Emil Králíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emil Králíček
Pro nápovědu klikněte
Narození 11. říjen 1877
Německý Brod, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1930
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Králíček (11. říjen 1877, Německý Brod1930, Praha) byl český secesní a kubistický architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval reálné gymnázium v Táboře a stavební průmyslovou školu v Praze. Po absolvování průmyslovky nastoupil v roce 1897 do projekční kanceláře Antonína Balšánka. V té době zde pracoval na projektech budovy Muzea hlavního města Prahy nebo divadla v Plzni.

Okolo roku 1900 odešel do Darmstadtu, kde tehdy vznikala umělecká kolonie na Mathildenhöhe. Zde pracoval v ateliéru Josepha Maria Olbricha. Tím se dostal od Balšánkových konzervativních historizujících projektů k moderní secesní architektuře. Do Prahy se vrátil asi v roce 1903 a nastoupil jako projektant u přední stavební firmy Matěje Blechy. Zabýval se především navrhováním průčelí spolu s prof. Celdou Kloučkem. Po roce 1911 nastupuje v pražské architektuře kubismus. Králíček v tomto plodném období projektoval mimo jiné i dům Diamant na rohu Spálené a Lazarské ulice v Praze. Byl i autorem kubistické lucerny na Jungmannově náměstí. V roce 1912 se oženil s Emílií Kindlovou. V roce 1913 od firmy Blecha odešel a prováděl návrhy pro různé stavitele.

V době první světové války byl povolán do armády, ale byl vyreklamován pro potřeby vojenských staveb v Praze a vyhnul se nasazení na frontu.

Po válce navrhl například hydroelektrárnu ve Spálově nedaleko Železného Brodu. Po roce 1922 založil společnou firmu s Ing. Rudolfem Šolcem.

V roce 1930 spáchal sebevraždu, patrně z rodinných důvodů.

Významné události v datech[editovat | editovat zdroj]

1877 11. října narozen v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě
1892–1896? Studium na reálném gymnáziu v Táboře a na průmyslové škole v Praze
1897–1900 Praxe v atelieru prof. Antonína Balšánka v Praze
1900–1903 Praxe v atelieru Josefa Marii Olbricha v Darmstadtu, Hesensko
1904 Nastupuje jako kreslič k firmě stavitele Matěje Blechy v Praze-Karlíně
1904–1906 Spolupráce s prof. Celdou Kloučkem na projektech a výzdobě domovních průčelí a vestibulů pro firmu M. Blechy
1907–1913 hlavní projektant firmy M. Blecha; spolupráce se sochaři A. Waigantem, K.Pavlíkem a A.Odehnalem; projekty významných staveb ve stylu geometrické secese, moderny a kubismu
1911 Publikuje řadu svých a Blechových staveb ve sborníku Pražské novostavby II, který vydává A. Schroll ve Vídni
1912 Svatba s Emilií Kindlovou v Týnském chrámu v Praze
1913 Odchod z Blechovy firmy; práce pro různé stavitele
1914 Povolán do vojenské služby v St. Pölten, později přeložen do Prahy na voj. velitelství
1918–1919 Pracuje pro firmu Řehák a Nejedlý
po 1920 Zakládá vlastní projekční atelier a stavební firmu s ing. Rudolfem Šolcem
1922 Stavba areálu hydroelektrárny ve Spálově
1930 Spáchal v Praze sebevraždu
1948 / 1949 Firma Králíček- Šolc zestátněna
1984 V časopise Umění vychází první článek o architektonickém díle E. Králíčka
2005 Výstava E. Králíčka v pražské Galerii Jaroslava Fragnera

Stavby (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 19041905 Dům stavitele Blechy, Praha 1 – Nové Město, čp. 235, (rostlinná secese)
  • 1904–1905 Kostel sv. Vojtěcha, Praha 8 – Libeň, Zenklova ul. (secese)
  • asi 1905 Dům (původně banka), Praha 8 – Karlín, Sokolovská 438 (secese)
  • 19081909 Vila Kraus, Praha 6 – Bubeneč, čp. 289, Na Zátorce 3 (geometrická secese)
  • 19091910 Hotel Zlatá husa, Praha 1 – Nové Město, čp. 839, (geometrická secese)
  • 1909–1910 Palác Palmovka, Praha 8 – Libeň, čp. 890, Sokolovská 125 (secese)
  • 1909–1910 Banka Slávie, Lvov
  • 1909–1910 Libeňská sokolovna, Praha 8 – Libeň, čp. 2, Zenklova 37 (secese)
  • 1910 Vila Mareš, Praha 6 – Bubeneč, čp. 320, Na Zátorce 13, (geometrická secese)
  • 1910 Bytový dům, Praha 8 – Karlín, čp. 519, Hybešova 5 (secese), výzdoba Antonín Waigant[1]
  • 1911 Kancelářský dům s obchody (Vaňkova semena), Praha 7 – Holešovice, čp. 861, Bubenské nábřeží 9,spolu s Matějem Blechou (vrcholná secese s výrazným architektonickým dekorem)[1]
  • 19111913 Adamova lékárna, Praha 1 – Nové Město, čp. 775, Václavské nám. 8, (geom. secese a kubismus)
  • 1911–1913 kubistická lucerna, Praha 1 – Nové Město, Jungmannovo nám., (součást projektu Adamovy lékárny)
  • 1911–1919 Palác Rokoko (Šupichovy domy), Praha 1 – Nové Město, čp. 794, 626, Václavské nám. 38, 40
  • 19121913 Dům Diamant, Praha 1 – Nové Město, čp. 82, Spálená 4, (kubismus)
  • 1912–1913 Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Praha 1 – Nové Město, Spálená ul.
  • 1912–1913 Betlémská kaple na Žižkově, Praha 3, Prokopova 4 (pozdní secese a kubismus)
  • 1912–1913 Všeobecná záložna v Karlíně, Praha 8 – Karlín, čp. 539, Sokolovská 31 (secese)[1]
  • 1912–1913 Vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 247, Na baště sv. Ludmily 13 (secese)[1]
  • 1912–1913 Vila na Libušince, Praha 2 – Vyšehrad, čp. 50, Rašínovo nábřeží 26 (kubizující secese)[1]
  • 1912–1913 Vila generálního rady Beniese, tzv. Beniesova vila, Lysá nad Labem-Litol, (kubismus)
  • 1914–1915 Bytový dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 790, Haštalská 11 (geometrizující secese)[1]
  • 1922 přečerpávací vodní elektrárna, Spálov, (art-déco)
  • Bývalá Karlínská záložna, ul. 1 pluku (pozdní secese a kubismus)

Nedoložená díla[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Emil Králíček, Josef Kafka: Rodinný dům : Praktický rádce pro každého, kdo zamýšlí vlastní bydlo si zříditi, Praha : F. Šimáček, 1911

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 uspořádala Galerie Jaroslava Fragnera a Museum Künstlerkolonie Darmstadt výstavu Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu, kurátor: Zdeněk Lukeš.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Územně analytické podklady hlavního města Prahy : Architektonicky cenné stavby a soubory. Praha : Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 2007. 67 s. Dostupné online.  
  2. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 494

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]