Boris Vyšeslavcev
| Narození | 30. říjnajul. / 11. listopadu 1877greg. Moskva |
|---|---|
| Úmrtí | 5. října 1954 Ženeva |
| Alma mater | Právnická fakulta Lomonosovovy univerzity |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boris Petrovič Vyšeslavcev (rusky Бори́с Петро́вич Вышесла́вцев; 3. říjnajul./ 15. října 1877greg. v Moskvě – 5. října 1954 v Ženevě) byl ruský filosof, náboženský myslitel a právník.
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval právo u juristy a filozofa P. I. Novgorodceva a pracoval nejprve jako advokát. Pak studoval filozofii u neokantiánů Hermanna Cohena a Paula Natorpa. Obhájil disertační práci o etice Johanna Gottlieba Fichteho. Po návratu do vlasti byl Vyšeslavcev jmenován profesorem filozofie práva na Moskevské univerzitě.[1] V roce 1922 byl spolu s řadou jiných intelektuálů vyvezen z Ruska na takzvané lodi filozofů „Oberbürgermeister Haken”.[2] Když emigroval, stal se pracovníkem ruského oddělení nakladatelství YMCA v Pariži. Pak se odcestoval do Ženevy, kde v roce 1954 zemřel.[3]
Filozofie[editovat | editovat zdroj]
Vedle S. Bulgakova, N. Berďajeva, N. Losského, N. Berďajeva, S. Franka, N. Arseňjeva, I. A. Iljina, L. Karsavina a jiných se Vyšeslavcev řadí mezi ony myslitele, kteří se vydali směrem vytyčeným Vladimirem Solovjovem a snažili se koncipovat křesťanskou filozofii.[1] Vyšeslavcev se zabýval filozofií lásky a rozpracováváním tzv. filozofie srdce. Těmto tématům se věnoval v knihách jako Etika proměněného erota (1932) nebo Srdce člověka v křesťanské a indické mystice (1929).
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Boris Vyšeslavcev: Etika proměněného erota [z ruského originálu Etika preobraženogo Erosa přeložil Alan Černohous], Refugium, 2005.
- VYŠESLAVCEV, Boris. Srdce člověka v křesťanské a indické mystice. In: Tajemství srdce. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1999. Přeložila z ruštiny Eva Strnadová. ISBN 80-86045-03-X. S. 30–73.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вышеславцев, Борис Петрович na ruské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČEMUS, Richard, 1999. Pojem srdce u Borise Vyšeslavceva. In: Tajemství srdce. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. ISBN 80-86045-03-X. S. 26–29.
- DEMJANČUKOVÁ, Dagmar. Filosofie kultury Borise Vyšeslavceva. Plzeň: Západočeská univerzita, 2011. 111 s. ISBN 978-80-261-0046-1.
- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola "Vyšeslavcev Boris Petrovič", s. 601–607.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu B. Petrov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Vyšeslavcev
