Emil Jannings

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emil Jannings
alt =
Emil Jannings po návratu z Ameriky v květnu 1929
Rodné jméno Theodor Friedrich Emil Janenz
Narození 23. července 1884
Švýcarsko Rorschach, Švýcarsko
Úmrtí 2. ledna 1950 (ve věku 65 let)
Strobl, Rakousko
Aktivní roky (19141945)
Oscar
Nejlepší mužský herecký výkon
1927 / 1928 Poslední komando a Velké pokání

Emil Jannings, rodným jménem Theodor Friedrich Emil Janenz (23. července 1884, Rorschach, Švýcarsko2. ledna 1950, Strobl, Rakousko), byl německý herec švýcarského původu působící v Německu a krátce i v Hollywoodu na konci dvacátých let 20. století. Byl prvním umělcem, který kdy získal Oscara. Za výkony ve filmech Poslední komando a Velké pokání mu americká Akademie filmového umění a věd ve svém historicky prvním hlasování udělila cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Jannings se prvního udílení zúčastnit nemohl a proto mu cenu předali ještě před slavnostním večerem.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Emil Jannings se narodil ve městě Rorschach ve švýcarském kantonu St. Gallen. Byl pokřtěn jako Theodor Friedrich Emil Janenz a byl to syn rusko – německé matky židovského původu a amerického otce. V 16 letech odešel z domova, aby dva roky působil jako námořník. Pak se vrátil do Görlitzu, kam se jeho rodina přestěhovala. Začal působit v místním divadle, později hrával v Brémách a v Lipsku.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Divadelní kariéru rozvíjel jako součást souboru Maxe Reinhardta v Berlíně. Ve filmu se objevil již v roce 1919, kdy hrál v Madame DuBarry režiséra Ernsta Lubitsche. Snímek Poslední štace vznikl v roce 1924 a režíroval ho Friedrich W. Murnau. Jannings v něm ztvárnil stárnoucího hotelového kurýra, který je již na pokraji svých sil. Ředitel ho proto přeřadí na místo uklízeče toalet. S novou životní etapou se snaží vyrovnat po svém. Jannings pak s Murnauem spolupracoval ještě dvakrát.

Jannings a Joseph Goebbels (na fotce vlevo)

V roce 1927 odjel do Hollywoodu na pozvání studia Paramount. Natočil pro ně pět filmů, všechny němé. Ve filmu Poslední komando ztvárnil postavu bývalého generála carské armády, jenž je osudem degradován do role hollywoodského statisty a dostává nabídku hrát ve filmu právě carského generála. Za tento výkon byl oceněn čerstvě vzniklou Cenou Akademie. Emil Jannings byl vůbec prvním člověkem oceněným Oscarem. Jelikož se prvního udílení v květnu 1929 nemohl účastnit, Akademici mu ocenění udělili měsíc dopředu.[2] Jannings tuto cenu získal i za výkon ve filmu Velké pokání z roku 1927.

Po Hollywoodském úspěchu se vrátil zpět do Německa. Jeho hrubému hlasu s německým akcentem nebylo jednoduché rozumět a tak po vzniku zvukového filmu opustil Státy, aby působil v Evropě. S režisérem Josefem von Sternbergem natočil dramatický film Modrý anděl, ve kterém si zahrál po boku svůdné Marlene Dietrich.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Německa a po vzniku Třetí říše se Jannings věnoval filmům i nadále, byť to byly filmy podporující a propagující nacistickou ideologii. Jeho spolupráce s ministrem propagandy Goebbelsem se mu stala po válce osudná a k filmu se již nedostal. Odstěhoval se do rakouského městečka Strobl, kde 2. ledna 1950 zemřel. Pohřbený je na tamním hřbitově.[3]

Jannings byl ženatý celkem čtyřikrát.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Soška Oscara, kterou Jannings v roce 1929 získal, je dodnes uchována ve Filmovém muzeu v Berlíně.

Rakouské občanství získal v roce 1947.

Od roku 1960 má na chodníku slávy v Hollywoodu hvězdu.[4]

Jannings natočil v Los Angeles pět snímků, všechny byly němé a všechny pro studio Paramount. Do dnešní doby se nepoškozené zachovalo pouze Poslední komando. Z filmů Patriot a Velké pokání se zachovaly pouze částečné fragmenty. Zbylé dva filmy, Street of Sin a Popeleční středa, jsou považované za ztracené úplně.

Cena Oscar se ve svých začátcích udělovala za více hereckých výkonů v tomtéž časovém rozpětí, proto je uváděno, že Emil Jannings získal cenu za oba filmy (Poslední komando a Velké pokání). To, že film dnes již neexistuje, z něj dělá jediný snímek, který byl oceněný Oscarem za herecký výkon, a který je ztracený.[5]

Vybraná filmografie[editovat | editovat zdroj]

Památník Emilu Janningsovi v rakouském Stroblu

Němý film[editovat | editovat zdroj]

Zvukový film[editovat | editovat zdroj]

Má-li film distribuční název, je uveden pod ním.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Oscar[editovat | editovat zdroj]

MFF v Benátkách[editovat | editovat zdroj]

  • 1938: Nejlepší herec – Vládce (Volpiho pohár – cena)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OSBORNE, Robert A.. 80 years of the Oscars. New York : Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. ISBN 978-0-7892-0992-4. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Awards for Emil Jannings (anglicky)
  2. Biography for Emil Jannings (anglicky)
  3. Emil Jannings (anglicky)
  4. Emil Jannings (anglicky)
  5. The Way of All Flesh (1927) Did You Know? (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu