Bahenka šášinovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBahenka šášinovitá
alternativní popis obrázku chybí
Květenství bahenky šášinovité (Crypsis schoenoides)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
PodčeleďChloridoideae
Rodskrytěnka (Crypsis)
Binomické jméno
Crypsis schoenoides
Lam., 1791
Synonyma

Heleochloa schoenoides
bahenka hlávkatá

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozprostřená bahenka šášinovitá

Bahenka šášinovitá (Crypsis schoenoides) je pouze několik centimetrů vysoká, v trsech rostoucí travina. Je jednoletka nízkého vzrůstu, vyskytující se často na mírně zasolené půdě, obvykle v na jaře zaplavených a později vyschlých mokřadech.

Druh byl původně řazen, společně s bahenkou psárkovitou (Crypsis alopecuroides), do rodu bahenka (Heleochloa), který byl později na základě genetických analýz včleněn do rodu skrytěnka (Crypsis). Dosud ale bývá často uváděna pod nesprávným vědeckým jménem Heleochloa schoenoides. Přes tento přesun do rodu skrytěnka si však rostlina podržela původní české pojmenování bahenka šášinovitá. Jméno rodu Crypsis je odvozeno z řeckého „kryptós“, což znamená skrytý a odkazuje na květenství, která jsou z části ukrytá v listových pochvách.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bylina má rozlehlý původní euroasijský areál. Roste v mírném klimatu ve střední, západní a jižní části Evropy a dále přes Střední východ, oblasti Kavkazu, Sibiře a Střední Asie až po severní Indii a Čínu. Od starověku se bahenka šášinovitá vyskytuje také v severní Africe. V novověku byla zavlečena do Severní Ameriky, Austrálie, Japonska, subtropické Afriky i na Madagaskar, kde všude zdomácněla.

Je rozšířena především v přímořských oblastech, méně častěji roste v oblastech s kontinentálním podnebím, v Evropě a Asii se vyskytuje především jižně od 50° severní zeměpisné šířky. Ve střední Evropě její severní hranice rozšíření prochází jihovýchodním Rakouskem, jihovýchodem České republiky a jihem Slovenska.

V Česku se ještě v prvé polovině 20. století vyskytovala na mnoha slaných biotopech jižní Moravy, jihozápadně až jihovýchodně od města Brna. Do roku 2000 přežila pouze v okrese Břeclav, poblíž obcí Rakvice, Novosedly, Sedlec a Lanžhot. Roste tam nejvíce na mírně slané půdě v blízkosti rybníka Nesytu a v částech periodicky obnažovaného štěrkovitého dna mrtvého ramena řeky Dyje. Druh je v české přírodě považován za obligátní halofyt, jenž zasahuje na nejjižnější moravské území z přilehlé panonské oblastí.[4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento terofyt preferuje stanoviště na plném slunci. Vyskytuje se nejčastěji na hlinitých, písčitých i těžkých jílovitých půdách okolo v létě periodicky vysychajících jezer a slepých říčních ramen, stejně jako nedaleko od na jaře se objevujících plytkých tůní i poblíž pravidelně vybřežujících rybníků. Roste na půdě z jara vlhké a počátkem léta již vysychající, jenž je bohatá na živiny, má dostatek dusíku a fosforu a přehršel síranů a chloridů. Obsah solí může kolísat, její vysoký obsah není podmínkou, je pouze tolerován. Rostlina kvete od července do srpna a semena dozrávají v září a říjnu. Počet chromozomů 2n = 32 a stupeň ploidie x = 4.

Rostliny jsou velmi variabilní a liší se od sebe výškou, počtem lodyh i větví. Množství vody v půdě ovlivňuje charakter růstu, při dostatku vody jsou rostliny vzpřímené, při nedostatku rostlina vytváří rozprostřenou formu. Rozprostřené bývají i rostliny s dostatkem vody, ale rostoucí ve stínu.[2][3][4][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá bylina je vysoká 5 až 10 cm a v době kvetení i 20 cm. Z hustého trsu vyrůstá od 15 do 30 stébel, která mají tři až pět kolének, jsou poléhavá až vystoupavá, lysá a mírně zploštělá. Stébla se u báze silně větví a jsou střídavě porostlá světlezelenými až šedozelenými, jednoduchými, plochými listy dlouhými 2 až 10 cm a širokými od 0,2 do 0,6 cm. Celistvé, čárkovité listy jsou na konci zašpičatělé, nemají řapík, vyrůstají z volné pochvy bez ouška a s jazýček mají nahrazen pouhou řadou chloupků.

Květenství je vejčitá hlávka klásků, někdy též nazývaná vejčitý lichoklas, a bývá dlouhé 0,5 až 4 cm a široké mezi 0,5 až 1 cm. Vyrůstá na konci hlavního stébla i bočních větví a bývá poněkud překryto částečně nafouklou pochvou. Obsahuje asi 3 mm dlouhé, světlezelené, jednokvěté klásky podepřené dvěma plevami bez osin, spodní kýlovitá pleva je asi 2 mm dlouhá a horní je o málo delší. Úzká jednožilná, blanitá plucha je dlouhá okolo 2,8 mm, delší pluška je dvojkýlná. Oboupohlavný květ s redukovaným okvětím má tři tyčinky s vrtivými prašníky asi 1 mm velkými.

Přenos pylu na blizny zajišťuje vítr. Plodem je eliptická obilka (semeno) hnědé barvy, která bývá velká pouze asi 1,2 mm. Hmotnost tisíce semen bývá okolo 0,2 gramů.[2][3][7][8][9][10]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rostlina se přirozeně rozšiřuje výhradně semeny, obilkami. Bylina nemá žádný kořen se zásobou živin schopný přezimování. Některé zralé obilky vyklíčí již na podzim, ale tyto semenáče zimní období nepřežijí. Převážná část semen vzklíčí až v polovině dubna následného roku a menší část jich zůstane spící v půdní bance, kde však brzy ztrácejí životaschopnost.

Množství vyprodukovaných semen závisí na mohutnosti byliny, na počtu plodných stébel, květenství a počtu klásků. V přírodě je velikost rostlin velmi proměnlivá a proto je variabilní i počet obilek získaných z jedné rostliny. Hojnost květenství se u jedince pohybuje od několika jednotek až po několik desítek kusů. V nejbohatším, vrcholovém květenství bývá obilek až stovka, v menších bočních obvykle jen desítky.[3][7][8]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Na bahenku šášinovitou jsou dosti podobné bahenka psárkovitá (Crypsis alopecuroides) a skrytěnka bodlinatá (Crypsis aculeata), oba druhy jsou také v přírodě České republiky kriticky ohrožené.

Skrytěnka bodlinatá má květenství (hlávku či lichoklas) širší než delší, u báze je květenství podepřeno pochvami dvou zdánlivě vstřícných listů a v květech klásků má pouze po dvou tyčinkách. Bahenka psárkovitá je obvykle mohutnější, její stébla bývají dlouhá až 30 cm, čepel nejhořejšího listu je kratší než jeho pochva, která není nafouklá a často nekryje květenství, které bývá dlouhé 2 až 6 cm a široké asi 0,5 cm.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Bylina je potravou vodních ptáků, například středně velké kachny ostralky štíhlé (Anas acuta), která na jaře i na podzim Českem protahuje, někdy i vzácně přezimuje.[7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Množství lokalit zaniklo velkoplošnou rekultivací zamokřených půd a intenzifikací zemědělství, jež byly prováděné v druhé půli 20. století. Bez disturbance zapojeného vegetačního krytu nebývá územní ochrana příliš účinná, semenáčky nových rostlin se na stanovištích s hustým travním porostem nemohou uchytit.

V Česku je bahenka šášinovitá zařazena v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky“ z roku 2017 mezi rostliny kriticky ohrožené (C1t). Z celosvětového pohledu je však bahenka šášinovitá rozšířena na velké ploše a Mezinárodním svazem ochrany přírody(IUCN) je proto považována za málo dotčený taxon (LC).[2][3][11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Crypsis schoenoides [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-01-07 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d e f NAVRÁTILOVÁ, Jana; NAVRÁTIL, Josef. Metodika ex situ zachování genofondu ohrožených jednoletých vlhkomilných bylin minerálně bohatých substrátů [online]. Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Průhonice, 2022, rev. 2022 [cit. 2023-04-15]. S. 42–53. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; EKRT, Libor et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 9. S. 255–340. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2020-05-11 [cit. 2023-04-15]. Roč. 92, s. 255–340. [httsp://www.preslia.cz/P203Kaplan.pdf Dostupné online]. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. ↑ POWO: Crypsis schoenoides [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2023 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Crypsis schoenoides [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2023 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d VISSER, Vernon. Invasive Species Compendium: Crypsis schoenoides [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 2015-03-27 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Invasive Plants: Crypsis schoenoides [online]. Bionet-International, Egham, Surrey, UK [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ HAMMEL, Barry E.; REEDER, John R. Crypsis schoenoides [online]. Utah State University, Logan, Utah, USA [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ LU, Sheng-lian; PHILLIPS, Sylvia M. Flora of China: Crypsis schoenoides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2023-04-15]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. 
  12. ↑ AKHANI, H. IUCN Red List of Threatened Species: Crypsis schoenoides [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013-25-04 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bahenka_šášinovitá&oldid=23441953“