Bernský salašnický pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernský salašnický pes
Bouvier Bernois BE.jpg
Základní informace
země původu Švýcarsko Švýcarsko
Tělesná charakteristika
výška samce † 64-70 cm
výška samice † 58-66 cm
Klasifikace a standard
skupina FCI 2: pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
sekce FCI 3: švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Bernský salašnický pes je psí plemeno. Je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Toto plemeno je velmi staré a odjakživa využívané k práci na salaši, většinou k nahánění ovcí nebo vožení vozíčků. V 17. století je používali třeba prodejci mléka, kteří dali mléko v nádobách na vozíček, který vezl pes velmi podobný bernskému salašnickému psu - vyplývá to z kreseb neznámého člověka objevených ve Švýcarském městě Oyonnax.

Krom toho ale historie tohoto plemene není vůbec známá - ani přibližní předci nejsou známí. Za zemi jejich původu se však považuje Švýcarsko, právě v Bernu byl totiž ustanoven jejich první standard a to v roce 1907[1]. Také byl uznán název "bernský salašnický pes"  – do té doby se používaly různé názvy.

2014: Bernský salašnický pes je v České republice ale i po celém světě velmi oblíbený a rozšířený. V České republice je již založeno více než dvacet chovatelských stanic tohoto plemene.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Hlava je těžší, čumák krátký. Oči jsou tmavě hnědé. Uši trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Krk je dlouhý a rovný. Srst na něm vytváří límec. Hřbet je dlouhý, také rovný a bohatě osrstěný. Ocas je také bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní.

Psi mají výšku v kohoutku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Na pohled divoce vypadající plemeno. Ve skutečnosti je však velmi krotké a miluje své "lidi", ale velmi rychle přilne i k cizím a agresivita se u jedinců tohoto plemene skoro vůbec nevyskytuje. Velmi dobrý pes do rodiny – miluje děti a jejich hrátky mu nevadí, má vysoký práh bolesti a pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Má ale velmi rád i ostatní zvířata, ta většinou ignoruje a kontakt s nimi nevyhledává, stejně tak s nimi nevyhledává ani spory. K cizím se chová nadmíru přátelsky, není to tedy dobrý hlídač. Nemá rád vodu a koupání je pro něj utrpení. Jinak je ale milý, laskavý a velmi přátelský. Samotu nemá rád a ze všeho nejraději je se svým pánem, ovšem na zahradě a venku, nikoli v bytě, kde nemá dostatek pohybu.

Zdravotní potíže[editovat | editovat zdroj]

Je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubů. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou. Je důležité u něj kontrolovat rodokmen a zkontrolovat předky, zda netrpěli právě potížemi s klouby nebo potížemi s kardiovaskulárním systémem, který často zaviní nečekanou smrt zvířete. Dožívá se jen málo let, v průměru deseti.

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Appenzellský salašnický pes, Entlebuchský salašnický pes, Velký švýcarský salašnický pes

Bernský salašnický pes má se svými třemi švýcarskými kolegy společné charakteristické tříbarevné zbarvení. Odlišuje se typem srsti, kterou má jako jediný zástupce těchto plemen nápadně dlouhou. Velikostně přitom patří bernský salašnický pes na druhou příčku hned za nejmohutnějším velkým švýcarským salašnickým psem, který může vážit až přes šedesát kilogramů. Appenzellský salašnický pes a entlebuchský salašnický pes jsou naproti tomu v porovnání s bernským salašnickým psem o něco menšího vzrůstu. Bernský salašnický pes je jednoznačně nejrozšířenějším plemenem z těchto čtyř jmenovaných, zatímco například appenzellský salašnický pes se mimo Švýcarsko příliš nevyskytuje.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

http://www.inzerce-psu.com/atlas-psu/bernsky-salasnicky-pes/

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální platný standard plemene bernský salašnický pes dle FCI, odstavec o historii

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. h. c. Hans Räber: Bernský salašnický pes (doplnil MVDr. Jan Nesvadba), Dona, České Budějovice, 1997
  • Prof. Dr. Bernd Günter: Bernský salašnický pes, Timy, 125 stran
  • Esther Verhoef-Verhallen: Bernský salašnický pes, Rebo, 128 stran
  • Harper Louise: Bernský salašnický pes, Fortuna, 158 stran
  • Ludwig J.,Steimerová Chr.:Švýcarští salašničtí psi, Vašut, 64 stran.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]