je silný, středně velký, pracovní pes. Vyskytuje se ve třech barevných rázech a to v barvách: plavý, černý a černý se znaky. Výška se pohybuje u psů od 64−70 cm a u fen od 58−65 cm. Váha je u psů okolo 45 kg a u fen okolo 35 kg.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Hovawart je pes s vyrovnanou povahou, je skvělý hlídač, je bdělý, sebevědomý, veselý, bezkonfliktní, není přehnaně ostrý, ale svého pána, jeho rodinu a jeho majetek je v případě potřeby připraven bránit. Má mimořádnou vazbou na rodinu, je přítulný a vůči dětem je velmi tolerantní.[2]

Je trpělivý a velmi snadno ovladatelný, hodí se tedy i pro nezkušené majitele.[2] Je ale také citlivý na zacházení.[2] Svého pána respektuje na základě vlídné důslednosti, nikoliv hrubosti a přílišné tvrdosti.

Povolání[editovat | editovat zdroj]

Hovawart je zařazen mezi psy pracovní a lze jej vycvičit k téměř libovolné práci. Díky mimořádným pachovým vlohám je výborným záchranářem, v Německu je používán policií jako služební pes, díky své povaze je vyhledávaným vodícím či canisterapeutickým psem.

Poněkud specifický přístup je však nutno volit při sportovním nácviku obrany vzhledem ke vrozeným povahovým vlastnostem hovawartů, především jejich nekompromisnímu obrannému pudu a většinou menšímu pudu kořistnickému. Díky tomu se také hovawart nepoužívá jako pes lovecký, neboť lovcem není.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=192
  2. a b c NOVÁK, Luděk. Hovawart – chov, výchova, výcvik. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2006. 191 s. ISBN 80-86470-09-1. S. 16-17.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAUSIUSOVÁ, Heidrun. Hovawart. Praha : Ottovo nakladatelství, 1999. 111 s. ISBN 80-7181-263-3.  
  • FÁBIN, Josef. Jak na to − Hovawart. Praha : Vašut, 2003. 72 s. ISBN 80-7236-275-5.  
  • NOVÁK, Luděk. Hovawart – chov, výchova, výcvik. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2006. 191 s. ISBN 80-86470-09-1.  
  • WIENRICH, Volker. Der Hovawart. 3. vyd. Hamburg : Paul Parey, 1992. 104 s. ISBN 3-490-39512-3. (německy) 
Periodika
  • ŠLECHTOVÁ, Vendula. Genetika zbarvení u hovawartů. Svět psů. srpen 2008, čís. 8, s. 64-66. ISSN 1211-2976.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]