Dny zrady
| Dny zrady | |||
| Jazyk | čeština | ||
|---|---|---|---|
| Délka | 227 min | ||
| Žánr | drama | ||
| Námět a scénář | Miloslav Fábera Otakar Vávra |
||
| Režie | Otakar Vávra | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | Jiří Pleskot Bohumil Pastorek Gunnar Möller Jaroslav Radimecký Martin Gregor Bořivoj Navrátil |
||
| Hudba | Zdeněk Liška | ||
| Kamera | Jaromír Šofr | ||
| Střih | Antonín Zelenka | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1. dubna 1973 | ||
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů | ||
| Předchozí a následující díl | |||
|
|||
| Dny zrady na ČSFD IMDb | |||
Dny zrady je dvoudílný československý dramatický film, který v roce 1973 natočil režisér Otakar Vávra.
Film, který si dal za úkol rekonstrukci události z roku 1938, popisuje události probíhající v období podpisu Mnichovské dohody (např. roztržky mezi henleinovci a československými vojáky na hranicích).
Film velmi tendenčně zkresluje dobové události (např. vyzdvihování role KSČ jako jediné autentické obránkyně vlasti před Němci) a nelze jej brát jako hraný dokument událostí z roku 1938, vedoucí k podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí. Vystupování osob a jejich dialogy jsou částečně přes jejich tendenční ztvárnění autentické a souhlasící se skutečností.
Je třeba brát v úvahu rok natočení filmu a černobílé podání úlohy KSČ a SSSR na jedné straně a československé buržoazie, která je zde označena za jednoho z viníků Mnichovského diktátu. Také nasazení německých obrněných transportérů SdKfz 251 (Hakl) nebylo v roce 1938 možné ani německou natož československou armádou.
Na druhé straně je třeba ocenit velkolepou výpravu filmu spočívající ve velmi věrných a nákladných exteriérech a interiérech a herecké ztvárnění jednotlivých rolí. Také masové scény jsou jedním z poznávacích znamení filmů režiséra O. Vávry.
Expresivně jsou ztvárněny scény z pohraničí, které líčí boj četnictva a vojáků s německými ordnery.
Zvláštnosti filmu [editovat]
Překvapující je použití pravdivých, ač málo známých skutečností:
- podezření padající na část československé vlády, která si měla vyžádat tzv. půlnoční demarši u velmocí, aby učinila prezidenta Beneše a veřejnost povolnější k ústupkům vůči Hitlerovi
- všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta „vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat“ a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality Sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.
