Rotvajler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rotvajler
Rottweiler.jpg

Rotvajler

Základní informace
země původu Německo Německo
Tělesná charakteristika
hmotnost psi: cca 50 kg
feny: cca 42 kg
výška † psi: 61–68 cm
feny: 56–63 cm
barva černá s pálením
Klasifikace a standard
skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
sekce FCI 2: Molossoidní
podsekce FCI 2.1: Typ mastif (s pracovní zkouškou)
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Rotvajler (anglicky: rottweiler) je velká a střední (podle pohlaví), robustní psí rasa. Zmíněn je už v dobách římské říše. Jméno nese po německém městě Rottweil [1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přesto že je ve standardu plemene dle FCI uvedeno, že bylo vyšlechtěno v Německu okolo roku 1820, ve skutečnosti toto plemeno existovalo již mnohem dříve na území dnešní Itálie — v římské říši. Za římské říše byl využíván jako arénový pes a pes pro boj na otevřeném poli s nepřáteli, postupně toto plemeno ale vymizelo.

O mnoho let se v Německu vytvořilo podobné plemeno, ale využívané k jiným účelům; nejdříve jako lovec škodné, později pro tahání vozíků s nákladem[2]. Rotvajlerům se říkalo a stále říká "řezničtí psi", právě kvůli tomu, že v Německu je většinou vlastnili řezníci. Rotvajleři jim pomáhali hnát dobytek na trh a rozváželi maso. V USA bylo plemeno uznáno v roce 1935, ve Velké Británii se objevilo o rok později, tedy roku 1936.

Oficiální používaná zkratka je RTW.

Je to opravdu bojové plemeno?[editovat | editovat zdroj]

V současné době existují ve společnosti spolky snažící se zakázat tzv. bojová plemena, mezi které řadí i rotvajlery. Označení je zavádějící, jelikož pes nikdy nebyl šlechtěn pro boj a povahově se řadí mezi nejklidnější plemena. Dle německého řazení patří do 2. kategorie (1 - nebezpeční, 2 - zvláštní, 3 - přes 20kg nebo 40cm). Problém nastává, pokud majitel nezvládne psa vychovat a dostatečně socializovat. Útočící rotvajler díky své síle představuje výrazně větší nebezpečí než např. jezevčík, který se naopak řadí mezi nejagresivnější plemena[1].

Obličej rotvajlera

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Rotvajler je výborný hlídací pes, ale dnes si ho lidé pořizují i jako skvělého rodinného společníka, pro jeho silnou povahu a vyrovnanost. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností.

Dokáže velmi dobře vycítit nebezpečí a své lidi chránit za každou cenu, je například běžné, že pokud jste s rotvajlerem na procházce a někoho potkáte, postaví se mezi vás a tohoto člověka. Snaží se vás tímto způsobem chránit pro případ, že by se na vás pokusil někdo zaútočit; v tom případě si můžete být jisti, že vám váš rotvajler pomůže. Neznamená to však, že by byl k cizím nepřátelský; pokud je dobře vychovaný, nechá se od cizích lidí klidně i pohladit, ovšem jen ve vaší přítomnosti.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Rotvajlera je možno vycvičit i jako obranářského psa, přesto (nebo právě proto) však zůstává velmi klidným a na své lidi si nikdy nedovolí. Dnes se ale většino využívá spíše jako společník do rodiny.

Štěně rotvajlera

Pro koho se hodí[editovat | editovat zdroj]

Rotvajlera by si měli pořídit jen lidé, kteří jsou schopni s ním chodit často ven a zvládnout ho a kteří na něj mají dost času. Pokud rotvajlera nezvládnete, může být nebezpečný a to při jeho tělesné stavbě může být opravdu zlé.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Rotvajler má přiléhavou a velmi krátkou srst, na dotek jemnou, která dobře izoluje proti vodě, ne však proti zimě. Srst rotvajlera je skoro bezúdržbová, líná dvakrát do roka, v této době je potřeba ji vyčesávat častěji, ale jinak ne. Pokud je pes špinavý, je nutné ho umýt pod vodou, ale častým mytím šamponem se vyhněte.

Štěně rotvajlera

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Rotvajler se sice může zdát těžkopádný a nemotorný, ale má rád veškerý pohyb. Umí se i přizpůsobit vašemu stylu života, takže nutné nepotřebuje zbytečně dlouhé procházky každý den. Rotvajler má rád veškerý pohyb ale mnoho jedinců nemá rádo vodu ani koupání, proto raději zvolte pohyb na souši.

Výcvik a výchova[editovat | editovat zdroj]

Výcvik i výchova jsou nutností, bez nich by se mohl pes stát velice agresivním a dominantním. Potřebuje výcvik a hlavně socializaci již od štěněte, nejlépe však bez přílišného bití. Výcvik by měl vést člověk, který umí se psy zacházet nebo má alespoň teoretickou představu o tom, jak psí mozek při plnění povelů funguje.

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Beauceron[editovat | editovat zdroj]

Rotvajler má dosti specifický vzhled a není snadno zaměnitelný se zástupcem jiného psího plemene. Určitou nejistotu může vyvolat beauceron, který se rotvajlerovi podobá především typem zbarvení své srsti. Tento francouzský ovčák příbuzný s briardem je méně podsaditý než rotvajler, může být nepatrně vyšší, přičemž má zpravidla nižší tělesnou hmotnost. Stejně jako rotvajler má pověst psa, který s oblibou útočí.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

www.inzerce-psu.com/atlas-psu/rotvajler/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MCGREEVY, Paul. Rádce pro milovníky psů. 1.. vyd. [s.l.] : Argo, 2005. 437 s. ISBN 80-7203-732-3. S. 363.  
  2. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 341.