Hacušimo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hacušimo na předválečné fotografii
Základní údaje Vlajka
Typ: Torpédoborec 1. třídy
Třída: Hacuharu[1]
Jméno podle: 初霜 ~ první mráz
Objednána: v loděnici Uraga v Jokosuce[2]
Zahájení stavby: 31. ledna 1933[2]
Spuštěna na vodu: 4. listopadu 1933[2]
Uvedena do služby: 27. září 1934[2]
Osud: 30. července 1945 najel na minu[3][2]
Poloha vraku: [3]

Souřadnice: 35°32′ s. š., 135°12′ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak: Hacuharu po incidentu Tomozuru podle PJD:
2023 T při zkouškách
2223 T plný[4]

Hacuharu po incidentu 4. loďstva podle PJD:
2099 T při zkouškách
2299 T plný[4]
Délka: 109,5 m celkem[5]
107,2 m na vodorysce[4]

Podle Nišidy:
103,5 m mezi svislicemi[6]
105,5 m na vodorysce[6]
109,5 m celkem[6]
Šířka: 10,3 m[7]
Ponor: přibližně 3,5 m
Pohon: 3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní šrouby
Jedno kormidlo
42 000 k (30 890,9 kW) projekční[pozn 1]
400 otáček/minutu[8]
Palivo: 460 t podle návrhu
454 t po dokončení[9]
Rychlost: cca 33,5 uzlů (62,0 km/h)
Dosah: projektováno 4000 námořních mil (7408 km) při 18 uzlech (33,3 km/m)[9]
Posádka: 212 (podle sesterského Hacuharu)[10]
Výzbroj: Po dokončení:
5x 127 mm/50 modelu 1914 (2xII, 1xI)
2x 40mm/62 typu 91 (2xI)[11]
6x 610mm torpédomety typu 90 model 2 (2xIII) pro torpéda typu 90 (12 ks)[12]
až 36 hlubinných náloží[13]

Červenec 1945:
4x 127 mm/50 modelu 1914 (2xII)[3]
21x 25 mm/60 typu 96 (3xIII, 1xII a 10xI)[14]
4x 13,2mm kulomet typu 93 (4xI)[11]
6x 610mm torpédomety (2xIII) pro torpéda typu 90
hlubinné nálože

1x 3m stereoskopický dálkoměr typu 93 pro 127mm děla
1x 90cm světlomet
2x 30cm signalizační světlomety[13]
Elektronika: Po dokončení:
Radiozaměřovač s otočnou anténou typu 91
Bezdrátový komunikační systém typu 90[13]
Sonar typu 93[13][15]
Hydrofon typu 93 (pravděpodobně instalován až za války)[13]

Instalace demagnetizačních cívek během války[13]
Od května 1944: +1 přehledový radar 22 Gó[3]
Od září 1944: +1 přehledový radar 13 Gó[3]

Hacušimo (japonsky: 初霜) byl torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Hacuharu. Byl dokončen v září 1934 jako třetí jednotka šestičlenné třídy Hacuharu. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval eskortním a transportním povinnostem.

V prosinci 1941 zůstal jako doprovod těžkých jednotek v japonských vodách a poté se v lednu a únoru zúčastnil podpory japonského postupu na jižních Filipínách a do Holandské východní Indie. Zúčastnil se operace AL proti Aleutám a i poté působil v severním Pacifiku, kde se věnoval hlídkování a transportům hlavně na ostrovy Attu a Kiska. V březnu 1943 se zúčastnil bitvy u Komandorských ostrovů a v červenci evakuace Kisky. Od října se pak věnoval doprovodům (převážně japonských letadlových lodí). V červnu 1944 se zúčastnil bitvy ve Filipínském moři a poté se vrátil k doprovodům. V listopadu se zúčastnil jednoho z konvojů operace TA s posilami pro Leyte a v únoru 1945 se zúčastnil operace Kita-gó – transportu strategických surovin ze Singapuru do Japonska. V dubnu se zúčastnil výpadu k Okinawě v rámci operace Ten-gó a stal se jedním ze čtyř torpédoborců, kteří přežily následující americké letecké útoky na bitevní loď Jamato a její doprovod. Dne 30. července během náletu letadel z TF 38 najel na minu v zátoce Mijazu[3] a potopil se jako 129. a poslední japonský torpédoborec ztracený za druhé světové války.[16]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Hacuharu.

Hacušimo patřil do druhé dvojice torpédoborců třídy Hacuharu, která byla stavěna v první polovině třicátých let 20. století pro císařské námořnictvo na základě 1. námořního doplňovacího plánu z roku 1931 (第一次補充計画 dai-iči-dži hodžú keikaku)[1] Vzhledem k přetížení nástaveb a nestabilitě původního návrhu jako důsledku snahy o kompenzaci omezení vyplývajících z londýnské konference, které se projevily na první dvojici dokončených plavidel, byly nutné úpravy provedeny na Hacušimo již během jeho stavby a ten byl již rovnou dokončen s pouze jednou dělovou věží na přídi (jednohlavňová věž byla rovnou instalována na zádi), bez třetího torpédometu a sníženým můstkem. Trup byl rozšířen o 0,3 metrů.[17]

Hlavní výzbrojí Hacušimo byly dva tříhlavňové 610mm torpédomety typu 90 model 2 pro torpéda typu 90, které byly instalovány mezi prvním a druhým a za druhým komínem.[12]

Hlavní hlavňovou výzbroj Ariake představovalo pět víceúčelových 127mm kanónů modelu 1914 s délkou hlavně 50 ráží ve dvou dvouhlavňových věžích modelu C na přídi a zádi a jedné jednohlavňové věži modelu A na zádi před zadním 127mm dvojčetem.[11] K jejich zaměřování sloužil jeden třímetrový stereoskopický dálkoměr.[13]

Protiletadlovou výzbroj (kromě možnosti použití 127mm kanónů) představovaly z počátku dva jednohlavňové 40mm kanóny typu 91. Teprve v lednu 1943 byly při úpravách v Sasebu nahrazeny za dva dvouhlavňové 25mm kanóny typu 96. Při úpravách v Jokosuce v září a říjnu 1943 byla na zádi sejmuta jednohlavňová 127mm věž a uvolnila tak místo jednomu 25mm trojhlavňovému kompletu. Další dvouhlavňový komplet byl umístěn na plošinu před můstkem.[3] Někdy v této době (nebo později) došlo k náhradě dvouhlavňových 25mm kompletů (na místě 40mm kanónů) za tříhlavňové stejné ráže, neboť koncem války Hacušimo nesl celkem tři tříhlavňové komplety.[14] Během úprav v Sasebu v dubnu a květnu 1944 měly být instalovány dva jednohlavňové 25mm kanóny vedle protiletadlové plošiny před můstkem a na přední stožár byl instalován centimetrový přehledový radar 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů. V srpnu mělo být v Kure přidáno dalších osm jednohlavňových 25mm kanónů. V září byl na zadní stožár instalován metrový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů. Rovněž přibyly čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93 instalované na palubě vedle zadního komínu. Poslední úprava výzbroje měla proběhnout v únoru a březnu 1945, kdy mělo být instalováno dalších pět 25mm kanónů (a přemístěn jeden 13mm kulomet). Podle Nevitta by tak konečný počet jednohlavňových instalací 25mm kanónů měl být 15 kusů,[3] zatímco PJD uvádí pouhých 10.[18] Konečné uspořádání 25mm hlavní jako 3xIII, 1xII a 10xI uvádějí i schémata v Zukai a Kódžinša.[14]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1931 bylo rozhodnuto o zahájení stavby Hacušimo v rámci rozpočtového roku 1932.[1] Stavba byla zahájena 31. ledna 1933 v loděnici Uraga v Jokosuce a 4. listopadu 1933 byl Hacušimo spuštěn na vodu.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. září 1945 byl Hacušimo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PJD, str. 99
  2. a b c d e f PJD, str. 94
  3. a b c d e f g h i NEVITT, Allyn D.. IJN Hatsushimo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2009-07-13, [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c PJD, str. 98
  5. Wiśniewski, str. 22
  6. a b c NISHIDA, Hiroshi. Hatsuharu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PJD, str. 97
  8. PJD, str. 101
  9. a b PJD, str. 102
  10. PJD, str. 107
  11. a b c PJD, str. 104
  12. a b PJD, str. 102 až 104
  13. a b c d e f g PJD, str. 106
  14. a b c Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. S. 58 schéma G. (japonsky) ; Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. S. 18 schéma 4. (japonsky)  a PJD, str. 105
  15. PJD, str. 109
  16. HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. S. 269. (anglicky) 
  17. PJD, str. 97 a poznámka 12 na str. 109 až 110
  18. PJD, str. 105

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class. (anglicky)  – citováno jako „PJD“
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NEVITT, Allyn D.. IJN Hatsushimo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2009-07-13, [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky)