Středoasijský pastevecký pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Středoasijský pastevecký pes
Среднеазиатская овчарка.jpg

Středoasijský pastevecký pes na výstavě

Základní informace
země původu Rusko Rusko
Tělesná charakteristika
výška samce † nejméně 65 cm
výška samice † nejméně 60 cm
barva bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá, skvrnitá
Klasifikace a standard
skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
sekce FCI 2: Molossoidní
podsekce FCI 2.2: Horský typ
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Středoasijský pastevecký pes, v asijských zemích také nazývaný Alabaj, je molossoidní pracovní psí plemeno původem z Ruska. Pro svůj silně vyvinutý teritoriální pud se využíval a dosud využívá na hlídání stád a vesnic proti predátorům jako jsou vlci, medvědi, lišky, a to převážně v zemích bývalého Sovětského svazu, státech střední Asie a jim přilehlých oblastech, kde je plemeno spojeno dlouholetou tradicí se způsobem obživy a uplatněním ve strážní službě.[zdroj?]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Středoasijští pastevečtí psi jsou větší až velcí psi, robustní stavby těla, silní, odvážní, nedůvěřiví vůči cizím, snadno přizpůsobiví různým klimatickým podmínkám. To umožňuje široké využití plemene v nejrůznějších oblastech. Snesou i drsnější povětrnostní podmínky, jelikož jsou od přírody vybaveni velmi hustým a dlouhými pesíky obdařeným kožichem. Dobře snášejí zimní podmínky i situace, kdy musí vydržet bez dostatku potravy a vody. V některých oblastech fungují dokonce při teplotách pod − 40 °C (velmi milují sníh).[zdroj?] Jinak je tomu v tuzemských podmínkách, kde se s dlouhodobě nízkými teplotami a vytrvale zasněženými oblastmi nesetkají.

Fena se štěňaty

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Tito psi potřebují k svému životu prostor, aby se uplatnilo jeho vrozené sebevědomí a pud chránit svěřený majetek. Nejlépe se cítí tam, kde mají k dispozici velký pozemek, anebo pravidelnou možnost pohybu. Nemají rádi uzavřené malé prostory a spíše než klasickou boudu uvítají přístřešek, který je ochrání před prudkým deštěm, mokrým sněhem a průvanem. Pokud tuto možnost pes nemá, vyhrabe si v zemi sám pelech nebo se schová pod keř. Má rád vyvýšené plochy, ze kterých pozoruje okolí.[zdroj?]

Pro středoasijského pasteveckého psa je důležitá řádná socializace, obdobně jako u jeho blízkých příbuzných kavkazského pasteveckého psa a moskevského strážního psa. Primárně je samostatný hlídač a obranář, hlídá neustále a veškerý čas, i během spánku, podřizuje této prioritě. Pokud začne chránit, pak vše ostatní i příkazy psovoda jsou pro něj druhořadé.[zdroj?]

Klasický služební výcvik, jako je stopování a prvky vyšší poslušnosti, není schopen ukončit na 100 %, oproti tomu k obraně ho není třeba nijak zvlášť cvičit. Při výuce obrany je dobré nasměrovat psa tak, aby si upevnil návyk kdy a v jaké situaci má zasáhnout. Neméně důležité je, aby se jeho psovod naučil, jak se při obranném zásahu svého psa má chovat, protože jeho útočný projev je svou silovou stránkou zcela odlišný od běžných strážních a služebních psů. Bedlivě sleduje pohyb na svěřeném hlídacím úseku a ze svého místa startuje až po důkladném zvážení, s velkou razancí a se silným hlasovým doprovodem, čímž odrazuje možné narušitele. Zasahuje zpravidla až v situaci, kterou, podle jeho vyhodnocení, není schopen chráněný subjekt sám zvládnout.[zdroj?] Při výcviku zadržení na cvičný rukáv přirozeně zpravidla nereaguje, ale pokud jde o zadržení figuranta s možností kousání do celého těla, pak bývá dost aktivní.[zdroj?]

Psa je vhodné vodit permanentně na dostatečně pevném vodítku a je třeba umět jej zvládnout ať už fyzicky, tak psychologicky. I proto je velmi vhodný, už od štěněte, výcvik obrany a základní poslušnosti.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]