Joseph Roth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joseph Roth v roce 1918

Joseph Roth (2. září 1894 Brody (Halič) - 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes - nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil.

Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, například Prager Tagblatt. V roce 1925 byl korespondentem FZ v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest například po Sovětském svazu, Jugoslávii, Polsku a Itálii.

J. Roth (vpravo) s manželkou v roce 1925 (?)

Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Když nic nepomáhalo, trpěl sám depresemi a podléhal alkoholu.

30. ledna 1933, tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval Roth do Paříže, a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“[1] I v následujících letech ale často cestoval hlavně do Holandska a do Polska, kde roku 1937 na pozvání polského PEN-klubu přednášel. I v exilu byl velmi činný, jeho situace se ale zhoršovala až se v květnu 1939 zhroutil a brzy nato zemřel. Byl pohřben na katolickém hřbitově v Thiais jižně od Paříže, při pohřbu vznikl málem konflikt mezi rakouskými loajalisty, židy a komunisty, kteří ho všichni pokládali za svého člověka.

Význam a vliv[editovat | editovat zdroj]

Byl velmi bystrý pozorovatel a střízlivý zpravodaj, jeho dílo je však plné drobných mystifikací (například ohledně jeho původu a dětství, služby v armádě a pod.) a tajemství. Zároveň to byl citlivý člověk, který ostře vnímal konec „starých časů“, kdy mohl být, jak napsal, "zároveň Němcem a vlastencem mezi ostatními národy". Po válce měl blízko k levicovým postojům, ale nikdy se nestal komunistou. Od konce 20. let, jak stoupal Hitlerův vliv, se však stále víc přikláněl k rakouským legitimistům, protože je pokládal – stejně jako katolickou církev – za možnou obranu proti nacismu. Ještě několik dní před „anšlusem“ Rakouska v roce 1934 jel do Vídně přemluvit kancléře Schuschnigga, aby abdikoval ve prospěch Otty Habsburského. Jeho romány měly jistý ohlas už před druhou světovou válkou, ale známost mu přinesly až po ní a mnohé z nich byly přeloženy do řady jazyků i zfilmovány.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Větší polovinu Rothova díla tvoří fejetony a novinové články. Jeho hlavní romány jsou:

  • Das Spinnennetz (Pavoučí síť) (1923)
  • Hotel Savoy (Hotel Savoy) (1924)
  • Die Rebellion (Povstání) (1924)
  • April. Die Geschichte einer Liebe (Duben: příběh jedné lásky) (1925)
  • Der blinde Spiegel (Slepé zrcadlo) (1925)
  • Juden auf Wanderschaft (Židé na cestách) (1927)
  • Die Flucht ohne Ende (Útěk bez konce) (1927)
  • Zipper und sein Vater (Zipper a jeho otec) (1928)
  • Rechts und links (Vpravo a vlevo) (1929)
  • Der stumme Prophet (Němý prorok) (1929)
  • Hiob (Job (román)) (1930)
  • Radetzkymarsch (Pochod Radeckého) (1932)
  • Der Antichrist (Antikrist) (1934)
  • Tarabas (1934)
  • Die hundert Tage (Sto dní) (1935)
  • Beichte eines Mörders (Zpověď vraha) (1936)
  • Das falsche Gewicht (Falešná váha) (1937)
  • Die Kapuzinergruft (Kapucínská krypta) (1938)
  • Die Legende vom Heiligen Trinker ( Legenda o svatém pijanovi) (1939)
  • Die Geschichte von der 1002. Nacht (Příběh 1002. noci) (1939)
  • Der Monstrum (Monstrum) (1940)
  • Der Leviathan (1940)

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

  • Antikrist. Praha 1935
  • Císařova bysta. Praha 2000
  • Hotel Savoy. Praha 1995
  • Job. Román prostého člověka. Praha 1991
  • Kapucínská krypta. Praha 1969
  • Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy. Praha 1992
  • Leviathan a jiné prózy. Praha 1994
  • Pochod Radeckého. – Kapucínská krypta. Praha 1986
  • Zipper a jeho otec. Praha 1991

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Roth Joseph. Sv. 10, str. 752

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Briefe 1911–1939 Köln 1970. Str. 249

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.