Ernst Barlach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Autoportrét z roku 1928

Ernst Barlach (2. ledna 1870, Wedel, Holstein – 24. října 1938, Rostock) byl německý secesní a později expresionistický sochař, grafik a spisovatel. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního sochařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Barlach byl nejstarší ze čtyř synů lékaře Dr Georga Barlacha a Johanny Luise Barlach. Navštěvoval školu v Ratzenburgu. Jeho otec zemřel, když bylo Ernstovi 14 let.

V letech 1888-1891 studoval na uměleckoprůmyslové škole v Hamburku a díky svému talentu byl přijat na Královskou akademii umění v Drážďanech (Königliche Akademie der bildenden Künste zu Dresden) jako žák Roberta Dieze (1891-1895). Zde vytvořil své první významné dílo - Sběračka bylin (Die Krautpflückerin). Další rok studoval v Paříži na Académie Julian. Krátce pobyl v Itálii a znovu se na několik měsíců vrátil do Paříže roku 1897, kde byl činný hlavně literárně.

Po studiích pracoval jako sochař v Hamburku a Altoně. V té době (1897-1902) vytvořil sochy, ilustrace pro časopisy Jugend, Simplizissimus a Die fliegende Blätter a keramické plastiky v secesním stylu (Cleopatra, 1904) a nějaký čas byl učitelem v keramické škole v Höhr-Grenzhausen. Jeho první autorská výstava roku 1904 byla v Berlíně, ve výstavní síni Richard Mutz.

Barlach nebyl komerčně úspěšný a roku 1906 se vydal s bratrem Nicolausem na osmitýdenní navštavu jejich bratra Hanse, žijícího v Rusku. V té době se mu po krátkém vztahu se švadlenou a modelkou Rosou Schwab narodil syn Klaus.

Barlachův pobyt v Rusku byl pro jeho další tvorbu zásadní. Byl svědkem krvavého potlačení revoluce proti caru Mikulášovi II. a tamních nesmiřitelných sociálních rozporů. Roku 1907 na jarní výstavě Berliner Secession vzbudily pozornost jeho terakotové sochy ruských žebráků Žena s miskou a Slepec. Roku 1909 získal stipendium ve Villa Romana ve Florencii. Od roku 1910 vystavoval pravidelně s Berliner Secession a se Sonderbund Düsseldorf. Od roku 1909 do roku 1926 měl smlouvu s galeristou a nakladatelem Paulem Cassirerem v Berlíně, který vydal většinu jeho grafických listů.

Díky zlepšené finanční situaci si mohl dovolit stavbu domu a ateliéru v ústraní na ostrově v jezerní oblasti Meklenburska poblíž města Güstrow. Tam se přestěhoval se svou matkou a synem Klausem a strávil zde zbytek života. Před vypuknutím první světové války patřil k jejím podporovatelům a přihlásil se jako dobrovolný zdravotník do milic domobrany (Landsturm) Krieg. Byl povolán roku 1915 jako pěšák, po třech měsících služby byl propuštěn pro onemocnění srdce a stal se zapřisáhlým pacifistou.

Ernst Barlach Moses 1919

V poválečných letech vytvořil většinu svých sochařských a literárních děl. Roku 1919 byl zvolen členem Pruské akademie umění a roku 1925 Mnichovské akademie, ale řadu dalších ocenění odmítal, stejně jako nabídky učit studenty. Roku 1924 obdržel prestižní Kleistovu cenu za drama Potopa.

Po vzestupu nacismu v Německu byl Barlach kritizován a roku 1936 byla jeho díla, společně s díly Käthe Kollwitz a Wilhelma Lehmbrucka na výstavě zabavena. Dalších více než 380 Barlachových děl nacisté označili za degenerované umění (Entartete Kunst) a odstranili je z galerií a veřejných sbírek. Jeho socha anděla na památníku války v Kielu a magdeburský pomník padlých byly odstraněny, Barlach byl zbaven akademických funkcí a nesměl pracovat jako sochař.

Ernst Barlach zemřel na selhání srdce 24. října 1938 v Rostocku.

Část Barlachova díla, včetně soch, kreseb, grafických listů a rukopisů, zachránil podnikatel Hermann F. Reemtsma, který začal Barlachova díla sbírat ve 30. letech a po válce založil nadaci (Stiftung Hermann F. Reemtsma). Reemtsma ještě před svou smrtí roku 1961 zadal stavbu Barlachova muzea v Hamburku, kde je sbírka umístěna (viz. Ernst-Barlach-Haus, sbírky[1])

Dům a ateliér poblíž Güstrow slouží jako muzeum Ernsta Barlacha

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1919 člen Pruské akademie umění (Preußische Akademie der Künste' in Berlin)
  • 1924 von Kleistova cena za drama
  • 1925 člen Mnichovské akademie
  • čestný člen Wiener Secession
  • 1933 Řád Pour le mérité civilní třídy

Hodnota díla[editovat | editovat zdroj]

Roku 2012 byla na aukci Christie´s prodána Barlachova dřevěná socha Weinende Frau za téměř jeden milion dolarů ($938,500]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ernst Barlach, Bettlerin 1911

Barlach tvořil zprvu v hlíně a kovu, v jeho pozdějším díle však převažují téměř výhradně dřevěné sochy. Od svého návratu z Ruska roku 1906 byl považován za hlavního představitele německého sochařského expresionismu. Neměl žádnou přímou spojitost s Munchem ani s drážďanskou skupinou Die Brücke a po celý život zůstal solitérem.

Ernst Barlach, Der Asket 1925

Sám se cítil "žákem středověku" ve smyslu laické gotické zbožnosti. Je to patrné i z jeho literárního díla, které nese stopy dobového symbolismu a středověký spiritualismus proměňuje v syrový smyslový účinek.

Sochy se vyznačují pevným a ostře ohraničeným objemem, tvarovou stylizací a upuštěním od popisných detailů. Figury jsou disproporční, zahalené drapérií a obličeje se často blíží grimase. Modelace soch souvisí s Barlachovou grafickou tvorbou - seřezává hmotu do ostrých hran a klade důraz na obrysovou linii. Všechny formální prostředky jsou podřízeny vyjádření vnitřní vize pomocí plastického účinku. Zdůraznění psychologie a vnitřního napětí figur navozuje naléhavost a ve výrazu až drastický patos.[2]

Barlach je také autorem více než 200 litografií a dřevorytů, ilustrací k vydání vlastních dramatických děl a autobiografie. Na žádost Paula Cassirera vytvořil dřevoryty k dílům Johanna Wolfganga von Goetha a Friedricha Schillera.

Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ernst Barlach, Der Rächer 1922
Ernst Barlach, Der tote Tag 18 (litografie)
Ernst Barlach, Der singende Mann 1928 (bronz)
Barlach, Magdeburger Ehrenmal

Sochy[editovat | editovat zdroj]

  • 1894 Die Krautpflückerin (Sběračka bylin)
  • 1908 Sitzendes Weib (Sedící žena), Nürnberg
  • 1920 Die Wandlungen Gottes: Der Gotliche Bettler
  • 1922 Der Rächer (Mstitel)
  • 1927 Güstrower Ehrenmal (Kenotaf, Güstrow)
  • 1927 Der schwebende Engel (Vznášející se anděl, Güstrow)
  • 1928 Der singende Mann (Zpívající muž), Nürnberg
  • 1928 Der Geistkämpfer (Lovec duchů), Kiel
  • 1929 Magdeburger Ehrenmal (Kenotaf, katedrála Magdeburg)
  • 1930 Bettler auf Krücken (Žebrák s berlemi)
  • 1931 Hamburger Ehrenmal (Kenotaf, Hamburg)
  • 1936 Der Buchleser (Čtenář), Schwerin

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • 1917 Der tote Tag (Mrtvý den)
  • 1919 Der arme Vetter (Chudá sestřenice)
  • 1921 Die echten Sedemunds (Praví Sedemundi)
  • 1922 Der Findling (Nalezenec)
  • 1924 Die Sintflut (Potopa)
  • 1926 Der blaue Boll (rytíř modrý Boll)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Barlach, Ein selbsterzähltes Leben & Güstrower Fragmente, Marix Verlag, Wiesbaden 2009, ISBN 978-3-86539-209-1 (autobiografie, 1. vydání 1928))

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Petr Zhoř, Hledání tvaru, nakl. MF, Praha 1967, s. 32

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Modlin, Yvonne. "Barlach, Ernst" In The Dictionary of Art. Oxford: Oxford University Press, 1996. v 3, p. 242. ISBN 0-19-517068-7
  • Banham, Martin, ed. 1998. "Barlach, Ernst" In The Cambridge Guide to Theatre. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-43437-8. p. 78
  • Ritchie, James McPherson, ed. 1968 Seven Expressionist Plays. German Expressionism Ser. London: John Calder, Dallas: Riverrun, 1980. ISBN 0-7145-0521-8
  • Friedrich Schult, ed., Ernst Barlach: das plastische Werk. Hamburg, Hauswedell, 1960
  • Friedrich Schult, Ernst Barlach: Das Graphische Werk. Werkverzeichnis Band II. (Hamburg: Ernst Hauswedell & Co., 1958)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]