Mechthilda z Magdeburku

Mechthilda (Mechtilda) z Magdeburku
	Mechthilda z Magdeburku
panna
Narození	1207?; Magdeburské arcibiskupství
Úmrtí	1282; klášter Helfta
Svátek	15. srpen, 26. únor nebo 19. listopad
Místo pohřbení	Klášter Helfta
Státní občanství	Německo
Řád	Cisterciácký řád
Vyznání	katolická církev
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, luteránství a anglikánská církev
Pomníky	Magdeburk, Klášter Helfta
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mechthilda z Magdeburku (také Mechtilda, Mechtild, Matilda nebo Matelda, německy Mechthild von Magdeburg, kolem 1207 na území Magdeburského arcibiskupství – 1282 klášter Helfta) byla německá řeholnice a mystička.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně pocházela z urozené rodiny a měla dobré vzdělání. Ve 12 letech prodělala mystickou zkušenost. Později opustila rodný dům, připojila se k bekyním z Magdeburku a stala se terciářkou dominikánského řádu, kde se věnovala službě nemocným a chudým. Působila zde asi 40 let.

Žila hlubokým kontemplativním životem. Kolem roku 1250 začala na popud svého zpovědníka, dominikána Jindřicha z Halle, zapisovat své mystické zkušenosti. Celkem je autorkou sedmi knih, zejména proslula knihou Tekoucí světlo Božství (ve staroněmeckém originále Ein vliessende lieht miner gotheit), která byla v roce 1345 přeložena do latiny. Jádrem jejího učení je, že „duše“ se musí zbavit všeho, co přichází skrze smysly, paměť a představivost, dokonce i svých ctností, aby dosáhla spojení s Bohem. Toto proměňující spojení se odehrává v samé podstatě bytí duše, v jejím nejčistším stavu. Mechtildino dílo je v rámci tradice sv. Bernarda výsostně christologické, ale zároveň utváří „mystiku bytí“ (Eckhart).

Kolem roku 1270 odešla k cisterciačkám do kláštera v Helftě, kde také později zemřela.

Mystická nauka[editovat | editovat zdroj]

Mechtilda Magdeburská ve svém duchovním díle sleduje asketickou cestu o sedmi stupních, které vedou k mystickému sjednocení, jež je pojednáno jako substanciální jednota duše s Bohem. Je představitelkou snubní mystiky a byla též vizionářkou a prorokyní, tak jako řada velkých postav kláštera v Helftě. Ve své mystice lásky zdůrazňuje vzájemnost touhy mezi duší a Bohem, což nachází svůj výraz v radosti a veselí mystického tance.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Památka Mechthildy z Magdeburku se připomíná v katolické církvi 15. srpna, (není v římském martyrologiu počítána ke svatým a blahoslaveným, ale je slavena lokálně ve střední Evropě a v řádových klášterech benediktinů, cisterciáků a dominikánů. V luteránství 26. února (německý luteránský Evangelischer Namenkalender) a v anglikánství 19. listopadu (podle Book of Common Worship).

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Mechthilda se objevuje od období baroka, nejčastěji se zobrazuje v černém hábitu cisterciačky, někdy s kalichem v ruce, jindy se zjevením Krista Bolestného.

Bronzové sousoší tří svatých mystiček Mechthildy Magdeburské, Mechthildy z Hackebornu a Gertrudy z Helfty stojí od roku 2007 na hrázi rybníka v klášteře Helfta
Skleněná socha Svaté Mechthildy z Magdeburku (Die heilige Mechthild von Magdeburg) na sloupu byla vztyčena v Magdeburku u hradební zdi Fürstewall roku 2010 stojí, vytvořila ji Susan Turcotová v letech 2007-2008.
Mechthildino jméno nese asteroid 873 Mechthild.
Mechthildina ulice (Mechthildenstrasse) je v Brémách, Essenu, Freiburgu im Breisgau, Mnichově a Mohuči.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

MAGDEBURSKÁ, Mechtilda. O lásky cestě. Přeložil Oldřich Novotný. Obrození. 1912, 1, s. 486–490.
Tekoucí světlo božství. Překlad Josef Ševčík. Babice: [b. n], 1910. 78 s.
Tekoucí světlo božství sestry Mechtildy Magdeburské. Ze staré němčiny přeložili P. Josef Ševčík a P. Ludvík Vrána. Stará Říše na Moravě: (M. Floriánová), 1920. 256 s. cnb000641427.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Český básník Stanislav Kostka Neumann napsal obsáhlou báseň Mechtilda z Magdeburku a publikoval ji ve sbírce Bohyně, světice, ženy: torso (ve vydáni z roku 1915 je na str. 37–43; dostupné online).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BORRIELLO, Luigi (ed.) et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Stať „Mechtilda Magdeburská", s. 562–563.]
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8. S. 425.
AUMANN, Jordan: Mechtilda, mystická básnířka 13. století. 1915
SCHMIDT, Margot. Svatá Mechtilda Magdeburská. In: ARRUPE, Pedro et al. Božské Srdce: teologická reflexe. Vyd. 1. Velehrad: Centrum Aletti Velehrad-Roma, 2002, s. 137–149. ISBN 80-86045-86-2.
ZVELEBIL, Miroslav, 2015. Mechthilda z Magdeburgu. Getsemany [online]. 2015 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online.
Gertruda z Helfty, Mechtilda Magdeburská. In: M. ALTRICHTER (ed.): Božské Srdce – teologická reflexe. Olomouc: Refugium 2002, s. 127–149. ISBN 80-86045-86-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mechthilda z Magdeburku na Wikimedia Commons
(anglicky) Mechthilda z Magdeburku v Catholic Encyclopedia
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Dobrotivý Pelikáne