Přeskočit na obsah

Olga Fikotová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olga Fikotová
Olga Fikotová (2012)
Olga Fikotová (2012)
Narození13. listopadu 1932
Most
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. dubna 2024 (ve věku 91 let)
Costa Mesa, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
BydlištěLibiš (1951–1957)
Povoláníbasketbalistka, atletka, sportovkyně a osobní trenérka
ChoťHarold Connolly (1957 – Desetiletí od 1970)[1][2][3]
PříbuzníMiroslav Bouček (bratranec)[4]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1956 hod diskem
Mistrovství Evropy v basketbalu žen
stříbro ME 1954 Bělehrad
Mistrovství Československa – basketbal
stříbro 1. liga 1955/1956 1×
Mistrovství ČSSR v atletice
zlato MČSR 1955 hod diskem
zlato MČSR 1956 hod diskem
Olga Fikotová s tehdejším manželem během LOH 1960 v Římě
Olga Fikotová jako americká vlajkonoška při zahájení LOH 1972 v Mnichově

Olga Fikotová, provdaná Olga Connolly (13. listopadu 1932 Most[5] – 12. dubna 2024 Costa Mesa, Kalifornie[6][7]) byla americká sportovkyně českého původu, atletka-diskařka, mistryně Československa, československá rekordmanka a olympijská vítězka z roku 1956.

Dětství a studium

[editovat | editovat zdroj]

Některé zdroje chybně uvádějí její narození v Praze, sama Olga Fikotová však udávala narození v Mostu.[8][9]

Její otec byl za první světové války legionářem na italské frontě a od roku 1936 působil u Hradní stráže prezidenta Masaryka a následně Beneše. To bylo trnem v oku komunistickému režimu a František Fikota byl roku 1951 zatčen a stal se politickým vězněm. Rodina přišla o byt v Praze a matka se odstěhovala do Libiše, Olga zůstala žít u tety, aby mohla dokončit gymnázium v Dejvicích. Toužila po studiu medicíny, ale jako dcera politického vězně měla malou šanci na přijetí. Dočasně pracovala v dílně Výzkumného ústavu těžkého strojírenství a s dobrým posudkem se pak po dvou letech přece dostala na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.

Reprezentace Československa

[editovat | editovat zdroj]

Se sportem začala ve 40. letech 20. století v obci Libiš, kde za družstvo Tatran Libiš hrála košíkovou, národní házenou a odbíjenou, projevovala se však jako všestranná sportovkyně. Díky vynikajícím výsledkům byla v letech 1953–1956 členkou basketbalového klubu Sparta Praha (v sezóně 1955/1956 na 2. místě v československé basketbalové lize) a odehrála 16 zápasů za basketbalové reprezentační družstvo žen Československa, s nímž na Mistrovství Evropy 1954 v Bělehradě získala stříbrnou medaili.

Nadané sportovkyně si všiml diskařský rekordman Zdeněk Čihák a v roce 1954 ji přivedl do Rudé hvězdy, kde Fikotová už při prvním tréninku udivila hodem disku na vzdálenost 33 m. V roce 1955 se v této disciplíně stala mistryní republiky, o rok později titul obhájila a na podzim 1956 se kvalifikovala na olympijské hry dvěma československými rekordy (51,71 a 51,80 m). Na Letních olympijských hrách v Melbourne v roce 1956 pak ustanovila nový olympijský rekord hodem na kótu 53,69 m. Zajímavostí je, že v té době byla posluchačkou Lékařské fakulty a sport pro ni byl jen zábavou.

Tato olympiáda se jí však stala osudnou poté, co se zde seznámila s o rok starším americkým kladivářem Haroldem Connollym, za kterého se rozhodla provdat. V atmosféře dosud trvající studené války tím vzbudila údiv až odpor tehdejších československých úřadů, které jí začaly klást značné překážky. Díky velké osobní pomoci manželů Zátopkových a neúnavné snaze snoubence Harolda získat vízum se za něj nakonec v roce 1957 na Staroměstské radnici provdala.

Krátce po svatbě manželé odletěli do Bostonu, kde Harold působil jako učitel a Olga chtěla pokračovat ve studiu medicíny, to ale nakonec nezvládla. Měla v úmyslu nadále reprezentovat Československo, ovšem československé úřady a tělovýchovné svazy její osobu začaly zcela ignorovat – neumožnily jí účast na kvalifikačních soutěžích a účast na Mistrovství Evropy ve Stockholmu 1958 jí nepovolily s poukazem na to, že neprošla kvalifikací. Oficiální prohlášení pak lživě uvádělo, že Connolly-Fikotová reprezentaci za Československo odmítla. Poslední kapkou pro Olžinu trpělivost pak byl dopis z Československého olympijského výboru, že nelze prokázat její trénink v domácích podmínkách, a proto na příští olympiádě nemůže Československo reprezentovat.[5]

Reprezentace Spojených států amerických

[editovat | editovat zdroj]

Tento psychický nátlak, obzvlášť po narození syna Marka, již Connolly-Fikotová nedokázala udržet, oficiálně se odstěhovala za manželem do USA a k 1. 7. 1960 složila přísahu občana USA. Tím se stala americkou státní občankou a na Letních olympijských hrách 1960 v Římě mohla startovat za USA, přičemž skončila na 7. místě s výkonem 50,95 m.[10]

Zúčastnila se i Letních olympijských her v Tokiu v roce 1964 (12. místo), v Mexiku v roce 1968 (6. místo) a svoji poslední letní olympiádu absolvovala v roce 1972 v Mnichově, kde byla vůbec první neamerickou vlajkonoškou americké olympijské výpravy.[10] Téhož roku také překonala svůj dosavadní rekord hodem 57,61 m.[11]

Další život

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení aktivní sportovní kariéry pracovala v laboratoři[8] a také působila jako trenérka a cvičební terapeutka ve fitness klubu v Las Vegas. Věnovala se také sociální práci a pomáhala imigrantům a chudým.

Se svým manželem Haroldem také nějakou dobu žila ve Finsku, jejich manželství však nakonec skončilo v 70. letech rozvodem. Měli spolu celkem 4 děti, které se všechny aktivně věnují sportu. Syn Mark se věnoval basketbalu a boxu, James byl oštěpař a vícebojař, Mejra byla profesionální volejbalistkou a později trenérkou volejbalu a Nina se věnovala gymnastice.[11]

V 60. letech vydala v USA autobiografii Rings of Destiny, která se pak v roce 2007 v upravené podobě dostala i na český trh pod názvem Kruhy osudu.

Fikotová žila v Kalifornii, poprvé do Česka se vrátila v roce 2006, v roce 2008 obdržela Cenu fair play Českého olympijského výboru.[12][13] Přátelila se s Danou Zátopkovou.[14]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Deník. Vltava Labe Media. 13. května 2016. Dostupné online. [cit. 2020-11-02].
  2. ↑ Olga Fikotová, Czechoslovakia. Nikkei. 9. června 2012. Dostupné online. [cit. 2024-04-15].
  3. ↑ Olga Fikotová-Connolly. [cit. 2024-04-15].
  4. ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2021-05-16].
  5. ↑ a b Olga Fikotová Connolly: Město Most. www.mesto-most.cz [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kruhy osudu se uzavřely. Zemřela výjimečná atletka i osobnost Olga Fikotová Connolly - Sport.cz. www.sport.cz [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ LITSKY, Frank. Olga Fikotova Connolly, Olympian in a Cold War Romance, Dies at 91. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2024-05-01, rev. 2024-05-02 [cit. 2024-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. ↑ a b Olga Fikotová Connolly. Město Most [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Olga Fikotová – Connolly, olympijská vítězka z Melbourne 1956 v hodu diskem. mujRozhlas [online]. 2008-08-05 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Olga Fikotova-Connolly. Olympics [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
  11. ↑ a b Olga Fikotová-Connolly – Síň slávy české atletiky [online]. 2019-07-28 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ https://www.olympijskytym.cz/article/odesla-usmevava-legenda-olympijska-vitezka-olga-fikotova-zesnula-ve-veku-91-let
  13. ↑ https://www.idnes.cz/sport/atletika/olga-fikotova-connollyova-umrti.A240415_091023_atletika_rou
  14. ↑ https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-zatopkovi-takovi-lide-uz-se-nenajdou-40319409

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIKOTOVÁ-CONNOLLY, Olga. Kruhy osudu. Řitka: Daranus, 2007. 263 s. ISBN 978-80-86983-28-8. 
  • BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 20–23.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Olympijské vítězky v atletice – hod diskem
Mistryně Československa a Česka v hodu diskem žen
Československo
1945 Jana Gambošová • 1946 Hana Ženíšková • 1947 Adéla Macháčková • 1948 Hana Ženíšková • 1949 Jaroslava Jungrová • 1950 Jaroslava Jungrová • 1951 Jaroslava Jungrová • 1952 Libuše Nováková • 1953 Štěpánka Mertová • 1954 Štěpánka Mertová • 1955 Olga Fikotová • 1956 Olga Fikotová • 1957 Štěpánka Mertová • 1958 Štěpánka Mertová • 1959 Štěpánka Mertová • 1960 Jiřina Němcová • 1961 Jiřina Němcová • 1962 Jiřina Němcová • 1963 Jiřina Němcová • 1964 Jiřina Němcová • 1965 Jiřina Němcová • 1966 Jiřina Němcová • 1967 Jiřina Němcová • 1968 Marie Šimánková • 1969 Marie Šimánková • 1970 Marie Šimánková • 1971 Helena Vyhnalová • 1972 Vladimíra Srbová • 1973 Marie Novotná • 1974 Marie Novotná • 1975 Helena Vyhnalová • 1976 Jitka Prouzová • 1977 Helena Vyhnalová • 1978 Jitka Prouzová • 1979 Jitka Prouzová • 1980 Jitka Prouzová • 1981 Zdeňka Bartoňová • 1982 Zdeňka Šilhavá • 1983 Zdeňka Šilhavá • 1984 Zdeňka Šilhavá • 1985 Zdeňka Šilhavá • 1986 Gabriela Hanuláková • 1987 Zdeňka Šilhavá • 1988 Martina Polišenská • 1989 Martina Polišenská • 1990 Vladimíra Malátová • 1991 Vladimíra Malátová • 1992 Vladimíra Malátová
Česko
1993 Vladimíra Racková • 1994 Alice Matějková • 1995 Zdeňka Šilhavá • 1996 Alice Matějková • 1997 Alice Matějková • 1998 Alice Matějková • 1999 Zdeňka Šilhavá • 2000 Vladimíra Racková • 2001 Vladimíra Racková • 2002 Vladimíra Racková • 2003 Věra Pospíšilová • 2004 Věra Pospíšilová • 2005 Věra Pospíšilová • 2006 Věra Pospíšilová • 2007 Věra Pospíšilová • 2008 Věra Pospíšilová • 2009 Věra Pospíšilová • 2010 Věra Pospíšilová • 2011 Věra Pospíšilová • 2012 Eliška Staňková • 2013 Jitka Kubelová • 2014 Eliška Staňková • 2015 Eliška Staňková • 2016 Eliška Staňková • 2017 Eliška Staňková • 2018 Eliška Staňková • 2019 Eliška Staňková • 2020 Eliška Staňková • 2021 Eliška Staňková • 2022 Barbora Tichá • 2023 Barbora Tichá
Medailistky – Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1954
SSSR Zlatá medaile
ČSR Stříbrná medaile
Bulharsko Bronzová medaile
Síň slávy České basketbalové federace
2004: Jiří Drvota • Josef Ezr • Josef Klíma • Ivan Mrázek • Josef Toms • Ladislav Trpkoš • Emil Velenský • Miroslav Vondráček • 2005: Jaroslava Dubská • Hana Ezrová • Věra Horáková • Dagmar Hubálková • Zdeňka Kočandrlová • Eva Křížová • Hana Myslilová • Ludmila Ordnungová • Stanislava Theissigová • Milena Vecková • 2006: Jiří Baumruk • Zdeněk Bobrovský • Jan Kozák • Zdeněk Rylich • Jaroslav Šíp • Miroslav Škeřík • Jaroslav Tetiva • 2007: Milena Jindrová • Helena Malotová • Věra Štechrová • Marta Kreuzová • Olga Přidalová • Marie Zahoříková • Alena Spejchalová • 2012: František Konvička • Jaroslav Křivý • Jiří Šťastný • Bohumil Tomášek • 2013: Jan Bobrovský • Vladimír Pištělák • Jiří Zedníček • Jiří Zídek • 2014: Jiří Ammer • Jiří Konopásek • Robert Mifka • 2015: Dana Klimešová • Anna Součková • Vlasta Mottlová • Milan Merkl • Jiří Růžička • Bohuslav Rylich 2016: Kamil Brabenec • Gustáv Hraška • Jiří Pospíšil 2017: Vladimír Heger • Jan Karger • Miloš Pražák • Miroslav Vondřička 2018: Zdeněk Douša • Hana Doušová • Martina Pechová • Milan Voračka 2019: Dana Aaltonen • Irena Bartošová • Hana Brůhová • Lenka Nechvátalová • Dagmar Pošvářová • Jana Stibůrková • Ivana Třešňáková • Alena Weiserová 2022: Zdeněk Böhm • Olga Fikotová Connolly • Zdeněk Kos
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Fikotová&oldid=24373143“