Erich Raeder

Erich Raeder
Adm. Raeder v roce 1940
Narození:	24. duben 1876 Wandsbek, Německé císařství
Úmrtí:	6. listopad 1960 (83 let) Kiel, Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost:	Großadmiral (Velkoadmirál)
Sloužil:	Německé císařství Výmarská republika Třetí říše (do roku 1944)
Složka:	Kaiserliche Marine Reichsmarine (do roku 1933) Kriegsmarine (do roku 1943)
Velel:	Vrchní velitel Reichsmarine Vrchní velitel Kriegsmarine
Války:	První světová válka Druhá světová válka
Vyznamenání:	Rytířský kříž železného kříže Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči

Erich Johann Albert Raeder (* 24. dubna, 1876, Wandsbek — † 6. listopadu, 1960, Kiel) byl vrchní velitel německého válečného loďstva před a v průběhu Druhé světové války a to až do svého odvolání v květnu 1943 Hitlerem. Jeho nástupcem byl Karl Dönitz. Poslední hodností Ericha Readera byl velkoadmirál (německy Großadmiral). Byl první německý námořník, který tuto poctu obdržel od dob Alfreda von Tirpitz. Byl odsouzen v Norimberských procesech k doživotnímu vězení, ale 26. září 1955 byl z důvodu nemoci propuštěn a věnoval se psaní svých pamětí.

Mládí

Erich Raeder se narodil do středostavovské rodiny ve městě Wandsbek v pruské provincii Šlesvicko-Holštýnsko v Německém císařství. Jeho otec byl velitel v námořnictvu a proto i mladý Erich vstoupil v roce 1894 do Císařského námořnictva. V roce 1912 se stal součástí štábu, kterému velel admirál Franz von Hipper. Na této pozici sloužil i průběhu První světové války a účastnil se i Bitvy u Jutska v roce 1916. V roce 1922 byl Raeder povýšen do hodnosti Konteradmiral a v roce 1925 do hodnosti Vizeadmiral. Říjen 1928 je datem povýšení Vizeadmirala Raedera do hodnosti Admiral a byl jmenován velitelem Reichsmarine, která byla námořnictvem Německa, které bylo v tu dobu známo jako Výmarská republika.

Krize německého loďstva

Poté, co Německo prohrálo první světovou válku, bylo německé loďstvo, které stále ještě představovalo mocnou námořní sílu, internováno na britské základně ve Scapa Flow. Tato internace loďstva vycházela z klauzule mírové smlouvy z Versailles. 74 lodí bylo vydáno do britských rukou, ale námořníci raději svoje lodě potopili přímo v přístavu a to 21. června 1919. Rozkaz k potopení celé flotily vydal admirál Ludwig von Reuter, který doufal, že tímto činem zachrání čest německého námořnictva. Potopením těchto lodí sice Němci zabránili tomu, aby Britové převzali jejich lodě do svého loďstva, ale zároveň tím poslali ke dnu všechny moderní a bojeschopné lodě. Německo tímto krokem fakticky přestalo být námořní mocností. Navíc v poraženém Německu, které bylo zmítáno hospodářskými krizemi, byla stavba nových lodí nemyslitelná. A také zde působila omezení, která byla na Německo uvalena vítěznými spojenci. Především byla zakázána stavba bitevních lodí s výtlakem větším než 10 000 tun. Přesto již však ve 20.letech 20.století zahájily některé loděnice jednání s námořními důstojníky jednání o výstavbě nových lodí. V těchto dobách také vznikl zcela nový typ lodě, který byl nazýván kapesní bitevní loď nebo prostě Panzerschiff neboli pancéřová loď. První lodí této nové éry byla loď Lützow (kapesní bitevní loď) a poté byla postavena ještě loď Admiral Scheer a Admiral Graf Spee.

Znovuvybudování německého námořnictva

Poté, co se Adolf Hitler stal v lednu 1933 říšským kancléřem, bylo rozhodnuto o přestavbě německého loďstva pro případnou válku s Francií a hlavně Velkou Británií. 20. duben 1936 je dnem, kdy Adolf Hitler povýšil admirála Readera do hodnosti Generaladmiral. Do jeho pravomoci také dal velení nad přestavbou loďstva. Byl vypracován tzv. „plán Z“, který byl přijat poté, co si Hitler vymohl revizi smlouvy z Versailles, která omezovala německou armáda a to včetně námořnictva natolik, že nebylo možno jej považovat za mocnost. Hitler si však vymínil revizi této smlouvy a Velká Británie dovolila, že Německo smí vlastnit 45 % tonáže britského loďstva. 31. října 1938 byl plánovacímu výboru předložen finální návrh plánu Z, který vytvořil viceadmirál Guse a předpokládal toto, že Německo vybuduje flotilu se 2 bitevními loďmi typu Bismarck - Bismarck a Tirpitz, k nim se přidají 2 lodě třídy Gneisenau (bitevní křižník), které budou v roce 1942 opatřeny děly ráže 380 mm, 3 nové bitevní křižníky s výtlakem 32 000 tun a šesti děly ráže 380 mm a vysokou rychlostí a navíc se předpokládalo, že bude do roku 1948 doplněn na 12 lodí, dvě letadlové lodě s výtlakem 23 200 tun, z nichž už byla loď Graf Zeppelin (letadlová loď) spuštěna na vodu 8. prosince 1938, ale poté byla několikrát zastavena a definitivně byla stavba ukončena v roce 1943, 5 těžkých křižníků o výtlaku 10 000 tun, 4 lehké křižníky a 9 výzvědných křižníků, 47 torpédoborců, 54 torpédových člunů a celkem 229 ponorek. Počty měly být do roku 1948 navýšeny podle potřeb. Plán byl navíc doplněn o výstavbu bitevních superlodí typu H, které měly být podle posledních plánů vyzbrojeny 8 děly ráže 800 mm! a výtlakem blížím se 100 000 tunám. Tento plán byl však smeten ze stolu, protože válka vypukla dříve než plán předpokládal.

Druhá světová válka

V roce 1939 byl Raeder povýšen do hodnosti velkoadmirál (Großadmiral) a později naplánoval operaci Weserübung, ve které Německo dobylo Norsko a Dánsko, ale tato operace byla spojena se značnými ztrátami německého loďstva a letectva. Přesto však bylo cíle dosaženo.

Raeder nebyl příznivcem Operace Seelöwe, což bylo krycí jméno pro německou invazi na území Velké Británie. Přesto však schvaloval německé korzárské výpravy do Atlantiku a výpravy na pomoc německým vojskům v severní Africe. S jeho obdobím ve funkci velitele německého loďstva je spojen hlavně začátek korzárských výprav hladinových lodí a hlavně také ponorková válka, která však vyvrcholila až za jeho nástupce Karl Dönitz, který byl do té doby vrchním velitelem ponorkového loďstva. Navíc byly ponorky po zničení většiny hladinových lodí jedinými plavidly, kterými mohlo Německo bojovat proti spojencům v Atlantiku i jiných mořích.

Po napadení Sovětského svazu 22. června 1941 je německé námořnictvo nuceno bojovat nejen v Atlantiku, ale také v severních mořích, aby zastavilo spojenecké konvoje se zásobami pro Sovětský svaz. 31. prosince 1942 došlo k bitvě v Barentsově moři, kde bylo silnější německé loďstvo zahnáno na útěk slabší ochranou konvoje JW 51B a tento debakl, který zavinilo hladinové loďstvo, byl důvodem Hitlerova sporu s Raederem o dalším osudu hladinových lodí. Hitler chtěl většinu zbývajících lodí rozebrat a sázet hlavně na ponorky. Toto rozhodnutí nemohl Raeder schválit a proto byl v květnu 1943 odvolán.

Norimberský proces a pozdní léta

Po skončení války byl Raeder obviněn před Mezinárodním soudním tribunálem z válečných zločinů a ty mu byly prokázány v Norimberském procesu a za vedení válečných akcí a za plánování invaze do Norska a Dánska, při které utrpěla i Velká Británie značné ztráty lodí, byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Z důvodů závažné nemoci byl však 26. září 1955 propuštěn. Po propuštění se věnoval sepisování svých pamětí Mein Leben (česky Můj život), které byly vydány v roce 1957. Erich Raeder zemřel ve městě Kiel 6. listopadu 1960.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

• Seekadett - 13. květen, 1895
• Unterleutnant zur See - 25. říjen, 1897
• Leutnant zur See - 1. leden, 1899
• Oberleutnant zur See - 9. duben, 1900
• Kapitänleutnant - 21. březen, 1905
• Korvettenkapitän - 15. duben, 1911
• Fregattenkapitän - 26. duben, 1917
• Kapitän zur See - 29. listopad, 1919
• Konteradmiral - 1. srpen, 1922
• Vizeadmiral - 10. září, 1925
• Admiral - 1. říjen, 1928
• Generaladmiral - 20. duben, 1936
• Großadmiral - 1. duben, 1939

Významná vyznamenání

• Rytířský kříž železného kříže - 30. září, 1939
• Rytířský kříž královského pruského domácího řádu Hohenzollernů s meči - 3. červen, 1916
• Pruský železný kříž I. třídy - 18. únor, 1915
• Pruský železný kříž II. třídy - 19. listopad, 1914
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - září, 1939
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy - září, 1939
• Čestný rytíř II. třídy velkovévodského oldenburského domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka se stříbrnou korunou - 17. září, 1907
• Královský pruský řád červené orlice IV. třídy - 22. červen, 1907
• Královský pruský řád červené orlice IV. třídy s korunou - 5. září, 1911
• Komtur rakouského císařského řádu Františka Josefa - 5. září, 1911
• Ruský řád sv. Stanislava II. třídy - 16. duben, 1913
• Velkovévodský oldenburgský kříž Friedricha Augusta I. třídy - 22. srpen, 1916
• Velkovévodský oldenburgský kříž Friedricha Augusta II. třídy (První světová válka)
• Turecký železný půlměsíc (První světová válka)
• Královský bavorský záslužný řád IV. třídy s meči a korunou - 20. prosinec, 1916
• Rakouský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací - 4. září, 1918
• Komtur Královského řeckého řádu Spasitele - 14. květen, 1912
• Královský pruský služební kříž (První světová válka)
• Velkokříž finského řádu bílé růže - 27. únor, 1936
• Velký důstojnický kříž královského italského řádu sv. Mauricia a sv. Lazara - 7. květen, 1934
• Velký kříž královského italského řádu sv. Mauricia a sv. Lazara - 29. září, 1937
• Královský rumunský řád Michala Vítěze I. třídy - 14. říjen, 1941
• Královský rumunský řád Michala Vítěze II. třídy - 14. říjen, 1941
• Královský rumunský řád Michala Vítěze III. třídy - 14. říjen, 1941
• Velkokříž finského řádu kříže Svobody s meči - 25. březen 1942
• Velkokříž královského jugoslávského řádu bílého orla - 2. červen, 1939
• Japonský řád Vycházejícího slunce I. třídy na velké stuze s hvězdami - 9. listopad, 1937
• Velkokříž královského španělského řádu za zásluhy na moři - 16. listopad, 1928
• Velký důstojnický kříž chilského záslužného řádu - srpen, 1930
• Velký kříž královského španělského námořního záslužného kříže v bílém - 21. srpen, 1939
• Královská bulharská válečná pamětní medaile - 20. listopad, 1917
• Královská bulharská válečná pamětní medaile s meči - 30. listopad, 1937
• Královská maďarská válečná pamětní medaile s meči - 3. červen, 1931
• Turecká stříbrná medaile İmtiyaz se šavlí (První světová válka)
• Čínská pamětní medaile v oceli - 12. prosinec, 1912
• Císařský čínský řád dvojhlavého draka III. třídy - 10. říjen, 1898
• Velký kříž královského bulharského vojenského řádu za zásluhy - 28. červen, 1934
• Královský maďarský záslužný řád I. třídy - 5. prosinec, 1934
• Velkokříž královského bulharského řádu sv. Alexandra s meči - 3. září, 1941
• Velkokříž královského italského vojenského řádu ze Savoj - 4. duben, 1942
• Velkokříž královského bulharského záslužného řádu na válečné stuze s meči - 8. únor, 1943
• Zlatý stranický odznak - 30. leden, 1937
• Medaile za navrácení Memelu
• Olympijské vyznamenání I. třídy - 16. srpen, 1936
• Kříž cti - 9. říjen, 1934
• Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy - 2. říjen, 1936

Externí odkazy

• Geocities.com

Vrchní velitel Reichsmarine
Předchůdce: Admirál Hans Zenker	1928-1935 Erich Raeder	Nástupce: Vznik Kriegsmarine

Vrchní velitel Kriegsmarine
Předchůdce: Zánik Reichsmarine	1935-1943 Erich Raeder	Nástupce: Admirál Karl Dönitz