Dmitrij Ivanovič Mendělejev
| Dmitrij Ivanovič Mendělejev | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Дмитрій Ивановичъ Менделѣевъ |
| Narození | 8.jul. / 20. února 1834greg. Tobolsk nebo Verkhnie Aremzyani |
| Úmrtí | 20. lednajul. / 2. února 1907greg. (ve věku 72 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
| Alma mater | Hlavní pedagogický institut (1850–1855) Petrohradská státní univerzita Petrohradský státní technologický institut |
| Povolání | chemik, fyzik, vysokoškolský učitel a ekonom |
| Zaměstnavatelé | Richelieovo lyceum (1855–1856) Imperátorská petrohradská univerzita (1857–1890) St. Petersburg Practical Institute of Technology (1863–1872) Petrohradská státní univerzita |
| Ocenění | Děmidovova cena (1862) Davyho medaile (1882) Cena Faradayovy docentury (1889) zahraniční člen Královské společnosti (1892) Copleyho medaile (1905) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | deismus |
| Choť | Feozva Nikitična Leščeva (1862–1882) Anna Ivanova Popova (od 1882)[1] |
| Děti | Vladimír Dmitrijevič Mendělejev[1] Ljubov Dmitrijevna Bloková[1] Vasilij Dmitrijevič Mendělejev[1] |
| Rodiče | Ivan Pavlovich Mendeleyev |
| Funkce | senior professor (Richelieovo lyceum; 1855–1856) Privatdozent (Petrohradská státní univerzita; 1857–1865) profesor (1863–1872) profesor (1865–1890) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dmitrij Ivanovič Mendělejev (rusky Дмитрий Иванович Менделеев; Chyba: neplatný časjul. Tobolsk – Chyba: neplatný časjul. Petrohrad) byl ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků.
Význam
Stal se objevitelem periodického zákona prvků z roku 1869. Svou první tabulku prvků publikoval v časopise Ruské chemické společnosti v roce 1869, o rok později pak předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky. Práce z roku 1870 měla název Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených.
K nejznámějším objevům předpovězených prvků patřil objev eka-aluminia (gallia), eka-boru (skandia) a zejména eka-silicia (germania), jehož vlastnostem věnoval nejvíce pozornosti. Gallium objevil v roce 1875 Lécoq de Boisbaudran spektrální analýzou ve sfaleritu, skandium roku 1879 Lars Frederik Nilson při studiu sloučenin prvků vzácných zemin a germanium roku 1886 Clemens Winkler při analýze nerostu argyroditu. Objev germania se stal triumfem objevu periodického zákona.
Geniálnost jím objeveného uspořádání chemických prvků, které je projevem pochopení přirozeného vztahu mezi prvky, potvrdilo studium rentgenových spekter a kvantová mechanika. Jen v původní formulaci periodického zákona došlo ke změně: výraz „atomová váha“ byl nahrazen výrazem atomové (nyní protonové) číslo. Podnětem k tomu byly výzkumy radioaktivity a rentgenových spekter, při nichž zjistil britský fyzik Henry Gwyn Jeffreys Moseley vztah mezi vlnočtem spektrální čáry K-série rentgenového spektra a pořadovým číslem prvku v periodické soustavě.
Publikoval na 400 prací (včetně prací z fyziky a metrologie), např. práce o původu ropy a o jejím průmyslovém zpracování, o roztocích, provedl také například předběžné výpočty ledoborce Jermak. Napsal vynikající učebnici Základy chemie.
Ocenění
Jeho jménem je nazván rozlehlý impaktní kráter Mendělejev na odvrácené straně Měsíce[2], minerál mendelevit a 101. prvek mendelevium. Mezi další místa nesoucí jeho jméno patří stratovulkán, podmořský hřbet, planetka hlavního pásu (2769) Mendeleev, objevená N. S. Černychem v roce 1976.
Mendělejevovo jméno bylo v éře Sovětského svazu často užíváno; nesl jej Ruský chemicko-technologický institut v Moskvě, tatarské město Mendělejevsk, četná další sídla, obce a ulice, stejně jako moskevská stanice metra Mendělejevskaja. Ruská akademie věd uděluje na jeho počest zlatou medaili.
Přes svůj význam nebyl Mendělejev nikdy členem Ruské akademie věd, pokus o jeho zvolení členem v roce 1880 nebyl úspěšný. Příčinou byly nesjpíš politické důvody.[3] Mendelejew byl čestným členem Imperátorské moskevské univerzity, členem Akademie umění a 90 zahraničních akademií věd. V roce 1892 se stal členem Royal Society a v roce 1882 získal Davyho medaili, v roce 1905 Copleyho medaili.
Za učebnici organické chemie získal v roce 1862 Děmidovovu cenu. Nejvyšší vědecké ocenění, Nobelovu cenu, na niž byl v roce 1906 nominován, nezískal. K jejímu udělení chyběl přitom hlas jednoho člena komise.[4] Z odtajněných starších záznamů z jednání výboru se ukazuje, že cenu nezískal pro nepřátelství se Švédem Svante Arrheniem.[5] V roce 1889 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Dostupné online. [cit. 2018-08-31].
- ↑ Crater Mendeleev on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Henry M. Leicester, Mendeleev and the Russian Academy of Sciences, J. Chem. Education, Band 25, 1948, 439
- ↑ Russland-Aktuell, aktuell.ru, (německy), 24. 02. 2017]
- ↑ http://jaroslavpetr.bigbloger.lidovky.cz/c/296191/Je-tragedie-nedostat-Nobelovu-cenu.html - Je tragédie nedostat Nobelovu cenu?
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Ivanovič Mendělejev na Wikimedia Commons
