František Zavřel (spisovatel)

František Zavřel
František Zavřel
Narození	1. listopadu 1884 Trhová Kamenice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. prosince 1947 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatel, dramatik, advokát a státní úředník
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Zavřel (1. listopadu 1884, Trhová Kamenice – 4. prosince 1947, Praha) byl český spisovatel a dramatik. Byl vyšetřován pro podezření z kolaborace, zemřel jako bezdomovec.

Životopis

Mládí a studia

František Zavřel se narodil 1. listopadu 1884 v Trhové Kamenici, v rodině učitele Františka Zavřela staršího a matky Marie Schulzové. Školu začal navštěvovat v Trojovicích. Zde vychodil dvě třídy a od třetí třídy navštěvoval školu v Chrudimi, i když rodiče zůstali v Trojovicích. V Chrudimi studoval i na gymnáziu (1895-1903). K maturitě v Chrudimi nebyl připuštěn, ale složil ji o rok později, tentokrát úspěšně. V té době již měl za sebou první vydání básnických sbírek. Po maturitě studoval práva na na právnické fakultě pražské univerzity; studia úspěšně ukončil roku 1909. Doktorem práv byl, po úspěšném vykonání rigorózních zkoušek, promován v roce 1918.

Zaměstnání

Po studiích pracoval jako soudní koncipient v Praze a v Chrudimi; v letech 1918–1931 byl úředníkem na Ministerstvu práce, obchodu a živností. Po svém prvním penzionování v roce 1931 si udělal advokátské zkoušky a otevřel si advokátní kancelář. V letech 1932-1934 se téměř vzdal literární dráhy. Na dráhu státního úředníka se vrátil v roce 1941.

Protektorát

Kontakt s českými fašisty udržoval František Zavřel už od třicátých let a byl členem Národní obce fašistické; v roce 1940 vstoupil do Vlajky. Aktivně na sebe a na své dílo upozorňoval přední představitele Protektorátu (K. H. Frank, Emanuel Moravec) i představitele kolaborace (Jan Rys-Rozsévač). Sám byl sice podle norimberských zákonů židovský míšenec, tato informace však nebyla na pokyn K. H. Franka proti němu využívána.

V roce 1941 byl na vlastní žádost opět povolán na úřednické místo, jako odborový rada na Ministerstvu obchodu. Byl však zařazen do stejné platové třídy jako v době odchodu. S tím nebyl spokojen a snažil se o získání lepšího postavení, mj. intervencemi u ministra Emanuela Moravce. Snaha o získání lépe hodnoceného místa s nejvyšší pravděpodobností souvisela i s jeho sňatkem s Helenou Havlíkovou. V květnu 1944 byl jmenován vrchním odborovým radou na Ministerstvu lidové osvěty, které Emanuel Moravec řídil. Do úřadu ale pro zdravotní problémy nenastoupil, i když plat pobíral. Při příležitosti šedesátých narozenin obdržel vyznamenání - Čestný štít s orlicí sv. Václava, ale současně byl poslán do výslužby a nepomohla mu ani žádost ministrovi.

Osudové ženy

Milada Pakůrová

Druhá manželka Helena a František Zavřel

Dle vlastních vzpomínek (kapitola Strž) utekl František Zavřel před maturitou do Vídně, kam ho měla doprovázet dívka, tehdy již zasnoubená. O dalších osudech tohoto vztahu se vzpomínky nezmiňovaly.

Poprvé se František Zavřel oženil v prosinci 1925 s Marií Čejkovou, která mu v květnu 1926 porodila syna Františka. Manželství bylo rozloučeno již v dubnu 1926 a František Zavřel tento vztah ani existenci syna ve vzpomínkách či korespondenci téměř neuváděl.

V březnu 1927 se seznámil s Miladou Pakůrovou (19.12.1905-2.5.1938), dcerou vinohradského řezníka Antonína Pakury, která naopak jeho život i literární tvorbu ovlivnila výrazně a které věnoval po její předčasné smrti sbírky básní a vzpomínky v pamětech.

V roce 1938 se seznámil s Helenou Havlíkovou (*1920), se kterou se oženil 15. ledna 1941. Dedikoval jí své vzpomínky Za živa pohřben, ve kterých věnoval seznámení se svou druhou manželkou samostatnou kapitolu. Oběma ženám (Miladě Pakůrové a Heleně Havlíkové) věnoval i sbírku veršů Pomník Miladě a Heleně. 4. října 1944 se František Zavřel s manželkou Helenou rozvedl. Důvodem nejspíš byl blížící se konec války a snaha, aby s ním nemusela sdílet existenční problémy. Bývalá manželka se po rozvodu znovu provdala, přesto Františka Zavřela navštěvovala v roce 1945 ve vyšetřovací vazbě. František Zavřel v bytě své bývalé manželky též po nějakou dobu žil.

Závěr života

Po II. světové válce byl vyšetřován pro podezření z kolaborantství, období od května do září 1945 strávil ve vyšetřovací vazbě. Podruhé byl zatčen v září 1946, kdy mu bylo prokázáno členství ve Vlajce. Propuštěn byl v říjnu 1946; v říjnu 1947 bylo řízení zastaveno, jako důvod byla uvedena duševní choroba. Ještě předtím, v listopadu 1946, mu byla odebrána penze a bylo požadováno přes čtvrt miliónu Kčs jako náhrada mzdy vyplacené v období Protektorátu. 20. listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával; ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, 4. prosince 1947 po několika záchvatech mrtvice zemřel. Zpráva o jeho úmrtí byla zveřejněna více než po měsíci.

Eduard Burget, který věnoval Františku Zavřelovi rozsáhlou disertační práci, zhodnotil jeho protektorátní činnost takto:

„	Těžko bychom dnes mohli Františka Zavřela označit za kolaboranta v pravém slova smyslu. Hodilo by se spíše označení konjunkturalista – tedy člověk, který se z nové politické konstelace v letech 1938–1945 snažil pro sebe vytěžit co nejvíc.	“
— E. Burget: Spisovatel a dramatik F. Zavřel, s.220

Mylná životopisná informace v odborné literatuře

Veřejné zdroje vesměs považují Františka Zavřela za druhého manžela herečky Evy Vrchlické (1888-1969). Jde ale o široce sdílený omyl. Druhým manželem Evy Vrchlické byl hoteliér Edmund Zavřel (1891-1940). Eva Vrchlická pouze hrála v jeho dramatech Dravec, Kristus, Nesmrtelná milenka a Panna.

O tom, že František Zavřel nebyl manželem Evy Vrchlické svědčí i jeho vzpomínková kniha Za živa pohřben. Eva Vrchlická je zde pouze zmiňována jako "mladší dcera" Jaroslava Vrchlického. V dané době prožíval lásku k Miladě Pakůrové.

Dramatik František Zavřel bývá také zaměňován s režisérem Františkem Zavřelem (1878-1915), který působil v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle. (I tito dva Zavřelové byli příbuzní.) Na českých scénách ještě působil další jmenovec, zpěvák František Zavřel (*1901).

Ohlas v memoárové literatuře

Ve svých, jinak laskavých, vzpomínkách Byla jsem na světě napsala Olga Scheinpflugová o Františku Zavřelovi, že byl "...postrach české divadelní dramaturgie, muž ctižádosti a malého nadání. ... Nenapsal jediné slušné drama, ale vytvořil velikou tragikomickou postavu autorské ctižádosti, která byla ochotna obětovat všechno, čest a nakonec i život, za to, aby slyšela svá zbytečná slova na jevišti."

Dílo

Historické hry Františka Zavřela sloužily k vyjádření jeho postoje o kultu nadčlověka a jeho přesvědčení o vlastním světodějném významu. Kritika se k jeho dílům vyjadřovala spíše vlažně nebo odmítavě. Karel Čapek, jako dramaturg Vinohradského divadla, jeho hry nepřijímal. Příznivěji bylo přijato drama Valdštýn, které hodnotil kladně např. i Eduard Bass. Lépe byly hodnoceny jeho veselohry.

Sám sebe stylizoval František Zavřel teatrálně, jako zneuznaného dramatika, bojujícího proti nepřátelům a malosti českého prostředí.

Noviny a časopisy

Příspěvky Františka Zavřela se objevovaly v letech 1906-1941 v řadě časopisů, mezi nimi Moderní revue, Švanda dudák, Tribuna aj.

Divadelní hry

Knižní vydání:

• 1912 - Simson (tragedie o 1 dějství, vydal Bursík a Kohout, Praha)
• 1915 - Don Juan (tragedie v 5 dějstvích, vydal Springer, Praha); Oidipus a Jokasta (slavnostní jevištní hra) a Simson a Delila (tragedie ve třech dějstvích, vydal Josef Springer, Praha)
• 1919 - Boleslav Ukrutný (tragedie o 3 dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha)
• 1920 - Návrat (tragedie ve 3 dějstvích, vydal Máj, Praha)
• 1922 - Král Přemysl Otakar druhý (tragedie ve 3 dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921); Dravec (drama ve 3 dějstvích, vydal B. Kočí, Praha); Kamenný host (tragedie, vydal Hašler, Praha)
• 1923 - Vzpoura (drama ve 3 dějstvích, vydal Švejda, Praha, 1923); Oba Kokoškové (veselohra ve 3 dějstvích a 7 proměnách, vydal Švejda, Praha)
• 1924 - Boxerský zápas (veselohra o 5 dějstvích, vydal Evžen K. Rosendorf, Praha, 1924 ; Mrtvý (veselohra ve třech dějstvích, vydal Fr. Borový, Praha)
• 1925 - Vykupitel (veselohra o třech dějstvích a dvou proměnách, vydala Zora, Praha)
• 1926 - Dědečkem proti své vůli (komedie o 3 dějstvích, vydala Zora, Praha)
• 1927 - Nesmrtelná milenka (komedie o pěti dějstvích, vydal F. Topič, Praha); Vykutálený paroháč (komedie, Zora, Praha)
• 1928 - Veselohra s letcem (o 3 dějstvích, vydala Zora, Praha)
• po r. 1934 - Každý svého nebožtíka (veselohra o 3 dějstvích, vydal E. J. Rosendorf, Praha); Panna (veselohra o 3 dějstvích, vydal E. Rosendorf, Praha)
• 1935 - Hus (předehra k slavnostní jevištní hře "Jan Žižka z Trocnova", vydal Kruh přátel dramatikových, Praha); Jan Žižka z Trocnova (slavnostní jevištní hra o dvou dějstvích, vydal František Hanek, Praha); Každý svého nebožtíka; Panna (veselohry o třech dějstvích ; vydal František Hanek, Praha)
• 1937 - Heroika (dramata Hus, Jan Žižka z Trocnova a Nietzsche, vydala Cesta, Praha)
• 1940 - Valdštýn (drama o 5 dějstvích, vydal L. Mazáč, Praha)
• 1941 - Kost (veselohra ve třech dějstvích, vydal Jos. Kobosil, Praha); Polobozi (dramatická pentalogie : Caesar, Kristus, Hus, Valdštýn, Napoleon vydal L. Mazáč, Praha)
• 1944 - Kost (veselohra ve třech dějstvích, vydal Jos. Kobosil, Praha)

Divadelní inscenace na Národním divadle:

• Dravec (Stavovské divadlo, 1921-1922)
• Boxerský zápas (Stavovské divadlo, 1924, hrál Vlasta Burian aj.)
• Nesmrtelná milenka (Stavovské divadlo, 1927, hráli Rudolf Deyl, Eva Vrchlická aj.)
• Panna (Stavovské divadlo, 1935, hráli Bedřich Karen, Eva Vrchlická aj.)
• Kristus (Stavovské divadlo, 1937, titulní role Eduard Kohout)
• Caesar (Národní divadlo a Prozatímní divadlo, 1942-1944, titulní role Zdeněk Štěpánek)
• Valdštýn (Národní divadlo a Prozatímní divadlo, 1940-1942, titulní role Bedřich Karen a Josef Toman)

Divadelní inscenace v jiných divadlech (výběr)

• Národní divadlo Brno: Valdštýn, 1940
• Národní divadlo Brno: Dědečkem proti své vůli, 1941

Knižně vydaná poezie a próza

(Uvedena pouze první vydání)

• Hanel (Báseň, vydal Adámek, Praha-Král. Vinohrady, 1903)
• Předehra (sbírka básní, edice Zátiší, Knihy srdce i ducha, vydal B.M. Klika, Praha, 1923)
• Napoléon (báseň, vydal Otto Girgal, Praha, 1925)
• Hora Venušina (román, vydal Alois Srdce, Praha, 1928)
• Mezihra (básnická sbírka, se dvěma kresbami V.H. Brunnera, obálku navrhl František Zelenka, vydal B.M. Klika, Praha, 1929)
• Věčné mládí (román, vydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1929)
• Fortinbras (román, vydal L. Mazáč, Praha, 1930)
• Před koncem (epigramy, vydal Rudolf Svoboda, Praha, 1933)
• Fortinbras. Druhý díl (vydala Osvěta, Praha, 1934)
• Poprava pěšáka Kudrny (k 20. výročí smrti vojína Josefa Kudrny, vydal František Zavřel, Praha, 1935)
• Dramatik na pranýři (vydal František Zavřel, Praha, 1937); Eva (román ze současného života, příběh operní zpěvačky, vydal Vojtěch Šeba, Praha, 1937); Valkýra (román, shodný s románem Eva, pod jiným názvem, vydal Vojtěch Šeba, Praha, 1937)
• Památce Milady Pakůrové (vydal Karel Chromovský, Praha, 1938)
• In memoriam Milady Pakůrové (doslov napsal Jiří Karásek ze Lvovic Zavřel, náklade vlastním, Praha, 1939); Pozdrav od Borové (epigramy 1930-1938, vydal Karel Chromovský, Praha, 1939)
• Po boji (epigramy 1927-1938, nákladem vlastním Praha, 1940); Pomník Miladě a Heleně (nákladem vlastním, Praha, 1940)
• Aféra Tilly (román autobiografickými prvky, ilustrace Theodora Bechníka, vydal L. Mazáč, Praha, 1941); Verše o lásce a smrti (lyrika 1941, vydala EMNA, edice mladých národních autorů, Vladislav E. Coufal, Praha, 1941)
• O Rus! (román, vydalo Evropské vydavatelstvo, Praha, 1942); Věčné mládí (román, vydal L. Mazáč, Praha, 1942); Za živa pohřben (vlastní životopis, vydala Vlast, Praha, 1942)
• Za živa pohřben (rozšířené vydání, vydal L. Mazáč, Praha, 1944)
• In memoriam ; Kristus ; Věčné mládí (verše, drama, román, vydal L. Mazáč, Praha, 1945)

Filmografie

• Dědečkem proti své vůli – (autor námětu, komedie, 1939, režie Vladimír Slavínský, hlavní role Oldřich Nový)
• Panna – (autor námětu, komedie, 1940, režie František Čáp, hlavní role Věra Ferbasová)

Ukázky

„	Tady jsem narozen. Hlupáci, slídiči, tupci, břídilové, marně se vaše smečka trmácí. Zbytečná práce, bídáci! Moje rodiště, žula rula.	“
— František Zavřel: Pozdrav od Brorové

„	Praha. Vymkla se Kramářovi úplně. Pod pevnou rukou Masarykovou a nesmírně agilní Benešovou dala se na pochod doleva.... Karel Čapek, Karel Scheinpflug, všichni, jeden po druhém desertoval. Marx a Lenin uhranul všechny.	“
— František Zavřel: Za živa pohřben

Odkaz na Františka Zavřela v románu Josefa Škvoreckého: Příběh inženýra lidských duší:

„	"Takže už se růženec nemodlíš?" "Modlím. A chodím ke zpovědi. Ale tohle dělám Pánubohu naschvál. Zkouším ho, jestli je opravdu takovej kruťas, že mě za to ještě ke všemu potrestá." "Al Capone Všehomíra?" "Co?" "Jedno z mnoha jmen božích," řekl jsem. Vymyslel si ho jeden českej fašistickej básník, kterýmu milá umřela na mozkovej nádor, a já si na to vzpomněl v souvislosti s jednou holkou - "	“
— rozhovor Dannyho s Margitkou Bočárovou v Kanadě

Monolog Boleslava Ukrutného z divadelní hry Fr. Zavřela stejného jména.

„	Mrtvolný stíne, znovu opouštíš svůj hrob a po tisící vrháš se v nehmotné zbroji na mne. Tedy pojď! Snesu tvůj pohled truchle nezemský, vydržím svůj na rudou dvojici ran, jež tě sklály. Ještě jednou, stíne, s tebou se měřím na život a na smrt. Osudný zápas mezi námi dvěma buď v těchto okamžicích dobojován! Já usmrtil tě. Stojím za svým činem a nekaji ze z něho. Slyšíš, stíně? Já nekaji se. Usmrtil jsem tebe, protože hlásals mdlobu. Kde je vinna? Ležela beze zbytku ve tvé hrudi. Já nekaji se. Kdybys nyní povstal z plísně a prachu panovačné smrti, srazím tě znovu. Slyšíš, truchlý stíne? Cizí mně byly tvoje slovní hříčky a cizí jsou mi dosud, ať již sluly vinna anebo soucit. Já se biji. Přemohl jsem tě politého sluncem tak jako přemohl jsem v tvrdém boji všechny své nepřátele. Také sebe. Ty jsi dnes mrtev. Nezemský tvůj pohled mne neporaní. Pal! Rvi! Hltej! Leptej! Jsem nepřemožitelný. Slyšíš? Vrať se do loktů svého mrtvolného boha, kterého porazil jsem důkladněji a také osudněji než tebe. Zde dohráls. Vrať se do své teskné říše, která je říší ústupu a tlení! Zde není tvoje místo. Hle, již blednou mátožné hvězdy, které kdysi zřely do tvého snu. Jdi s nimi! Zde je život a tvrdý zápas, který nenáviděls.	“
— František Zavřel: Boleslav Ukrutný

Odkazy

Literatura

• MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti,díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola František Zavřel, s. 1699-1702. 
• BURGET, Eduard. Spisovatel a dramatik František Zavřel (1884–1947) v ideových a kulturních souvislostech první poloviny 20. století. Praha, 2013. Disertační. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jiří Pokorný. s. 10. Dostupné online.
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25, 57, 61–3, 349, 359, 367

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Zavřel (spisovatel)
• Jan Sedmidubský: František Zavřel – provokativní literát jako zrcadlo první republiky
• Milan Šmíd: Napadlo mne nad pamětnickým filmem - O osudech zneuznaných géniů

Autoritní data	AbARTP: 53266 Biblio: 10dd3bf1-723d-4a00-8f58-c7e648ef5713 NKC: jk01152269 GND: 127282351 ISNI: 0000 0000 5541 835X LCCN: n2003077166 SNK: 168827 VIAF: 50245275 WorldCat Entities: E39PBJxd6yvgrqD77xWQBTmmVC

Portály: Česko | Lidé | Literatura