Apophis (planetka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
(99942) Apophis
Předběžné označení 2004 MN4
Katalogové číslo 99942
Název Apophis
Objevena
Kdy 19. června 2004
Kde Kitt Peak National Observatory, Arizona, USA
Kým R. A. Tucker, D. J. Tholen a F. Bernardi.
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa 137 996 656 km
0.92245 AU
Excentricita 0,191 025
Perihel 111 629 931 km
0.7462 AU
Afel 164 363 180 km
1,0987 AU
Perioda (oběžná doba) 323,603 dní
0,89 a
Sklon dráhy
k ekliptice

3,331°
Délka vzestupného uzlu 204,467°
Argument šířky perihelu 126,373°
Fyzikální vlastnosti
Absolutní hvězdná velikost 19,22
Odhadovaný průměr 0,32 km
Albedo 0,20?
Hmotnost 4,6×1010 kg
Střední hustota 2,7 g/cm3?

(99942) Apophis je planetka patřící do Atenovy skupiny a je současně klasifikována jako potenciálně nebezpečná, neboť se ve vzdálené budoucnosti nedá zcela jednoznačně vyloučit její srážka se Zemí.

Objev[editovat | editovat zdroj]

Planetku objevili 19. června 2004 R. Tucker, D. Tholen a F. Bernardi v rámci projektu UHAS (University of Hawaii Asteroid Survey) na observatoři Kitt Peak v Arizoně s pomocí dalekohledu Bok o průměru 2,3 m. Protože toto těleso bylo sledováno pouze během dvou nocí, nebylo možno vypočítat dostatečně přesně jeho dráhu. Dostala proto pouze provizorní označení 2004 MN4 (resp. 2004 MN4). Teprve 18. prosince 2004 planetku znovu pozoroval G. Garrad v rámci programu Siding Spring Survey na stejnojmenné observatoři v Novém Jižním Walesu v Austrálii.

Vzhledem k tomu, že dráha již teď je dostatečně přesně známa, bylo planetce 24. června 2005 přiděleno katalogové číslo a 10. července 2005 dostalo na návrh objevitelů jméno Apophis.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Apophis je řecká forma jména staroegyptského boha Apep, „Ničitele“, který sídlí ve věčné temnotě podsvětí a každý den se pokouší pohltit sluneční loď boha Re (Ra) a lidstvo tak zbavit životodárného Slunce. Apophis (Apep) také velí armádě démonů trápících lidi.

Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Na základě hvězdné velikosti ve viditelné oblasti spektra a předpokládaného albeda byl průměr tohoto tělesa odhadnut na 410 m; z pozorování v infračerveném oboru vychází průměr na 320 m. Žádná mapa planetky dosud neexistuje a ani její složení není známé. Fotografie o asteroidu příliš nevypovídají, protože se na nich většinou objevuje jako světlá tečka.[1]

Riziko srážky[editovat | editovat zdroj]

Riziko srážky se již díky dalším pozorováním takřka vyloučilo a planetka má proto na turínské stupnici (TS) nulovou hodnotu. Jediným tělesem s nenulovou hodnotou TS tak je planetka 2004 VD17.

Vývoj odhadů rizika srážky[editovat | editovat zdroj]

Zpřesněné výpočty krátce po objevu ukázaly, že nebyla vyloučena srážka tohoto tělesa se Zemí dne 13. dubna 2029 a těleso se dostalo na seznam nebezpečných planetek (PHA). Riziko srážky bylo tehdy oceněno stupněm 4 na desetistupňové turínské stupnici, přičemž pravděpodobnost srážky byla vypočtena na 1,6 %, čili 60:1. Proto se do sledování objektu zapojilo mnoho dalších observatoří na jižní polokouli a na jihu USA. Jak se zpřesňovaly elementy dráhy, nejprve pravděpodobnost srážky se Zemí rostla (k 27. prosinci 2004 stoupla na 2,7 % , tj. 1:37). Při kolizní rychlosti 12,59 km/s by energie srážky odpovídala podle současných odhadů velikosti a hmotnosti tělesa ekvivalentu přibližně 850 Mt TNT (pro srovnání Tunguský meteorit vyvolal efekt mezi 10 až 20 Mt TNT a exploze sopky Krakatoa asi 200 Mt TNT). Poté ale byly v archivech nalezeny předobjevové snímky z 15. března 2004, které dále zpřesnily znalost dráhy a srážku se Zemí v roce 2029 prakticky vyloučily. Planetka měla minout Zemi ve vzdálenosti 35 720 km od jejího středu, neboli asi 30 000 km nad zemským povrchem. Přímá kolize se Zemí však byla i tak vyloučena. Také další přesná radiolokační měření, uskutečněná 300 m radioteleskopem Arecibo na Portoriku z 27. ledna30. ledna 2005, srážku vyloučila (průlet ve vzdálenosti 36 802 ± 1957 km od středu Země). Další radiolokační měření uskutečnili J. D. Giorgini, L. A. M. Benner, S. J. Ostro (všichni JPL), M. C. Nolan (observatoř Arecibo) a M. W. Bush (California Institute of Technology) 7. srpna 2005; výsledkem bylo další upřesnění geometrie průletu kolem Země v roce 2029. Podle tohoto měření minimální vzdálenost od středu naší planety bude 5,86 ± 0,12 zemského poloměru (tedy 37 376 ± 765 km). Prostor, v němž se může nacházet perigeum průletové hyperboly se zmenšil z 173 000 km³ na 39 000 km³. Protože však tato planetka proletí v relativní blízkosti Země ještě v letech 2035, 2036 a 2037 a mezitím bude její dráha silně změněna blízkým průletem kolem Země, zůstává na hodnotě 1 turínské stupnice (tj. vyžaduje systematické dlouhodobé sledování). Vypočítaná pravděpodobná minimální vzdálenost od Země při přiblížení v roce 2036 podle radiolokace v srpnu 2005 sice vzrostla z hodnoty 0,005 AU na 0,14 AU; stále však nebyla vyloučena možná srážka se Zemí. Ani další radiolokační měření, které uskutečnili L. A. M. Benner, L. D. Giorgini a S. J. Ostro z JPL na Observatoři Arecibo 6. května 2006, kolizi zcela nevyloučila, ale opět vzrostla vzdálenost minimálního přiblížení v roce 2029 a to na 5,93 ± 0,09 zemského poloměru (tj. na 38 141 ± 574 km) od středu naší planety a objem prostoru, v němž s pravděpodobností 67 % leží perigeum hyperbolické dráhy, se dále zmenšil o 23 %. Při zahrnutí i dalších optických pozorování v průběhu roku 2006 se již riziko srážky takřka vyloučilo a snížila se hodnota na palermské stupnici na -2,52 a na turínské stupnici byla hodnota 6. srpna 2006 snížena na 0 (stav k říjnu 2006). Kumulativní pravděpodobnost srážky se Zemi v průběhu celého 21. století je 0,0022 % tj. 1:45 000.

V lednu 2009 vydal americký úřad pro letectví a vesmír (NASA) aktualizovaný odhad pravděpodobnosti srážky s planetkou Apophis. Došlo k redukci rizika z 1:45 000 na 1:250 000.[2] Důvodem pro snížení pravděpodobnosti kolize bylo přesnější měření a výkonnější počítače a také více informací o planetce samotné.

Významným rizikovým faktorem byl zmíněný blízký průlet planetky kolem Země v roce 2029. Předpokládalo se, že pokud by těleso proletělo v rámci rozptylové elipsy (myšlená elipsa v rovině kolmé na dráhu kolem vypočítaného bodu největšího přiblížení k Zemi, jejíž rozměry jsou dány nepřesnou znalostí dráhy) její určitou částí o rozměru asi 600 m, pak by v 13. dubna 2036 mohlo dojít ke kolizí se Zemí, přičemž oblast dopadu by se nacházela někde v pásu táhnoucím se od Evropy přes Blízký Východ po Indii a Bangladéš. Přímé škody na majetku a infrastruktuře v přímo zasažené oblasti se odhadovaly na více než 400 miliard USD (v cenách roku 2005). Proto se kladl důraz na zpřesnění elementů dráhy v období návratu 2012 až 2013, nejistotu však způsoboval tzv. Jarkovského efekt. Proto bývalý americký astronaut R. L. Schweickart navrhl[3] v červenci 2005 organizaci NASA, aby v roce 2013 vysadila na povrchu tohoto tělesa radarový odpovídač, případně doplněný dalšími vědeckými přístroji. Dlouhodobé radiolokační sledování objektu by pak umožnilo o několik řádů zvýšit přesnost výpočtu jeho dráhy meziplanetárním prostorem. Na konferenci Asteroids/Comets/Meteors 2005, konané v srpnu 2005 v Brazílii, byl tento projekt podpořen, s tím, že by bylo vhodné doplnit sondu seismometry zejména pro měření efektů slapových sil během blízkého průletu.

V roce 2011 prohlásil ruský astronom Leonid Sokolov, že ačkoliv se může zdát riziko kolize nízké, ve vesmírném měřítku jde o relativně pravděpodobnou možnost a lidstvo by mělo být v roce 2036 připraveno odvrátit katastrofu.[2] Podle Sokolova by mohlo dojít k rozpadu planetky a následným dopadům jejích úlomků na povrch Země, což by mělo devastující účinky na lidskou civilizaci kdekoliv na planetě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fotogalerie planetky Apophis - www.livingfuture.cz (13. 2. 2011)
  2. a b Pravděpodobnost srážky Země s planetkou v roce 2036 je 1:250000 - www.livingfuture.cz (12. 2. 2011)
  3. News Article: Schweickart Proposes Study of Impact Risk from Apophis (MN4)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hodnocení rizika[editovat | editovat zdroj]

These sources are updated as new orbital data becomes available:

NASA[editovat | editovat zdroj]

Jiné odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (99942) Apophis. IAU Circular No. 8711, 2006 May 17. (angl.)