Gerhard Schaffran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Excelence
Mons. Gerhard Schaffran
Drážďansko-míšeňský biskup
Církevřímskokatolická
Provincieberlínská
Diecézedrážďansko-míšeňská
PředchůdceOtto Spülbeck
NástupceJoachim Reinelt
Heslo„Soli Deo“
„Bohu samotnému“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1. srpna 1937
světitel Adolf Bertram
Biskupské svěcení22. ledna 1963
světitel Alfred Bengsch
1. spolusvětitel Friedrich Maria Rintelen
2. spolusvětitel Hugo Aufderbeck
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození4. července 1912
Místo narozeníLeśnica
Datum úmrtí4. března 1996 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíDrážďany
Místo pohřbeníbiskupská krypta katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gerhard Schaffran (4. července 1912 Leschnitz, Horní Slezsko – 4. března 1996 Drážďany)[1] byl kapitulní vikář arcidiecéze Breslau pro arcibiskupství Görlitz a biskup drážďansko-míšenský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Biskup Gerhard Schaffran při své úvodní návštěvě Crostwitzu v listopadu 1970

Narodil se jako syn učitele. Předtím byl převelen z Vratislavi (dříve Breslau) do Leśnice (dříve Leschnitz). Jako důstojník padl v první světové válce a jeho vdova se s Gerhardem a jeho sourozenci přestěhovala do Görlitz. Nejprve navštěvoval gymnázium v Berlíně, ale maturitu složil v Görlitz a teologii studoval v Breslau. Po vysvěcení na kněze 1. srpna 1937 kardinálem Adolfem Bertramem působil nejprve jako kaplan v Breslau, pak jako vojenský kaplan během války a poté se dobrovolně přihlásil jako zajatecký kaplan v sovětském zajetí v Ázerbájdžánu. Po propuštění z vězení odešel záměrně do NDR, kde byl rektorem katechetického semináře v Görlitz a od roku 1959 působil jako lektor homiletiky v semináři v Neuzelle a jako vězeňský kaplan.

24. listopadu 1962 byl jmenován titulárním biskupem v Semnea a pomocným biskupem kapitulního vikáře Ferdinanda Piontka. Na biskupa byl vysvěcen 22. ledna 1963 berlínským biskupem Alfredem Bengschem. Spolusvětiteli byli pomocní biskupové Friedrich Maria Rintelen z Magdeburgu a Hugo Aufderbeck z Erfurtu. Jeho heslem bylo Soli Deo.

Biskup Karl Lehmann, biskup Gerhard Schaffran, kardinál Joseph Ratzinger a kardinál Joachim Meisner (1987)

Dne 8. listopadu 1963 ho zvolila katedrální kapitula v Görlitz za nástupce biskupa Ferdinanda Piontka a 26. listopadu 1963 mu byla stejně jako Piontkovi udělena Svatým stolcem všechna práva sídelního biskupa.[2] Na jeho podporu mu po jmenování míšeňským biskupem pomáhal pomocný biskup Bernhard Huhn, který jej v roce 1972 vystřídal ve funkci apoštolského administrátora této diecézní oblasti v Görlitz.

Úřadu míšeňského biskupa se ujal 23. září 1970. Do roku 1987 vedl míšeňskou diecézi, jejíž název byl 15. listopadu 1979 změněn na diecézi drážďansko-míšenskou a jejíž sídlo bylo v roce 1980 přeneseno z Budyšína do Drážďan. V letech 1980–1982 předsedal Berlínské biskupské konferenci. Vrcholem jeho práce bylo uspořádání jediného katolického setkání v NDR ve dnech 10. – 12. července 1987 v Drážďanech.

Dne 1. srpna 1987 přijal papež Jan Pavel II. jeho žádost o rezignaci, která byla podána v souladu s kanonickým právem. Zemřel v Drážďanech v roce 1996 a byl pohřben v biskupské kryptě katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Die Stifte Melk, Dürnstein, Göttweig, Klosterneuburg (Kláštery Melk, Dürnstein, Göttweig, Klosterneuburg). Langewiesche 1958, společně s Gerhardem Kerffem. (německy)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gerhard Schaffran na německé Wikipedii.

  1. ↑ CHENEY, David M. Bishop Gerhard Schaffran † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-11-18 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ HARTELT, Konrad. Ferdinand Piontek (1878–1963) : Leben und Wirken eines schlesischen Priesters und Bischofs. In: Forschungen und Quellen zur Kirchen- und Kulturgeschichte Ostdeutschlands. Köln/Weimar: [s.n.], 2008. ISBN 978-3-412-20143-2. Svazek 39. S. 423. (němčina)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILVOUSEK, Josef. Schaffran, Gerhard. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlín: Duncker & Humblot, 2005. ISBN 3-428-11203-2. S. 540 f. (digitalizováno). (němčina)
  • SCHÄFER, Bernd. Schaffran, Gerhard. In: Wer war wer in der DDR?. 5. vyd. Berlín: Ch. Links, 2010. ISBN 978-3-86153-561-4. Svazek 2. (němčina)
  • SEEWALD, Marianne. Solo Dios basta. Gerhard Schaffran. Wegbegleiter in schweren Zeiten 1912–1962. (1. vyd. 1996). vyd. Lipsko: St. Benno, 2001. ISBN 3746211352. (němčina) 
  • SEEWALD, Marianne. Soli Deo. Gerhard Schaffran. Bischofsjahre 1962–1996. Lipsko: St. Benno, 2012. ISBN 3746234891. (němčina) 
  • LÄTZEL, Martin. Schaffran, Gerhard. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Nordhausen: Bautz, 2005. ISBN 3-88309-332-7. Svazek 25. S. Sp. 1233–1234. (němčina)
  • PREUSS, Elisabeth. Gerhard Schaffran (1912–1996). In: Schlesische Kirche in Lebensbildern. Münster: Michael Hirschfeld, Johannes Gröger a Werner Marschall, 2006. ISBN 3-402-02491-8. Svazek 7. S. 288. (němčina)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gerhard_Schaffran&oldid=22710087“