Fritz Sauckel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ernst Friedrich Christoph "Fritz" Sauckel (27. října 1894, Haßfurt, Německo – 16. října 1946, Norimberk, Německo) byl německý nacista, který organizoval systematické nasazování obyvatel z obsazeného území Třetí říší.

Sauckel se narodil v Haßfurtu roku 1894. Jeho otec byl listonoš a matka švadlena. Poté co jeho matka onemocněla, musel zanechat školy. V patnácti letech nastoupil k obchodnímu námořnictvu. Nejdříve na švédském škuneru, později na norských a německých lodích. Při vypuknutí první světové války se plavil do Austrálie. Poté co byla loď zajata, byl využit jako asistent ve Francii v srpnu 1914 až listopad 1918.

Po válce se navrátil do Německa. V roce 1923 vstoupil do NSDAP. V roce 1924 si za ženu bere Elisabeth Wetzel, se kterou měl deset dětí. V roce 1927 se stal župním vedoucím v Durynsku. Od roku 1929 předsedou poslaneckého klubu NSDAP. V květnu 1933 získal post říšského místodržitele.

Teprve 21. března 1942 byl, na doporučení Alberta Speera, jmenován generálním zmocněncem pro distribuci pracovních sil. Zde měl na starosti dostávat do Německa tolik pracovní síly, kolik bylo potřeba na pokrytí poptávky. Za jeho vedení bylo do Německa deportováno cca 5 milionů dělníků. Traduje se, že jeho praktiky byly maximálně násilné.

Při Norimberském procesu byl odsouzen k trestu smrti, který byl proveden 16. října 1946. Poslední slova která pronesl před smrtí zní: "Ich sterbe unschuldig, mein Urteil ist ungerecht. Gott beschütze Deutschland!" (česky: "Já zemřu nevinný, můj soud je nespravedlivý. Bůh ochraňuj Německo!").

Nacisté souzení v norimberském procesu
Trest smrti	Martin Bormann – Hermann Göring – Joachim von Ribbentrop – Wilhelm Keitel – Ernst Kaltenbrunner – Alfred Rosenberg – Hans Frank – Julius Streicher – Fritz Sauckel – Alfred Jodl – Wilhelm Frick – Arthur Seyß-Inquart
Doživotí	Rudolf Hess – Walter Funk – Erich Raeder
20 let	Baldur von Schirach – Albert Speer
15 let	Konstantin von Neurath
10 let	Karl Dönitz
Osvobozeni	Hjalmar Schacht – Hans Fritzsche – Franz von Papen