Jan od Kříže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jan od Kříže
{{{název}}}
Učitel církve
Narození 24. června 1542, Fontiveros, Španělsko
Úmrtí 14. prosince 1591, Ubeda, Španělsko
Svátek 14. prosinec; 15. prosinec - cášské biskupství
Pohřben Segovie
Blahořečen 25. ledna 1675 papežem Benediktem XIII.
Svatořečen 27. prosince 1726 papežem Klementem X.
Úřady Převor hlavního kláštera bosých karmelitánů v Segovii
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Významné zasvěcené kostely Hrobka svatého Jana od Kříže v Segovii a další
Atributy oděv karmelitánů, kniha (často s nápisem „Pati et contemni“ - trpět a být v opovržení), pero, kříž
Patronem mystiků, španělských básníků, kontemplativních osob, kontemplativního života

Svatý Jan od Kříže (španělsky Juan de la Cruz), rodným jménem Juan de Yepes (24. červen 1542 Fontiveros14. prosinec 1591 Ubeda) byl římskokatolický kněz (vysvěcen 1567), mnich řádu karmelitánů, jehož dílo představuje vrchol španělské křesťanské mystiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu v koleji Tovaryšstva Ježíšova v Medině del Campo vstoupil v roce 1563 v jednadvaceti letech do karmelitánského řádu, kde přijal jméno Jan od sv. Matěje. Následujícího roku nastoupil na univerzitu v Salamance, kde nejprve absolvoval tříletý kurz umění a následně v roce 1567 kurz teologie. [1]

Připojil se k reformě karmelitánského řádu, kterou započala v její ženské větvi sv. Terezie od Ježíše (z Ávily) a byl vůbec prvním, kdo oblékl hábit reformovaného řádu, tzv. bosých karmelitánů a začal žít podle původní karmelitánské řehole v konventu v Duruelu (tehdy začíná důsledně používat jméno Jan od Kříže).

Účastnil se zakládání reformovaných konventů a měl na starosti mnichy a novice, kteří v těchto konventech žili. Postupně vzrůstalo napětí mezi „bosými“ a „obutými“ karmelitány, při němž došlo k násilí ze strany „obutých“ na hlavních představitelích reformy, zvl. Janu od Kříže. Po devět měsíců (prosinec 1578 až srpen 1579) byl držen ve vězení toledského konventu, kde také vznikly jeho nejznámější duchovní básně. Po útěku z vězení působil jako zpovědník karmelitánských mnišek (na žádost Terezie z Ávily) a postupně jako převor několika domů, posléze jako představený reformovaných konventů v Andalusii. V posledním období svého života neměl žádné zvláštní poslání v rámci svého řádu.

Již za jeho života se podařilo prosadit rozdělení bosých karmelitánů a tzv. „obutých“ karmelitánů, tedy těch, kdo se k reformě řádu nepřipojili. Nejprve byla vytvořena samostatná provincie bosých bratří v Kastilii, nakonec byl řád osamostatněn a roku 1593 získal svého vlastního generálního představeného.

Za svatého byl prohlášen 27. prosince 1726, učitelem církve v roce 1926. V katolickém kalendáriu připadá jeho svátek na 14. prosinec.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sv. Jan od Kříže je považován za jednoho z nejvýznamnějších španělských básníků. Ačkoliv jeho sebrané básně netvoří více než 2 500 veršů, dvě z nich – Duchovní píseň a Temná noc jsou všeobecně pokládané za jedny z nejlepších děl španělsky psané poezie, a to jak ze stylistického hlediska, tak i díky bohaté symbolice a metaforičnosti.

Duchovní píseň je ekloga, v níž nevěsta (představující duši) hledá ženicha (představujícího Ježíše Krista) a prožívá úzkost z jeho ztráty. Nakonec jsou oba naplněni radostí ze vzájemného shledání. Báseň je možné číst jako volnou španělskou adaptaci Písně písní, která vznikla v době, kdy byl překlad Bible do lidového jazyka zakázán.

Temná noc (od níž se odvozuje stejný duchovní termín) popisuje cestu duše z pozemského života k sjednocení s Bohem. Děje se tak v noci, jež představuje strádání a obtíže, které duši doprovází, když se odděluje od světa a nachází světlo ve spojení se Stvořitelem. Noc zahrnuje několik kroků vyprávěných v jednotlivých slokách. Hlavní myšlenku básně je možné chápat jako bolestnou zkušenost, kterou prožívají lidé usilující o růst v duchovní zralosti a spojení s Bohem. V roce 1586 – rok po dokončení Temné noci – napsal k básni sv. Jan od Kříže také komentář. Vysvětluje v něm verš po verši význam celé básně.

Svatý Jan napsal také čtyři pojednání o mystické teologii, dvě pojednání o obou výše uvedených básních. V nich vysvětluje význam básní verš po verši a dokonce i slovo po slovu.

Výstup na horu Karmel, jeho třetí dílo, představuje systematičtější studii asketického úsilí duše hledající dokonalé spojení s Bohem. Dále popisuje mystické události doprovázející toto hledání. Čtvrté veršované dílo - Živý plamen lásky – popisuje velkou důvěrnost, kdy duše odpovídá na Boží lásku. Tyto básně tvoří spolu s dílem Dichos de Luz y Amor (Vyprávění o světle a lásce) a spisy sv. Terezie nejdůležitější mystická pojednání ve španělštině. Hluboce ovlivnily pozdější autory duchovní literatury z celého světa. Patří mezi ně T.S. Eliot, Terezie z Lisieux, Edith Steinová (Terezie Benedikta od Kříže) a Thomas Merton. Sv. Jan ovlivnil také filozofy (Jacques Maritian), teology (Hans Urs von Balthasar), pacifisty (Dorothy Day, Daniel Berrigan a Philips Berrigan) a umělce (Salvador Dalí). Papež Jan Pavel II. napsal teologickou disertaci na mystickou teologii sv. Jana od Kříže.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Český soubor Janových básní: Poezie sv. Jana od Kříže. Francl, G. [tr.]. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. ISBN 80-7192-471-7.
    • Temná noc (Noche oscura del alma)
    • Duchovní píseň (Cántico espiritual)
    • Živý plamen lásky (Llama de amor viva)

Teologie a mystika[editovat | editovat zdroj]

Stěžejní Janova teologická díla jsou vlastně komentářem k básním stejného jména, kromě Výstupu, který je pojat jako doplněk Temné noci.

  • Výstup na horu Karmel. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. ISBN 80-7192-420-2.
  • Temná noc. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. ISBN 80-7192-055-X.
  • Duchovní píseň. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. ISBN 80-7192-436-9.
  • Živý plamen lásky. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-435-0.

Krátké spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Krátké spisy a korespondence. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-183-1.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RAVIK, Slavomír. O světcích a patronech. Praha : Levné knihy KMa, 2006. 680 s. ISBN 80-7309-343-X. S. 209. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]