Erich Raeder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erich Raeder
Adm. Raeder v roce 1940
Adm. Raeder v roce 1940
Narození: 24. duben 1876
Flag of the German Empire.svg Wandsbek, Německé císařství
Úmrtí: 6. listopad 1960 (83 let)
Německo Kiel, Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost: Großadmiral (Velkoadmirál)
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1944)
Složka: War Ensign of Germany 1903-1918.svg Kaiserliche Marine
Flag of Weimar Republic (jack).svg Reichsmarine (do roku 1933)
War Ensign of Germany 1938-1945.svg Kriegsmarine (do roku 1943)
Velel: Vrchní velitel Reichsmarine
Vrchní velitel Kriegsmarine
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Vyznamenání: Rytířský kříž železného kříže
Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči

Erich Johann Albert Raeder (24. dubna 1876 Wandsbek6. listopadu 1960 Kiel) byl vrchní velitel německého válečného loďstva před a v průběhu druhé světové války, a to až do svého odvolání v květnu 1943 Hitlerem. Jeho nástupcem byl velkoadmirál Karl Dönitz. Byl nositelem nejvyšší hodnosti Kriegsmarine, hodnosti velkoadmirál (německy Großadmiral). Byl první německý námořník, který tuto poctu obdržel od dob Alfreda von Tirpitz. Byl odsouzen v Norimberských procesech k doživotnímu vězení, ale 26. září 1955 byl z důvodu nemoci propuštěn a věnoval se psaní svých pamětí.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Erich Raeder se narodil do středostavovské rodiny ve městě Wandsbek v pruské provincii Šlesvicko-Holštýnsko v Německém císařství. Jeho otec byl velitel v námořnictvu a proto i mladý Erich vstoupil v roce 1894 do císařského námořnictva. V roce 1912 se stal součástí štábu, kterému velel admirál Franz von Hipper. Na této pozici sloužil i průběhu první světové války a účastnil se i bitvy u Jutska v roce 1916. V roce 1922 byl Raeder povýšen do hodnosti kontradmirála a v roce 1925 do hodnosti viceadmirála. Říjen 1928 je datem povýšení Raedera do hodnosti admirála, zároveň byl jmenován velitelem Reichsmarine, námořnictva Německa, které bylo v tu dobu známo jako Výmarská republika.

Krize německého loďstva[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Německo prohrálo první světovou válku, bylo německé loďstvo, které stále ještě představovalo mocnou námořní sílu, internováno na britské základně ve Scapa Flow. Tato internace loďstva vycházela z klauzule mírové smlouvy z Versailles. 74 lodí bylo vydáno do britských rukou, ale námořníci raději 21. června 1919 svoje lodě potopili přímo v přístavu. Rozkaz k potopení celé flotily vydal admirál Ludwig von Reuter, který doufal, že tímto činem zachrání čest německého námořnictva. Potopením těchto lodí sice Němci zabránili tomu, aby Britové převzali jejich lodě do svého loďstva, ale zároveň tím poslali ke dnu všechny moderní a bojeschopné lodě. Německo tímto krokem fakticky přestalo být námořní mocností. Navíc v poraženém Německu, které bylo zmítáno hospodářskými krizemi, byla stavba nových lodí nemyslitelná. A také zde působila omezení, která byla na Německo uvalena vítěznými spojenci. Především byla zakázána stavba bitevních lodí s výtlakem větším než 10 000 tun. Přesto již však ve 20. letech 20. století zahájily některé loděnice jednání s námořními důstojníky jednání o výstavbě nových lodí. V těchto dobách také vznikl zcela nový typ lodě, který byl nazýván kapesní bitevní loď nebo prostě Panzerschiff, neboli pancéřová loď. První lodí této nové éry byla loď Lützow a poté byla postavena ještě loď Admiral Scheer a Admiral Graf Spee.

Znovuvybudování německého námořnictva[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Adolf Hitler stal v lednu 1933 říšským kancléřem, bylo rozhodnuto o přestavbě německého loďstva pro případnou válku s Francií a hlavně Velkou Británií. 20. duben 1936 je dnem, kdy Adolf Hitler povýšil admirála Readera do hodnosti Generaladmiral. Do jeho pravomoci také dal velení nad přestavbou loďstva. Byl vypracován tzv. „plán Z“, který byl přijat poté, co si Hitler vymohl revizi smlouvy z Versailles, která omezovala německou armáda a to včetně námořnictva natolik, že nebylo možno jej považovat za mocnost. Hitler si však vymínil revizi této smlouvy a Velká Británie dovolila, že Německo smí vlastnit 45 % tonáže britského loďstva. 31. října 1938 byl plánovacímu výboru předložen finální návrh plánu Z, který vytvořil viceadmirál Guse a předpokládal, že Německo vybuduje flotilu se dvěma bitevními loďmi typu Bismarck - Bismarck a Tirpitz, k nim se přidají dvě lodě třídy Gneisenau, které budou v roce 1942 opatřeny děly ráže 380 mm, tři nové bitevní křižníky s výtlakem 32 000 tun a šesti děly ráže 380 mm a vysokou rychlostí. Navíc se předpokládalo, že bude do roku 1948 doplněn na 12 lodí, dvě letadlové lodě s výtlakem 23 200 tun, z nichž už byla loď Graf Zeppelin spuštěna na vodu 8. prosince 1938, ale poté byla několikrát zastavena a definitivně byla stavba ukončena v roce 1943, pět těžkých křižníků o výtlaku 10 000 tun, čtyři lehké křižníky a devět výzvědných křižníků, 47 torpédoborců, 54 torpédových člunů a celkem 229 ponorek. Počty měly být do roku 1948 navýšeny podle potřeb. Plán byl navíc doplněn o výstavbu bitevních superlodí typu H, které měly být podle posledních plánů vyzbrojeny osmi děly ráže 800 mm a výtlakem blížícím se 100 000 tunám. Tento plán byl však opuštěn, protože válka vypukla dříve než plán předpokládal.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 byl Raeder povýšen do hodnosti velkoadmirála (Großadmiral) a později naplánoval operaci Weserübung, ve které Německo dobylo Norsko a Dánsko. Ačkoli tato operace byla spojena se značnými ztrátami německého loďstva a letectva, bylo cíle dosaženo.

Raeder nebyl příznivcem operace Seelöwe, což bylo krycí jméno pro německou invazi na území Velké Británie. Přesto však schvaloval německé korzárské výpravy do Atlantiku a výpravy na pomoc německým vojskům v severní Africe. S jeho obdobím ve funkci velitele německého loďstva je spojen hlavně začátek korzárských výprav hladinových lodí a hlavně také ponorkové války, která však vyvrcholila až za jeho nástupce Karl Dönitz, který byl do té doby vrchním velitelem ponorkového loďstva. Ponorky byly navíc po zničení většiny hladinových lodí jedinými plavidly, kterými mohlo Německo bojovat proti spojencům v Atlantiku i jiných mořích.

Po napadení Sovětského svazu 22. června 1941 bylo německé námořnictvo nuceno bojovat nejen v Atlantiku, ale také v severních mořích, aby zastavilo spojenecké konvoje se zásobami pro Sovětský svaz. 31. prosince 1942 došlo k bitvě v Barentsově moři, kde bylo silnější německé loďstvo zahnáno na útěk slabší ochranou konvoje JW 51B, a tento debakl, který zavinilo hladinové loďstvo, byl důvodem Hitlerova sporu s Raederem o dalším osudu hladinových lodí. Hitler chtěl většinu zbývajících lodí rozebrat a sázet hlavně na ponorky. Toto rozhodnutí nemohl Raeder schválit a proto byl v květnu 1943 odvolán.

Norimberský proces a pozdní léta[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války byl Raeder obviněn před Mezinárodním soudním tribunálem z válečných zločinů, které mu byly prokázány v Norimberském procesu. Za vedení válečných akcí a za plánování invaze do Norska a Dánska, při které utrpěla i Velká Británie značné ztráty lodí, byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Z důvodů závažné nemoci byl však 26. září 1955 propuštěn. Po propuštění se věnoval sepisování svých pamětí Mein Leben (česky Můj život), které byly vydány v roce 1957. Erich Raeder zemřel ve městě Kiel 6. listopadu 1960.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vrchní velitel Reichsmarine
Předchůdce:
Admirál Hans Zenker
1928-1935
Erich Raeder
Nástupce:
Vznik Kriegsmarine
Vrchní velitel Kriegsmarine
Předchůdce:
Zánik Reichsmarine
1935-1943
Erich Raeder
Nástupce:
Admirál Karl Dönitz
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu