Alexander Glazunov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexander Konstantinovič Glazunov (rusky Александр Константинович Глазунов, francouzsky Glazounov, německy Glasunow; 10. srpna 1865, Petrohrad – 21. března 1936, Paříž) byl přední ruský hudební skladatel období romantismu, učitel hudby a dirigent.
[editovat] Biografie
Alexander Glazunov se narodil v roce 1865 jako syn bohatého vydavatele. O hudbu se zajímal již od dětství a nebylo pro něj po finanční stránce větším problémem začít studovat u Rimského-Korsakova, který si Glazunova oblíbil a stal se jeho dobrým přítelem. I komponovat začal již v raném věku. Důkazem toho je jeho prvních 8 symfonií z roku 1882, když bylo Glazunovi 16 let. I jeho populární Stenka Razin je jeho mladická práce. První obrovský úspěch zaznamenal již se svou první symfonií v roce 1882.
Jeho dílo bylo částečně ovlivněno Listzem, Wagnerem či ruskou školou, ale zdá se, že tyto vlivy byly zastíněny, neboť jeho hudba měla jen slabě vyhraněný charakter. V roce 1899 se stal profesorem a v roce 1905 dokonce ředitelem na Petrohradské škole hudby. Téhož roku odložil komponování až do svého odjezdu do Paříže v roce 1928. Mimo Francii, kde se i usadil, procestoval velkou část Evropy a několikrát navštívil i Spojené státy americké. Glazunov napsal osm úplných symfonií, houslový koncert, dva klavírní koncerty, sedm smyčcových kvartetů a o něco později saxofonový koncert. Velkou slávu, ale také nejlepší hudbu nalezneme v jeho Ročních dobách a houslovém koncertě, ale inspirace je rozmělnila a obecně chybí i autenticky ruský charakter. Méně známmé jsou i jeho 3 balety.
Velkou zásluhu nesl i na dokončení několika hlavních děl od Alexandera Borodina, z toho je zřejmě nejznámější opera Princ Igor. Zemřel v Paříži 21. března 1936.
Glazunov neměl za svého života vůbec jednoduché prorazit, jelikož začal komponovat těsně po svém úspěšnějším kolegovi. V této době byl totiž Čajkovskij a ruští nacionalisté na vrcholu svých sil, čímž dílo Glazunova do velké míry zastínili. Ačkoliv byl neuvěřitelně dobrým hudebníkem, nebyl nikdy schopen se vymanit z osobního stylu jako například Rachmaninov. I přes tyto velké překážky se dokázal Glazunov prosadit a zvlášť jeho symfonie patří mezi úspěšná hudební díla, což je přinejmenším pozoruhodné.
