Evelyn Underhillová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fotografie Evelyn Underhillové

Evelyn Underhillová (6. prosince 1875, Wolverhampton, Anglie – 15. června 1941, Londýn) byla anglická náboženská spisovatelka, autorka knih o mystice a křesťanské spiritualitě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní a střední vzdělání získala doma a na soukromé škole ve Folkestone; vystudovala historii a botaniku na King's College for Women v Londýně, zabývala se také studiem anglického folklóru a uměleckými řemesly. V roce 1907 konvertovala ke křesťanství; atmosféra málo příznivá svobodnému myšlení, která zavládla po odsouzení modernismu papežem Piem X., ji odradila od vstupu do římskokatolické církve a Underhillová se později stala anglikánkou. V roce 1910 se seznámila s baronem von Hügel, jehož názory (zejména přesvědčení o ústřední roli mystiky v náboženství) hluboce ovlivnily její dílo.

Od své konverze se věnovala charitativní činnosti, ale především a ve stále větší míře psaní a přednáškám o mystice a duchovním životě. V roce 1921 jako první žena v historii přednášela o teologii v Oxfordu, roku 1927 se stala členkou King's College v Londýně, roku 1939 obdržela čestný doktorát teologie na univerzitě v Aberdeenu. Byla první ženou, která přednášela o teologii klerikům anglikánské církve a vedla v ní duchovní cvičení.

Za první světové války pracovala jako dobrovolnice ve štábu Královského námořnictva; později se stala pacifistkou a kritizovala britskou účast v druhé světové válce.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 vydala Underhillová své nejznámější dílo, Mystiku (Mysticism. A Study in the Nature and Development of Spiritual Consciousness). V roce 1915 následovala monografie o Janu Ruysbroekovi, holandském mystikovi 14. století (Ruysbroeck), v roce 1936 kniha o podstatě bohoslužby (Worship) a vedle toho řada kratších děl. Underhillová je rovněž autorkou několika sbírek básní (např. Theophanies, 1916) a románů (The Grey World, 1904).

Mystika[editovat | editovat zdroj]

Pětisetstránková Mystika je dnes v oboru studia mystiky takřka klasický text (odvolává se na ni mj. Henri Bergson ve spisu Dva zdroje morálky a náboženství[1]). Do roku 1932 vyšla dvanáctkrát, mírně rozšířené dvanácté vydání se od té doby stále znovu přetiskuje (naposledy 1999; od r. 2005 je úplný text v různých formátech přístupný na internetu). Je založena na studiu velkého množství pramenů - především křesťanských mystiků (Terezie z Avily, Jan od Kříže, Kateřina Sienská, Juliána z Norwiche, Mechtilda z Magdeburku, anonymní spis Oblak nevědění, Pseudo-Dionysios Areopagita, Dante, George Fox a další), mystiků na pomezí křesťanské ortodoxie (Mistr Eckhart, Jakob Böhme, William Blake) a mystiků islámských (al-Ghazzálí, Rúmí a další). Výklad, kterému tento bohatý materiál podrobuje, označuje Underhillová jako "nepokrytě psychologický"; tato psychologie ovšem vychází z takového pojetí světa, kde je člověk schopen bezprostředního kontaktu nejen se smyslovou skutečností, ale i se skutečností transcendentní včetně poslední Skutečnosti - Absolutna. Mystická zkušenost je pro Underhillovou právě bezprostřední setkání s touto poslední Skutečností. Literární nadání, velká schopnost vcítění (a snad i vlastní mystické zkušenosti) umožnily Underhillové podat i obtížné problémy mystiky čtivě, srozumitelně a bez zkreslujícího zjednodušování. Neustále přitom kriticky odděluje jádro mystiky - úsilí o setkání a sjednocení s transcendentním řádem[2] - od kulturně a historicky proměnlivých vnějších rysů.

Podstata mystiky[editovat | editovat zdroj]

V první části knihy (Mystický fakt) konfrontuje mystickou zkušenost s různými proudy filosofie, soudobou psychologií, s teologií a magií a podává interpretaci symbolů, které mystikové při popisu své zkušenosti nejčastěji používají. Zde také uvádí pět charakteristických znaků mystiky:

  • Pravá mystika je aktivní a praktická; znamená určité jednání, nikoli teoretickou spekulaci nebo uznání určité nauky.
  • Cíle pravé mystiky jsou ryze transcendentní; o kontakt s Absolutnem usiluje jen kvůli Absolutnu samému, ne kvůli výsledkům tohoto setkání. Na rozdíl od magie nebo techniky se tedy "nestará o rozšiřování, zkoumání, nové pořádání nebo zlepšování něčeho ve viditelném vesmíru."[3]
  • Pro pravou mystiku není poslední Skutečnost předmětem zkoumání, ale předmětem lásky.
  • Pravá mystika tíhne k tomu, aby postupně ovládla celý mystikův život, nejen jeho rozum a city.
  • Pravá mystika nikdy nehledá sama sebe. "Mystik se na svou pouť nevydává proto, že by toužil po štěstí blaženého patření, po extázi sjednocení s absolutnem nebo po jakékoli jiné osobní odměně. ... Jde, protože musí."[4]

Mystická cesta[editovat | editovat zdroj]

Druhá část popisuje vývoj duchovního vědomí, tj. mystickou cestu. Underhillová přejímá tradiční trojité dělení na cestu očišťování (via purgativa), cestu osvícení (via illuminativa) a cestu sjednocení (via unitiva), věnuje však velkou pozornost ještě dalším dvěma stádiím - "mystickému probuzení" a "temné noci duše". Výsledné schéma má tedy pět fází:

  • Mystické probuzení - jím mystická cesta začíná. Zpravidla je to náhlá, jednorázová zkušenost; pole vědomí se přesouvá na vyšší úroveň, poprvé se vynořuje "vášeň pro Absolutno".
  • Očišťování - probuzené Já se zbavuje všeho, co není v souladu s poslední Skutečností: iluzí, nedokonalostí, hříchů.
  • Osvícení - "první mystický život", vědomý soulad s poslední Skutečností. Mysl se na ni plně soustředí, už ji nerozptylují její averze, úzkosti nebo záliby.
  • Temná noc duše - nevyhnutelná krize před poslední fází, velký výkyv zpět do temnoty, stav únavy a malátnosti po vytrvalé mystické činnosti. Předchozí schopnosti (kontemplace, vnitřní modlitba) jako by se ztratily. Jestliže se na osvícení mohou podílet i básníci a umělci, zde už jdou dále jen mystici.
  • Sjednocení - definitivní zformování celé vnitřní struktury člověka v souladu s poslední Skutečností. Mystici je často popisují jako "zbožnění" (deifikaci) nebo jako "duchovní svatbu" duše s Bohem.

Mystická cesta se tedy podobá výstupu po spirále, jejíž jedna strana je osvícena a druhá ve stínu: v první, třetí a páté fázi cesty převažují "stavy rozkoše", v druhé a čtvrté "stavy utrpení". V rámci tohoto schématu ovšem Underhillová podrobně studuje rozmanité konkrétní podoby mystického života.

V této druhé části knihy také podává výklad v podstatě doprovodného psychologického fenoménu vidění a hlasů; analyzuje rovněž stavy kontemplace, extáze a vytržení.

Dějiny evropské mystiky[editovat | editovat zdroj]

Ke dvanáctému vydání Mystiky připsala Underhillová krátký, ale hutný dodatek - Historický přehled evropské mystiky od začátku křesťanské éry do Blakeovy smrti. Vývoj evropské mystiky má podle ní podobu křivky o třech vrcholech. Prvního vrcholu dosahuje ve 3. století (Órigenés, Plótínos, Porfyrios).

Na začátku středověku má evropská mystika dvě hlavní podoby - neoplatónskou (Pseudo-Dionysios Areopagita, Augustinus) a umírněnější benediktinskou; jejich další vývoj však lze sledovat až od 11. století (Anselm z Canterbury, později Bernard z Clairvaux, Hildegarda z Bingenu, Richard od sv. Viktora). Od 12.-13. století vidíme specifické typy mystiky v Německu (Mechtilda z Magdeburku aj.) a v Itálii (František z Assisi, Jacopone da Todi, Anděla z Foligna a další).

Druhý, nejvyšší vrchol křivky - zlatou dobu mystiky - představuje mystika 14. století (Raimundus Lullus, Dante, Mistr Eckhart a jeho žáci, Ryusbroek, Kateřina Sienská, Brigita Švédská a řada anonymních spisů), třetím vrcholem je pak mystika 16. století (Terezie z Avily, Jan od Kříže, Ignác z Loyoly, Růžena Limská, Jakob Böhme).

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Mysticism (1911, česky Mystika, 2004)
  • Ruysbroeck (1915)
  • The Essentials of Mysticism and other essays (1920, česky Podstata mystiky a jiné eseje, 2008)
  • The Life of the Spirit and the Life of Today (1920)
  • Concerning the Inner Life (1927)
  • The House of the Soul (1929)
  • The Light of Christ (1932)
  • The Golden Sequence. A fourfold study of the spiritual life (1933)
  • Worship (1936)
  • The Spiritual Life (1936)
  • The Mystery of Sacrifice. A study on the liturgy (1938)
  • Abba. A meditation on the Lord's Prayer (1940)
  • The Letters of Evelyn Underhill, vydal Ch. Williams (1943)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz H. Bergson, Dva zdroje morálky a náboženství, Praha 2007, str. 164
  2. Srv. předmluvu k prvnímu vydání Mystiky (český překlad str. 25)
  3. Mystika, český překlad str. 112
  4. Mystika, český překlad str. 124

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]