Beaufort-Spontinové

Beaufort-Spontinové
Země	Habsburská monarchie; Rakousko-Uhersko; České království; Belgie
Tituly	1746 hrabě (potvrzení hraběcího stavu pro všechny členy rodu) a markýz s knížecí důstojností (primogeniturně) pro habsburské dědičné země a Rakouské Nizozemí; 1782 vévoda (habsburské dědičné země a Rakouské Nizozemí); 1789 hrabě (Říše) s predikátem Vysoce urozený (Hoch- und Wohlgeboren); 1876 vévoda (potvrzení pro Rakousko); 1876 kníže (Rakousko); 1878 predikát Jasnost (Durchlaucht; primogeniturně); POZNÁMKY:; 1816 český inkolát v hraběcím stavu; 1867 dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady;
Větve rodu	Beaufort-Gones, Beaufort-Fallais, Beaufort-Celles
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beaufort-Spontinové je šlechtický rod původem z Lotrinska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Potomci rodu, který se píše po hradu Beaufort v dnešním Lucembursku a po hradu Spontin (v belgické provincii Namur), žili a působili ve službách Habsburků v Nizozemí, zde požívali titulu hraběte, od roku 1746 prvorozený markýze s důstojenstvím knížete a konečně v roce 1786 byl prvorozenému přiznán titul vévody Beaufort-Spontin. V roce 1816 získali český inkolát (a uznání stavu hrabat, vévodský titul pro prvorozeného jim byl v Rakousku uznán až roku 1876).

V Čechách vlastnili od roku 1813 Bečov nad Teplou, od roku 1837 též Toužim. Majetky jim kvůli kolaboraci s nacisty byly v roce 1945 v Čechách zabaveny a dnes žije rod v Rakousku. Heinrich Beaufort-Spontin (1880–1966) se ve třicátých letech 20. století stal členem Sudetoněmecké strany, na Bečově se objevil hákový kříž, oba jeho synové Friedrich a Albrecht pak bojovali ve druhé světové válce v řadách německé armády. Mladší Albrecht padl v Rusku. Friedrich Beaufort-Spontin (1916–1998) neúspěšně žádal po tehdejší ČSSR vydání rodinného majetku, který byl na základě poválečných Dekretů prezidenta Beneše zkonfiskován, cennější kusy nábytku a výzdoby se ocitly v itineráři na zámcích po celém Československu, méně významné kusy byly prodány nebo se ztratily.

Relikviář svatého Maura[editovat | editovat zdroj]

Beaufortové tak přišli i o relikviář svatého Maura. Tento svatý poklad, za jehož ochránce se považovali, převezli na konci v roce 1888 na český zámek v Bečově nad Teplou. V roce 1939 ukryl Heinrich Beaufort-Spontin relikviář svatého Maura spolu se 130 láhvemi francouzského koňaku a lahvemi vína na Bečově v bývalé hradní kapli Nanebevzetí Panny Marie. Těsně před koncem války odvezl část majetku do Rakouska, relikviář ale zůstal v suti hradní kaple. V roce 1984 Christian Beaufort-Spontin se svolením svého otce Friedricha Beaufort-Spontina pověřil Dannyho Douglase, aby se pokusil vyjednat vyzvednutí a vývoz relikviáře svatého Maura z komunistického Československa. Výsledkem však bylo, že relikviář objevili v roce 1985 českoslovenští kriminalisté.^[1]

Rodové linie[editovat | editovat zdroj]

Rod měl více větví, kromě Spontinů to byly Beaufort-Gones, Beaufort-Fallais a Beaufort-Celles.^[2] Naopak společné kořeny nemají ani s anglickými Beauforty ani francouzskými vévody z Beaufortu, kteří vzešli z nelegitimního svazku francouzského krále Jindřicha IV. a jeho milenky Gabrielly d'Estrées.^[2]

Vévodové Beaufort-Spontin[editovat | editovat zdroj]

Charles Albert († 1753), od roku 1746 nizozemský hrabě a markýz (Comte et Marquis) de Beaufort-Spontin; ∞ Marie Marguerite Rose Dorothée Victoire Comtesse de Glymes, Marquise de Courcelles et de Florennes († 1755), dcera Jeana Victurniena Josepha a Marguerite Ferdinande Isabelle de Glymes, Marquise de Florennes
1. Frédéric Auguste Alexandre (1751–1817), 1. vévoda de Beaufort-Spontin
  1. Louis Ladislas Frédéric († 1834), 2. vévoda
  2. Carl Alfred August Konstantin (1816–1888), 3. vévoda a 1. kníže (od roku 1876)
    1. Friedrich Georg Maria Anton Michael (1843–1916), 4. vévoda a 2. kníže
      1. Heinrich Maria Eugen (1880–1966), 5. vévoda a 3. kníže
        Friedrich Josef Karl Maria Dominikus (1916–1998), 6. vévoda a 4. kníže
        prof. dr. Friedrich Christian Albrecht (* 1944), 7. vévoda a 5. kníže von Beaufort-Spontin, lékař radiolog, dříve profesor na univerzitě ve Štýrském Hradci
        
        dr. Christian Friedrich Walter hrabě Beaufort-Spontin (1947), v letech 1990–2000 ředitel sbírky zbraní Uměleckohistorického muzea ve Vídni, ∞ 1975 Eva Horzetzky Edle von Hornthal (1948); ∞ 2003 prof. dr. Sylvia Ferino-Pagden (* 1946)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ PRACHAŘ, Martin; PETRÁKOVÁ, Šárka; ŠULEK, Marcel. Muž proti státu. lidovky.cz [online]. 07.11.2016. Dostupné online.
↑ ^a ^b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 28.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. ISBN 80-86493-00-8. S. 28–31.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Hrobka rodu Beaufort-Spontin (Bečov nad Teplou)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Beaufort-Spontinové na Wikimedia Commons
Rodokmen na stránkách An Online Gotha (Paul Theroff)
Rodokmen na stránkách patricus.info (Vlastimil Jirout)

[1] PRACHAŘ, Martin; PETRÁKOVÁ, Šárka; ŠULEK, Marcel. Muž proti státu. lidovky.cz [online]. 07.11.2016. Dostupné online.

[EKR_28-2] ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 28.

[1]

[2]