Dny zrady
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Dny zrady | |
|---|---|
| Žánr | drama |
| Námět | Miloslav Fábera Otakar Vávra |
| Délka | 227 min |
| Jazyk | čeština |
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů |
| Premiéra | 1. dubna 1973 |
| Filmový štáb | |
| Režie | Otakar Vávra |
| Scénář | Miloslav Fábera Otakar Vávra |
| Hudba | Zdeněk Liška |
| Kamera | Jaromír Šofr |
| Střih | Antonín Zelenka |
| Obsazení | |
| Jiří Pleskot Bohumil Pastorek Gunnar Möller Jaroslav Radimecký Martin Gregor Bořivoj Navrátil |
|
| Předchozí a následující díl | |
| Sokolovo | |
| Odkazy | |
| (en) Detail filmu na IMDb | |
Dny zrady je dvojdílný československý dramatický film, který v roce 1973 natočil režisér Otakar Vávra.
Film, který si dal za úkol rekonstrukci události z roku 1938, popisuje události probíhající v období podpisu Mnichovské dohody (např. roztržky mezi heinleinovci a československými vojáky na hranicích).
[editovat] Obsazení
| Jiří Pleskot | Edvard Beneš |
| Bohumil Pastorek | Klement Gottwald |
| Gunnar Möller | Adolf Hitler |
| Jaroslav Radimecký | Neville Chamberlain |
| Martin Gregor | Édouard Daladier |
| Bořivoj Navrátil | Alexandrovskij |
| Otakar Brousek | Bonnet |
| Josef Langmiler | Cooper |
| Jiří Holý | plk. Fiala |
| Günter Zschieschow | Karl Hermann Frank |
| Alexander Fred | Joseph Goebbels |
| Rudolf Jurda | Hermann Göring |
| Čestmír Řanda | Gwatkin |
| Werner Ehrlicher | Henlein |
| Vladimír Šmeral | Milan Hodža |
| Jaroslav Rozsíval | Horák |
| Jaromír Hanzlík | Jiří |
| Jiří Krampol | Karel |
| Vítězslav Jandák | Standa |
| Svatopluk Beneš | Newton |
| Michal Dočolomanský | Šverma |
Film lze brát jako hraný dokument událostí z roku 1938, vedoucí k podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí. Osoby a dialogy jsou autentické a velmi věrně souhlasí s údaji z monografií o roce 1938, které byly vydány po listopadové revoluci.
Je třeba brát v úvahu rok natočení filmu a černobílé podání úlohy KSČ a SSSR na jedné straně a československé buržoazie, která je zde označena za jednoho z viníků Mnichovského diktátu. Také nasazení německých obrněných transportérů SdKfz 251 (Hakl) nebylo v roce 1938 možné ani německou natož československou armádou.
Na druhé straně je třeba ocenit velkolepou výpravu filmu spočívající ve velmi věrných a nákladných exteriérech a interiérech a herecké ztvárnění jednotlivých rolí. Také masové scény jsou jedním z poznávacích znamení filmů režiséra O. Vávry.
Expresivně jsou ztvárněny scény z pohraničí, které líčí boj četnictva a vojáků s německými ordnery.
Velmi překvapující je použití pravdivých ač málo známých skutečností:
- podezření padající na část československé vlády, která si měla vyžádat tzv. půlnoční demarši u velmocí, aby učinila prezidenta Beneše a veřejnost povolnější k ústupkům vůči Hitlerovi
- všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta "vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat" a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality Sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.
